Článek
I když se říká, že jazyk se vyvíjí, některé přešlapy znějí i v roce 2025 tak příšerně, že by si za ně i Word zasloužil vytmavit pravopisnou vlnovkou.
Začněme klasikou: „více jasnější“ nebo „více povedenější“. Proč to děláte? Proč křivdíte nebohému druhému stupni přídavného jména, který si sám o sobě vystačí? Jasnější znamená, že už něco vyniká nad ostatní. Není třeba to dusit ještě „více“. To už si rovnou můžete říct, že jste „nejvíce největší borec“ a rovnou si na čelo nalepit nápis „Jazykový zločinec“. Tady prostě platí jednoduché pravidlo: buď „více jasný“, nebo „jasnější“, ale ne obojí. Jinak je to jako přidat ke guláši čokoládový topping – originální, ale strašné.
A teď trocha geografie: „Čechy“ versus „Česko“. Když někdo řekne „byla jsem na dovolené v Čechách“ a myslí tím Jeseníky, chce se mi zabalit mapu do černého igelitu a odnést ji na pietní místo. Čechy totiž nejsou celá republika. Česko = celek. Čechy = západní a střední část. Morava se Slovenskem by vám za tohle jazykové faux pas nejradši zorganizovaly demonstraci s kroji a cimbálem.
Pak tu máme „specielní“, což je takový relikt dob minulých, kdy se zdobilo všechno, co se hýbalo – včetně pravopisu. Dnes už je to „speciální“. Elegantní, srozumitelné a hlavně pravopisně správné. Tak proč tahat do věty písmeno navíc, které tam nepatří? To už můžete začít psát i „kofejn“ nebo „píseň je hezká, protože je spešl“.
Pokavaď… vás to neurazí, pojďme si to ujasnit. Slovo pokavaď je takový jazykový strašák, který se tváří, že do češtiny patří, protože zní tak nějak hezky po našemu. Jenže ouha – spisovná čeština zná pouze pokud. Žádné „ď“ na konci, ať se vám to líbí, nebo ne. Pokavaď je stejná jazyková ozdoba jako ponožky v sandálech – občas to někdo nosí, ale nikdo neví proč. Takže příště raději „pokud“, a jazykovým puristům tím ušetříte menší infarkt.
A perlička na závěr: „respekt z“ versus „respekt k“. Tady jazyk často dostává pravou hákovanou. Správně totiž vyjadřujeme úctu k něčemu – tedy respekt k pravidlům, respekt k učiteli, respekt k soupeři. Pokud řeknete, že máte „respekt z pravidel“, zní to, jako byste se jich báli nebo z nich měli kopřivku. Ačkoliv to občas není daleko od pravdy, jazykově je to prostě nesmysl. Takže pokud chcete vypadat jako někdo, kdo pravidla ctí, a ne jako ten, kdo se jich děsí jako kontrolor jízdních řádů panikáře, držte se „k“.
Čeština není zlá. Jen se občas mstí. A když ji používáme správně, odmění nás krásou, kterou nám žádné „více lepší“ nikdy nenabídne. Takže, přátelé: pišme, mluvme, vyjadřujme se – ale s respektem k jazyku. On nám to vrátí. Možná ne bábovkou, ale třeba tím, že nás nebude někdo v diskusi veřejně lynčovat.
