Článek
A což ještě, když vyšlo najevo, že v chystané norské verzi se objeví polibek dvou mužů! Cévky ochránců tradičních hodnot praskaly jako o závod. Takhle vtloukat woke ideologii a homosexualitu dětem! Myslel někdo na děti?
Je zajímavé, že co vyvolalo v řadách diváků pozdvižení u norské verze Popelky, u té české projde bez mrknutí oka. A přitom ta česká, která funguje už přes 50 let, homosexualitu obsahuje rovněž, přímo v osobě samotného prince, ztvárněného Pavlem Trávníčkem, který je mimochodem proslulý i prazvláštním vkusem při výběru své dnešní manželky a slintáním „Co to tu máme za prsíčka?“ před nedospělými dívkami.
Málokdo si toho všimne, nicméně princ raději tráví čas se svými společníky v podání V. Jandáka a J. Drbohlava, než aby se koukal po děvčatech. Do Popelky se zamiluje ve chvíli, kdy má Popelka na sobě mužské šaty a mluví o sobě v mužském rodě. A největší vzrušení prožívá, když se svými kumpány provozuje náznaky homosexuálních orgií v lese, kde už naprosto nepokrytě homosexuálně nadbíhá jednomu ze svých společníků.
Princova sexualita se projevuje i na plese. Namísto, aby se vrhl do tanečního reje a šel od jedné potenciálně vdavekchtivé nápadnice ke druhé, se snaží utéct (pochopitelně, ženy jej nepřitahují) za svými dvěma společníky (kteří jej naopak přitahují až moc). Jeho zděšený výraz ve chvíli, kdy je skutečně přinucen tancovat s ženou, je opět víc než výmluvný.
Zajímavé rovněž je, jak si s LGBT problematikou poradila jiná kultovní pohádka, klasický ruský Mrazík. Zejména v současnosti, kdy světem otřásají případy, kdy se muž cítí být ženou nebo žena mužem, je Mrazík dokonalou ukázkou toho, že tomu tak - aspoň v ruských dějinách - bývalo vždycky.
Abych byl konkrétní a uvedl konkrétní příklady, neboť uvádění konkrétních příkladů je něco, v čem jsem fakt dobrý a čeho si sám na sobě nejvíc vážím, lehkomyslný Ivan potká dědečka Hříbečka. Ani Ivan, ani nikdo jiný, natož pak diváci, netuší, že dědeček Hříbeček je ve skutečnosti žena, která se zkrátka a prostě cítí jako muž, proto se představuje mužským rodem. Babička Houbička by asi nezněla dost nóbl.
Druhý příklad je Baba Jaga. Ta nejen, že dokonale zobrazuje všechny stereotypy, které jsou s Babami Jagami spojeny, navíc jde o opačný případ než u dědečka Hříbečka. Tentokrát jde o muže, který se cítí být ženou natolik, že se pokládá za Babu Jagu, mluví o sobě v ženském rodě a ve své chaloupce na kuřích nožkách pořádá orgie s dřevěnými bohatýry.
Uslyšíte-li tedy někoho tvrdit, že homosexualita nebo změna pohlavní identity je výmyslem moderní doby, vzpomeňte si na zmíněné pohádky.
