Strach o své dítě

A když tam přišla, tak jsem šel ve dvou letech hned na operační sál a primář prý mamce řekl, že přišla 5 minut po dvanácté. A celá má rodina se za mě prý modlila, abych to přežil.
Takže pokud máte pocit, že je s vámi nebo dítětem něco v nepořádku, tak otravujte lékaře. Ale problém je, že když to budete dělat mockrát zbytečně, tak si zasloužíte nálepku hysterky nebo obtížného pacienta.

A lékaři jsou zvyklí dělat věci racionálně. Přičemž si neuvědomují, že strach je z podstaty emoční, tedy iracionální.

Kdyby nebyl strach emoční, stačilo by ho jen vysvětlit a bylo by po problému. Někdy to vypadá, že to stačí. Ale ve skutečnosti vás víc uklidní jiný člověk svým klidem (tedy svou emoční stránkou), než svým racionálním vysvětlením.

Protože strach je „plodem“ jiné části mozku, než racionálně uvažujícího neokortexu, neboli mozkové kůry.

A to z emočně „uvažující“ amygdaly a limbického systému. Což je část mozku, kterou máme společnou se všemi savci. A protože tato část mozku neumí mluvit, tak máme problémy vyjadřovat své emoce. Protože když mluvíme o emocích, mluví o nich naše lidská část mozku, která pro změnu neumí myslet „emočně“, ale jen racionálně. Takže emoce nezažívá, jen prožívá jejich důsledky.

Proto většina druhů psychoterapie neumí uzdravit emoce. Protože k tomu musíte aktivovat část mozku, která neumí mluvit a umí myslet „emočně“.

Také si všimněte toho, jak často v tomto článku používám uvozovky. Protože nemluvím o matematice, kde slova a symboly fungují velmi dobře. Zatímco když mluvím o emocích, musím si pomáhat slovy, které vlastně ani nejsou. Protože mluvit o emočním myšlení je nesmysl, když chci mluvit racionálně. Ale je to nejblíže k tomu, co chci vyjádřit. Protože na plné pojmenování emocí máme nesmírně málo slov.

Speciálně na úzkost a strach jsou anxiolytika (např. Neurol, Xanax, Diazepam, Lexaurin a mnoho dalších), na depresi, tedy chorobný smutek antidepresiva, aby naši úzkost a depresi utlumily. Ale i utlumená úzkost stále přetrvává. Jen si toho nejsme vědomi.

Ale většinou to tak není. Když se třeba bojíte toho, co se stane za rok, tak když si uzdravíte strach, tak najednou to, co se vám má stát za rok, budete vidět úplně jinak. A protože to vidíte pozitivně, tak i výsledek bude pozitivní.
Ale když by to byla intuice, tak čím víc si budete uzdravovat strach, tím silnější bude pocit, že musíte něco udělat. A když to uděláte, vyhnete se tomu špatnému, na co vás intuice upozorňovala.
Zatímco neuzdravený strach má tendenci směřovat vás přesně k tomu, čeho se bojíte. Proto je uzdravení strachu nezbytné, aby to dopadlo dobře. Ale protože 99,9% lidí neví, jak si uzdravit svůj strach, tak to vypadá tak, že strach je příčinou, proč to dopadlo špatně.

Protože tím většina lidí jen zašlapává strach do hloubky. Zatímco skutečné uzdravení strachu vede ke skutečnému pozitivnímu myšlení a to funguje velmi dobře.

Jsou v dětství. Když se tam vrátíme a uzdravíme si svůj strach, najednou zjistíme, že se nebojíme. Aniž se o to musíme jakkoliv snažit.
Považuji to za jednu z nejpodstatnějších věcí, kterou bychom se měli učit nejpozději v prvních třídách školy. Ale zatím to nepřipadá v úvahu, protože to ani neví ani většina psychologů. A ti, kteří to ví, tak o tom raději moc nemluví, protože by jim hrozilo nařčení, že mají ezoterické názory. Protože při hledání skutečné příčiny jdou níže a níže, až se nakonec dostanou do bodu, ve kterém žádný psycholog nesmí být, protože nic předtím přece neexistuje. Ale když ztratíte předsudky rádoby vědců a vydáte se ještě hlouběji do minulosti svého rodu a sebe, tak zjistíte, že tam je možné uzdravení. A protože teď už je epigenetika vážený druh vědy, tak jen špatní vědci by proti tomu měli mít námitky. Ale veřejnost o tom ani neví, že zhruba před 10-15 lety byla velká změna ve vědě. Která ukázala, že to, co ví konstelace už nejméně 50 let, je už teď v souladu s nejnovějšími poznatky vědy.