Článek
Ano, opravdu žijeme v době, kdy popularitu světových jazyků neurčuje jejich využitelnost, ale to, jestli v nich kradeš banky v rudé kombinéze nebo se topíš v intrikách školních hvězdiček.
Je to bizarní. Mladí Češi se houfně zapisují na kurzy španělštiny, aniž by si byli jistí, zda tento jazyk někdy skutečně plnohodnotně uplatní. A proč? Protože seriály. Protože hezké tváře, dramatická hudba a pocit, že když tak mluví lidé v televizi, tak já musím taky.
A zatímco si generace ovlivněná streamovacími platformami hraje na multikulturní světoběžníky, realita je jinde. Čech, který se učí španělsky, ji s největší pravděpodobností v životě nepoužije jinak než jako „zábavnou vložku“ na sociálních sítích. V Evropě španělštinou neoslníte a v byznysu taky ne.
Abychom si rozuměli – nikomu neberu radost z nových věcí. Ale je fascinující, jak snadno může jeden seriál proměnit jazyk bez reálného uplatnění v předmět touhy. Třeba taková němčina – má šanci na vlastní „Haus des Geldes“? Co japonština, kdyby se spojila s nějakým anime seriálem a ovládla svět? A staroslověnština, kdyby ji rapoval třeba Viktor Sheen?
A to vypovídá spíš o naší povrchnosti než o kvalitě samotného jazyka. Zajímá někoho, že je španělština náročná na výslovnost, plná nepravidelností a že její využití pro Středoevropana hraničí s exotikou? Ne. Hlavně že to zní světově.
Ať se tedy španělština dál veze na své vlně falešné důležitosti. Možná se ostatní jazyky mohou poučit – stačí jim propracovaný seriál a je to! Zapomeňte na užitečnost, pracovní trh nebo cestování. Vítězí ten jazyk, který je v trendech na Netflixu.
Takže až zase uslyšíte, že španělština je nový must have jazyk, zkuste se zeptat: „A k čemu vám to reálně bude?“ Odpověď bude zhruba stejně hluboká jako dějová linka telenovely.
