Článek
Píše se rok 1935 a na prknech Spoutaného (nakrátko přejmenované Osvobozeného) divadla se hraje hra Balada z hardů, ve které zaznívá nesmrtelná píseň Hej, pane králi!
„Hej, pane králi, nebuď líný,
vem hadry a di mezi lid,
poznáš, co je živořit z dřiny,
uvidíš za den tolik špíny,
do smrti nebudeš mít klid.“
Jak to souvisí s protesty v západní Evropě? Jednoduše - primárním cílem studentských protestů nebylo zapalovat budovy a auta, vykrádat obchody a demolovat město. Ne, cílem bylo poukázat na velké trhliny v sociálním systému daného státu (Francie) a problémy školského systému (školství přenechám jiným, dále se budu věnovat spíše té ekonomice). To, že protesty zneužila část společnosti k ničení majetku a vykrádání je smutným příběhem protestů.
Byla by však škoda, pokud by škody na majetku přebily skutečnou myšlenku protestů.
Samotná Francie má extrémně rozrostlý a přebujelý sociální systém. A ještě extrémnější systém všemožných dotací na cokoliv. Stát, který je navíc velmi zadlužený (Česká republika je proti Francii, ale i řadě jiných států de facto státem bez dluhů) utrácí šílené množství peněz na sociální výdaje. K řadě lidí ale vůbec nedoputují. Nejde jen o sociální systém. Ve Francii, stejně jako u nás, se utrhly ceny nemovitostí, ale i bytů a tím pádem i ceny pronájmů ze řetězu. Pro studenta po škole, který nemaká v IT, je velmi obtížné si jenom pronajmout byt. Musí zůstat ve spolubydlení, nebo u rodičů. A mimo jiné chce dát facku každému chytrému sociologovi, který lomí hůl nad dnešní mládeží, že zůstává dlouho u rodičů.
Co když nebydlí ve velkém městě? Pravda, nájmy jsou mimo velká města mírně nižší, ale musí si koupit auto, protože krom městských systémů, je jinak veřejná doprava ve Francii dosti tristní. Což znamená ojetinu. protože dobám, kdy malý Renault byl opravdu lidovým autem, odzvonilo před 15 lety díky zelenému šílenství. Plat pak jen těžko postačí na to, aby dotyčný sehnal podnájem, nedej Bože, pokud touží po vlastním bydlení. Nezbývá než hledat bohatšího partnera. To, co dříve mladí mohli realizovat ve svých pětadvaceti, se nyní posouvá ke čtyřicátému roku života. A to s sebou nese všechny další náležitosti, včetně třeba toho, že mladí nemají děti, mj. i proto, že na to nemají finance.
„Myslete si, že jsme jen lůza,
že se nás nemusíte bát.
Jednou však popadne Vás hrůza,
až pod okny vám budeme řvát.“
Francie přitom rozhodně není chudý stát. Ba ne. Jen ty peníze jdou jinam. Dotuje se ve velkém zemědělství, imigrace. Stejně jako v jiných státech, peníze tečou zpravidla do těch odvětví, která byla v minulosti silná v lobbingu a uhájila si nějaké ty dotace. A když dotuje stát A, musí dotovat stát B, aby produkty státu B nebyly dražší než státu A. A studentstvo, či mladí lidé, nejsou zrovna ti, kteří by sponzorovali velké strany a výměnou za sponzoring vyžadovali nějaké dotace.
Ve Francii chudí (či zchudlí - důležité) protestují, v Německu volí. Volí stranu, která hrozí odchodem z EU, NATO, zrušením Schengenu, obnovou německé velikosti (Deutschland Deutschland…), ale mimo jiné zlepšením podmínek nízkopříjmových lidí. AfD volila převážně část německé populace, která nyní chudne a rozhodně se jí to nelíbí. A mainstreamové strany ji neumí nabídnout nic, resp. za posledních 6 let neudělaly nic, aby se vyhlídky dané části společnosti zlepšily.
„Hej, křečkové a bařtipáni,
je čas, budeme účtovat,
pánové, sami jste tím vinni,
že bída z lidí lotry činí,
že nás proti vám žene hlad.“
Kdo dočetl až sem, a trochu ho napadá, že u nás je to vlastně v cajku, tak budu upřímný, ale není.
Česká společnost neprotestuje proti šíleným cenám pronájmů či předraženým hypotékám, přestože na tom není o moc lépe než ta francouzská. Životní náklady tu sice nejsou tak velké jako ve Francii, ale žádná sláva to není. I zde mnoho studentů zůstává po škole u rodičů nebo ve spolubydlení - většinou vůbec ne proto, že by chtěli, ale že nemají na výběr. A pokud nemají štěstí na majetnějšího partnera, nebo na partnera vůbec, o nějaké hypotéce si mohou na dlouho nechat zdát. A nejen na hypotéku, mnoho mladých zůstává ve spolubydlení do třiceti let a více, a to zejména kvůli tomu, že na vlastní pronájem prostě a jednoduše nemají. Hloupé řeči o tom, že Češi mají fetiš na majetek, a tedy i na vlastní bydlení, zpravidla šíří ti, kteří si bydlení pořídili za pár korun po revoluci (nebo cca do roku 2010), a pro jistotu vydělávají na pronájmu jiným lidem.
Evropa vlastním rozhodnutím chudne a jedna ze skupin, která to odnáší, je mladá generace. Moc možností jak to zvrátit už není. Další zadlužování států řešením není, tou by byla jen hluboká socio-ekonomická reforma, na kterou však dnešní generace politiků, jemně řečeno, nemá koule. Řítíme se tak do mnohem horších problémů, proti kterým jsou nynější protesty ve Francii jen slabou nedovařenou polévkou. Řítíme se do občanské války.
V textu byly použity úryvky z písně Hej pane králi z alba Jan Werich - Jiří Voskovec - Osvobozené divadlo 1929-1938.
