Legendární kapelník Václav Hybš vytvořil zvuk zlaté éry českého popu

Do psaní tohoto blogu mi zní „Silvestrovská opera“ - zpívaná Karlem Gottem a Waldemarem Matuškou. Nevím, zda se mi líbí víc zpěv obou Mistrů, hudební aranžmá a nebo celý nápad.

Ne, nenechte se mýlit tím, že za dirigentským pultem stojí „strejda“ Karel Vlach.

Celý nápad, hudební aranžmá - za tím vším stojí Václav Hybš.

Kdyby ovšem nebylo Hybšovy umělecké prozíravosti, Silvestrovská opera by jisto jistě nevznikla. Příčinou byl jeho čerstvý rozkol s Waldemarem Matuškou. Proto nepřicházelo v úvahu, aby se Václav Hybš postavil za dirigentský pult. Matuška by účast zcela jistě odmítl. A otázkou zní, zda vůbec věděl, že tvůrcem Silvestrovské opery je právě Václav Hybš.

Ten dal přednost vzniku unikátní hudební „koláže“ před osobní ješitností. Věděl dobře, že je v zájmu hudby, zábavy, aby Silvestrovská opera vznikla. A tak požádal o obrazové dirigentství Karla Vlacha, tedy pro pořízení televizního záznamu. Sám Hybš si pak „zahrál“ na harfu (čas 1:16) - což je ale, podle mne, buď vestřižený záběr natočený mimo natáčení celé opery nebo byl tak v  koutku, že zpěváci nemohli z pódia vidět, KDO sedí za harfou. Hudebně to byl pro natáčení pochopitelně playback. Dokonce Václav Hybš „prošvihl“ nástup, ale toho si skoro nikdo nevšimne.

Osobně k tomu dodám, že jsem hned poté si říkal, jak by to bylo skvělé, kdyby Prodanou nevěstu nazpívali tehdejší přední populární pop-zpěváci té doby (a byli takoví, že by to dokázali popově uzpívat!). No, řekněte sami:

a dále třeba Naďa Urbánková, Yvetta Simonová, Hana Zagorová, Karel Hála, Jiří Korn, Petr Spálený…

Ne, nebudu to teď dál vymýšlet… článek patří Václavu Hybšovi.

Když jsem se tím ale tehdy zaobíral, netušil jsem, že se s panem Hybšem setkám jednou osobně a pracovně.

Psala se druhá polovina 90. let a já jsem v té době působil jako produkční ředitel v jedné reklamní a umělecké agentuře. Vedle tohoto mého profesního zařazení, jsem si jako hobby někdy přibral (za jeden plat) režii, či spíše organizaci, special events. To mne vždy bavilo: otevírání vily reklamní agentury, v kteréžto vile kdysi žila Marie Rosůlková; zahajování provozu jubilejní čerpací stanice; výroční konferenci významného pojišťovacího ústavu a nebo třeba ples majitele naší reklamní agentury.

Poslední zmiňovaná akce byla svým způsobem mým majstrštykem, kdy jsem organizoval dva sály najednou. A v hlavním sále byl hlavní událostí právě Orchestr Václava Hybše.

Jednal jsem organizačně (nikoli smluvně) s panem Hybšem sám. Nebudu skromný: pan Hybš měl čuch na lidi a okamžitě odhadl, že jsem typem organizátora, který věci nejen zařizuje, ale i opravdu zařídí, co je potřeba. Získal jsem si jeho důvěru hned od počátku.

Bez problému jsme se dohodli na charakteru programu. S překvapením jsem akceptoval i návrh, že několik písniček zazpívá Pavel Bartoň (druhdy považovaný za konkurenta Karla Gotta). Překvapilo mne, ne tak vložení písniček jako to, že s orchestrem Karla Hybše zpívá právě on. A podal skvělý výkon.

Pan Hybš si tehdy posteskl, že v onom sále je vždy na kraji pódia malé křídlo. Nepříjemně zabírá místo a pro jeho hudebníky je to problém.

Nu, přiznám se, že mi za to vedení podniku asi neblahořečilo. Na druhou stranu: zabrat skoro pětinu pódia hudebním nástrojem… Byl jsem tehdy docela v ráži a tak jsem přes protesty tehdejšího provozního s tím, že „klavír se rozladí“, organizoval sejmutí klavíru z pódia. Osobně jsem „řídil“ ty nešťastníky, kteří ono malé křídlo transportovali z pódia o 2-3 metry vedle do zákulisí. A ne, klavír se nerozladil - protože když se chce, jde všechno.

Asi vám nemusím říkat, že jsem tím stoupl v očích pana Vávlava Hybše ještě o stupínek více.

Však také, když se s námi ten večer loučil, poděkoval mi slovy:

„Vy jste jediný, kdo dokázal ten klavír z pódia dostat!“

To bylo víc než uznání nebo vyznamenání.

Doporučuji vám shlédnout dva rozhovory s Václavem Hybšem na YouTube.

První pořídil Petr Macek.

Druhý pořídil René Kekely.

Titulek článku byl pro lepší čtenost a pochopení upraven editorem.