Článek
Nezájem o čas ostatních
Když dorazíte na schůzku nebo jednání pozdě, vzkaz, který tím vysíláte, je jasný: „Můj čas je důležitější než váš.“ Tato neúcta k ostatním ukazuje nedostatek empatie i zodpovědnosti. Lidé, kteří musí čekat na opozdilce, si místo toho mohli zařídit něco užitečnějšího, odpočinout si nebo strávit chvíle s rodinou. Proč by někdo měl rozhodovat o tom, jak budou ostatní trávit svůj čas?
Pozdní příchod není v pořádku
Někteří opozdilci rádi tvrdí, že jejich zpoždění je „součástí jejich kouzla“. Ve skutečnosti však dochvilnost znamená disciplínu, profesionalitu a schopnost plánovat. Představa, že chronické pozdní příchody jsou přijatelným charakterovým rysem, je jen výmluva pro špatné návyky a cesta do pekel.
Trest pro sebe samé
Chodit pozdě vás může stát více než jen otrávené pohledy ostatních. Zkuste si představit, že přijdete pozdě na pracovní pohovor, státní zkoušku nebo svatbu. Tyto okamžiky jsou jedinečné a nevratné. Lidé, kteří si vypěstují návyk nedochvilnosti, si nevědomky ničí své šance na úspěch a respekt.
Výmluvy? Nezájem
„Ujel mi autobus.“ „Zapomněl jsem na čas.“ „Nečekal jsem takový provoz.“ „Musíš mi říct, že je sraz ve 14:30 a já tam budu v 15:00.“ Výmluvy opozdilců už známe nazpaměť, ale faktem zůstává, že většina z nich je jen výsledkem špatného plánování a neschopnosti přiznat vlastní chybu. Co takhle si na schůzku vyhradit časovou rezervu?
Respektujte svůj i cizí čas
Chodit včas je projev úcty k sobě i ostatním. Ukazuje, že si vážíte společně stráveného času, že chápete hodnotu důvěry a že jste schopni nést odpovědnost za své činy. Pokud máte problém s časovým plánováním, je čas se zastavit a přehodnotit své priority. Dochvilnost totiž není jen o tom být někde včas – je to důkaz, že umíte respektovat sami sebe i lidi kolem vás.
Pamatujte: Když přijdete pozdě, okrádáte ostatní o něco, co jim nikdy nemůžete vrátit – o jejich čas. A to je krádež, kterou žádná výmluva neospravedlní.
