Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko

A proč by ne?

Je to přeci jen hezké a milé, když Zuzana Vrbová s Darkem Vostřelem a dalšími zanotovala:

"Sluníčko, sluníčko,

popojdi maličko,

sedíš tu u cesty,

stane se neštěstí.

Něco tě zajede."

najdete zde

Byla to taková lyrická doba let šedesátých.

Asi jako když se celé generace dětí ptaly slunéčka:

„Do nebíčka nebo do peklíčka?“

Zatímco slunéčko balancovalo na prstu dětské ruky a pak se vydalo do světa.

Kam?

Inu, do nebíčka nebo do peklíčka.

Ono totiž, slunéčko sedmitečné je ve skutečnosti někdy pěkná potvora. Nikoli kvůli tomu, zda vám prozradí, kam přijdete.

Je zajímavé, že autoři dětské literatury měli toto jaksi v podvědomí. Cizí Beruška v Broučcích Jana Karafiáta a co hůř, Beruška ve Ferdovi Mravenci Ondřeje Sekory - obě dokáží hrdinům pěkně zatopit.

Slunéčko sedmitečné je považováno za užitečný hmyz. Právem. Nemilosrdně likviduje mšice a červce. Nicméně v tom je i jeho „potvorovost“ - a běda, když se rozmnoží na nevhodných místech, jako třeba u vás doma.

Ovšem, převládající emoce k „berušce“ jsou zásadně kladné. Wikipedie dokonce praví, že má nejvíce lidových pojmenování - kolem sto sedmdesáti.

Najdete-li zejména v těchto dnech slunéčko sedmitečné, maximálně pořiďte libovolné množství fotografií (vybral jsem ty nejhezčí), jako jsem to udělal já, a neničte je, nevytrhávejte je z přirozeného prostředí - najmě pak, pokud zrovna hoduje na mšicích. Vám by se taky nelíbilo, kdyby vás někdo vytrhoval od oběda.

A tu říkanku „Do nebíčka nebo do peklíčka?“ si raději řekněte v duchu a nebo ještě lépe, zpytujte své svědomí, kam asi přijdete.