Článek
Dvakrát nemusím takové ty „noir“ tituly, krimi, thrillery… kde jsou ty doby, kdy nejdrsnějším titulem byl 87. revír MacBaina. Dnes už to „čtenářům“ nestačí.
Záměrně píši „čtenářům“ v uvozovkách, protože na vině jsou hlavně vydavatelé knih - zejména těch brakových. Zoufale se snaží urvat kus trhu pro sebe… no a když přitvrdily v drsnosti zprávy (ano, odtud vítr vane!), je to pro ně jen zelená. A hranice mezi literaturou, drsnou realitou a hnusem jsou pak velmi křehké.
Kde jsou ty doby, kdy autoři dokázali vykreslit nejen tuny krve a násilí, ale i trochu víc.
Proto mám rád, když detektivka (berte to jako obecný pojem) nabízí trochu víc. Minule jsem se vám pokusil přiblížit trochu humoru v detektivce.
A abych opět našel jiné paralely - jeden z těch, kdo se snažil o něco víc, byl spisovatel Václav Erben. Ne, nenapsal Kytici. Zato stvořil kapitána Michala Exnera - jaksi v uvoněných dobách 60. let. Kriminalista s jemným humorem a obdivem k něžnému pohlaví. I v normalizačních dobách byl něco jako enfant terrible. Ale trpěné, protože i mocní cítili, že potřebují lidského, odlehčeného policejního hrdinu. (Autor tohoto čláku se jako asistent režie zúčastnil natáčení „exnerovky“ Smrt talentovaného ševce, s Jiřím Kodetem v hlavní roli. Je na co vzpomínat a jinde na internetu to najdete.)
O dalšího takového nevšedního hrdinu se pokusila Dorothy Leigh Sayersová. Jako spisovatelka proslula pod jménem Dorothy L. Sayersová. Všem klasickým detektivům se vymyká její lord Petr Wimsey dostatečně. Aristokrat, který za dostatku financí, se z rozmaru a s vrtochy pouští do řešení detektivních případů.
Autorka jej obdařila živou povahou a nejen to. Živoskvoucí povahu, smysl pro detail, mají její detektivky celkově. Často při nich využívala své osobní zkušenosti. A díky tomu občas lehce zavítala do jiných žánrů.
Těžko popsat, jaký přesně druhotný žánr je v této detektivce. Snad dokonce naučně učebnicový - autorka sama několik let byla učitelkou a také reklamní textařkou. I díky tomu vzniklo zajímavé dílo ze světa, kam se běžný člověk nepodívá.
Vražda potřebuje reklamu
Všichni, kdo se zajímáte o svět reklamy, byste si měli tuto knížku přečíst povinně. Je to nejen detektivka, ale i nesmírně zajímavý pohled do světa reklamy. A nemyslete si, ani po téměř 90 letech od napsání knihy (1933) se mnohé nezměnilo.
Posuďte sami:
- - - - -
„… Váš text musí ovšem mluvit o tom, že margarín značky Zelené pastviny od firmy Spojené mlékárny dává vše, co může dát nejlepší máslo, a stojí jenom devět pencí půl kila. A potom – Spojené mlékárny rády vidí, je-li v inzerátu obrázek s krávou.“
„Proč? Vyrábí se jejich margarín z kravského loje?“
„To já nevím. Snad se vyrábí z loje, ale to nesmíte říkat. To by se spotřebitelům nelíbilo. Obrázek krávy připomíná chuť másla – to je vše. A pak jméno výrobku – Zelené pastviny – připomíná krávy, rozumíte?“
„Mně to připomíná spíš černochy,“ namítl Bredon. „Víte, tu biblickou hru.“
„Do textu nesmíte dávat žádné černochy,“ řekl pan Ingleby přísně. „A náboženství také ne. Ať vás ani nenapadne vzpomenout si na žalm 23* To by bylo rouhání.“
(Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku. Na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí.) - /Poznámka autora blogu: Rok vzniku této detektivky je 1933 a po rasové inkluzi nebylo ani slechu.- Doplnil jsem též odkaz na onu zmiňovanou hru./
„Rozumím. Asi takhle: Mastí lépe než máslo a cena není ani z polovice tak mastná. Prostý poukaz na kapsu.“
„Ano, ale máslo také nesmíte zlehčovat. Spojené mlékárny prodávají také máslo.“
„Ach tak!“
„Můžete napsat, že jejich margarín je stejně dobrý jako máslo.“
„Ale co se potom říká ve prospěch másla?“ namítl Bredon. „Je-li margarín stejně dobrý a lacinější, je vůbec důvod, aby se kupovalo máslo?“
„Pro kupování másla není třeba důvodů. Je to přirozený lidský pud.“
„Ach tak – rozumím.“
„Ostatně, nelamte si hlavu s máslem. Soustřeďte se jenom na margarín značky Zelené pastviny. …“
/překlad Vladimír Procházka/
- - - - -
„Je vám to nyní jasné?“ ptá se pan Ingleby dále a já se ptám na totéž vás, čtenářů tohoto blogu. Takto a všelijak jinak hýbe reklamou svět úvah v poměru prodejce-spotřebitel. Sám mám dostatečné zkušenosti pracovní i pedagogické, pokud se týká světa reklam, a mohu jen potvrdit, že:
Dorothy L. Sayersová v této detektivce vytváří svět reklamy naprosto mistrně.
A navíc si mistrně zahrává i se svým čtenářem. Až teprve v první třetině prozradí, že neznámý pan Bredon, který právě nastoupil do reklamní agentury, je ve skutečnosti lord Petr Wimsey. A je zde proto, aby vysvětlil podezřelé okolnosti smrti kancelářského poslíčka. Ano, jde o vraždu. A nebýt reklamy, nedošlo by ani k oné vraždě - někdy není nutno být příliš všetečný a zvědavý, což se stalo osudným právě onomu poslíčkovi.
Víc si přečtěte sami.
Najdete tady nejen rozmařilého lorda Petra, ale i dokonalé figurky reklamního světa - lidi s jejich malostí i velikostí. Nahlédnete ještě ke všemu také do světa zhýralé zábavy britské aristokratické smetánky oné doby.
A samozřejmě, zjistíte i to, proč vražda potřebuje právě reklamu.
