Článek
„Muž je HE, žena je SHE a všechno ostatní je IT!“
Takto skvěle nám angličtinářka v prvním ročníku na gymplu uvedla první hodinu angličtiny. Byla potvora. Věděla, že mám navíc. A že i přes moji ukázkovou výslovnost (z televizních kurzů) mám zkrátka navíc. Na rozdíl od ostatních spolužáků jsem si jedničku musel u ní zasloužit.
Neboli, známkovala nejen vědomosti, ale i schopnosti a snahu.
A jelikož jsem měl vždycky sloní paměť a jazyky mi odjakživa šly, tak jsem učení na gymplu flákal.
Onu profesorku jsme měli bohužel jen jeden rok a tím také skončila moje středoškolská angličtina. Psala se léta sedmdesátá, o učitele angličtiny byla nouze… zbytek je jiný příběh.
Mým příběhem je to, že jsem tím pádem v angličtině vždycky tak trochu plaval.
Ať už jsem si dopisoval se studenty ze střední a vysoké školy ze Západu i z Japonska, nebo ať jsem později působil jako produkční ředitel v 1. česko-americké reklamní agentuře. Ve finále pak přes 20 let v Američany zřizovaném soukromém rádiu… Angličtině jsem se zkrátka v životě nevyhnul a vždycky to bylo jenom ku prospěchu věci.
Protože mi však nešlo o lingvistické studium, nebyl jsem zapálený ani do čtení literatury v angličtině nebo sledování filmů v anglickém originálu, používal jsem spolehlivě jednu „ojebávku“, jak se říká.
Zůstal jsem neomylně na úrovni základů gramatiky 1. ročníku na gymnáziu. A rozšířil jsem pouze slovní zásobu v daném okruhu aktuálního zaměstnání.
Tím pádem jsem si mohl plnit svoje pracovní povinnosti. Na druhé straně, konverzovat se mnou o čemkoli jiném, zejména na specifická témata, bývalo poněkud nesnadné.
Po skončení všech těch anglojazyčných zaměstnání jsem si to pak zkomplikoval tak trochu sám.
Optimistic Day
Věren úsloví o „zalévání kytičky“ vztahů mezi přáteli a známými, začal jsem troj jazyčně vytvářet každodenní přání hezkého dne. Někdy je možná dokonce trochu „přelito“. V praxi to však znamená po každé to přání nějak obměňovat. Obsahově i textově. Cožpak, u fotografií se velmi často, vedle fotografií z cest, utíkám ke květinám. Textově pak lovím v synonymech tří jazyků.
Milý, krásný, hezký, pěkný, úspěšný, veselý, užitečný, nádherný, báječný, rozkošný… den, týden, pondělí… až neděli i svátek a narozeniny…
A angličtina tady, pochopitelně hraje zásadní roli.
Cožpak, díky internetu, tohle ještě celkem „dám“.
Horší je, že jsem si navykl občasně nahlédnout do hvězd. Ano, „rohlíčky jsou dnes obzvláště vypečené“, jak praví filmová klasika. Já na to nemám své osobní hvězdopravce. I když tu zkušenost také mám, ovšem na přátelské, nikoli komerční bázi.
Na druhé straně jsem se kdysi přihlásil k jedné anglické studnici hvězdné moudrosti. A z hlediska jazykového jsem to neměl dělat!
„XXX cozies up with YYY, which is currently locked in a supportive aspect with ZZZ“
abych uvedl aspoň jeden příklad vesmírné angličtiny. Což, tohle ještě docela dám. I když cozies si neochvějně spojuji s Troškovým Sluncem, seno…:
„Cozy?“
„No, kozy měla asi takovýhle.“
Horší je, když na mne v odborném vesmírném textu vybafne třeba: „Harness these vibes by retracting your steps“ … Cooo? Jaké vibrace? Jaký kroky?
A už v tom začnu plavat.
Naštěstí: podobná věštecká prohlášení nesleduji denně. Prostě mi denně přijde info, ale je na mně, zda si ho přečtu. A pochopitelně, nebudeme chodit kolem horké kaše, využiji internetového překladače.
Takže se dozvím, že dneska je kolem mne vytvořena uklidňující a stabilizující atmosféra, že mám své kroky držet zpět, mám posílit svoji základnu a hlavně: mám se pobavit svými přesvědčeními - což právě činím tímto blogem.
Jinými slovy: ať žije má vesmírná angličtina!
Nikdy už se nezlepší, nikdy už se ani nezhorší (až na tu případnou senilitu sic!). Ale hlavně:
