Článek
Smolné momenty
Na chybějící štěstíčko si stěžují sportovci takřka po každém prohraném utkání. Letos však českému týmu skutečně štěstí chybělo, a naopak smůle se týmu lepila na paty takřka neustále.
Hned v prvním utkání dva smolné momenty Robina Hranáče pomohly Portugalcům k obratu v utkání. Nešťastný vlastní gól ještě přebila situace z nastavení utkání, kdy mu tečovaný míč propadl mezi nohama a dorážku z bezprostřední blízkosti v pohodě uklidil Francisco Conceição.
Robin Hranáč jako by smůlu přitahoval. I ve druhém utkání na turnaji si vybral moment, který úplně otočil dosavadní průběh zápasu. Hrou rukou v jeho podání ve vlastním pokutovém území poslal Gruzii na koně, ačkoliv do té chvíle nepředvedl soupeř vůbec nic a jen se bránil českým šancím.
Zápas s Gruzií přinesl ještě jeden smolný moment. Patrik Schick se během druhé půle opět zranil, když jej píchlo v lýtku a v utkání nemohl pokračovat. Také on chyběl v klíčové bitvě s Turky.
Ve třetím utkání už to nebyl Robin Hranáč, kdo si vybral smůlu. Tentokráte to padlo na Jindřicha Staňka. Ten sice skvěle vytáhl jeden z tureckých pokusů, ale při dopadu si vykloubil rameno a už nemohl zasáhnout proti následné ráně Hakana Çalhanoğlua.
Katastrofální koncovka
Český tým se na šance mnohdy strašně nadřel a povětšinu turnaje si musel vážit každé příležitosti, která se mu naskytla. Když se však tým do stoprocentní gólové možnosti opravu dostal, chyběla kvalitní koncovka.
Hlavně ve druhém utkání měli Adam Hložek s Patrikem Schicekm na kopačkách minimálně dva góly, ale vždy vypálili tak slabě nebo nepřesně, že Mamardashvili si s jejich pokusy poradil.
Ve třetím zápase stojí za zmínku snad jen jedna neproměněná šance týmu, avšak David Jurásek na konci prvního poločasu měl loženou příležitost na to otevřít skóre a zápas by se vyvíjel úplně jinak. Bohužel nedal a do vedení šel soupeř.
Špatní rozhodčí
Při neúspěších v kolektivních sportech se mnohdy vina hází na rozhodčí. Častokrát jsou nářky tohoto typu úplně mimo mísu, avšak letos se bohužel sudím zrovna utkání s českou účastí příliš nepovedla.
Už ve druhém zápase s Gruzií nastavil domácí rozhodčí Daniel Siebert velmi odlišný metr oproti jeho kolegům v předchozích utkáních turnaje.
Do té doby se sporné zákroky pouštěly a pískaly se takřka naprosto evidentní situace. V tomto utkání však německý rozhodčí vybočil z daného metru a zápas se kouskoval.
Zápas jako takový navíc nebyl nijak zvlášť vyhrocený a rozhodně nesměřoval ke konečným devíti žlutým kartám.
Bohužel ještě více se nepovedl právě zápas Česka s Tureckem Istvánu Kovácsovi.
Antonín Barák byl po dvou žlutých kartách vyloučen zcela po právu a zde si musí do svědomí sáhnout záložník Fiorentiny.
Krátce poté však přišly dvě situace tureckého obránce Yildize. Ten první prošlápl achillovku Robina Hranáče, za což také dostal žlutou kartu. V kontextu toho, jak se posuzují podobné zákroky, které směřují k tzv. surové hře, byl tento zákrok minimálně na přezkum u videa. K tomu však nedošlo.
Kenan Yildiz měl však jednoznačně být vyloučen hned o pár desítek vteřin později, když ve vzdušném souboji trefil loktem do hlavy Vladimíra Coufala. V těchto případech rozhodčí takřka automaticky tahají žlutou kartu pro faulujícího hráče. V tomto případě se nepískal ani nedovolený zákrok.
Další kaňka na výkonu Istvána Kovácse přišla v 82. minutě. Jan Kuchta byl v souboji se dvěma tureckými obránci. Oba jednoznačně zahráli rukou a následně to vypadalo, že žádný z pádů tureckých obránců nebyl způsoben nedovoleným zákrokem Jana Kuchty.
Je možné, že také Jan Kuchta v souboji zahrál rukou, avšak opakované záběry nenabídly obrázek, který by to stoprocentně prokazoval. Navíc zrovna v tomto případě mohl sudí nechat akci dohrát a následně by VAR do této konkrétní situace mohl sáhnout.
Utkání Česka s Tureckem po závěrečném hvizdu nabídlo celkem 25 faulů, 18 žlutých a 2 červené karty.
Vůbec nominace právě Istvána Kovácse na toto utkání se zdá být poněkud nešťastná vzhledem k jeho národnostem.
U Kovácse svítí rumunská vlaječka. V případě, že by Češi porazili Turky a Gruzínci neporazili Portugalce, šlo by v osmifinále Rumunsko na Nizozemsko. V opačném případě, tedy při prohře Čechů a nevýhře Gruzie, by Rumuni hráli se schůdnějšími Slovinci.
Plus má ještě István Kovács už od roku 2011 také maďarské občanství, a právě Maďaři byli se třemi body a skóre -3 posledním postupujícím týmem ze třetích míst a výhra Česka je mohla poslat domů.
Toto nemá znít jako konspirační teorie rozezleného fanouška. Je to pouze pozastavení se nad tím, že v konečném zúčtování byla tato nominace velmi nešťastná.
