EZHZT versus klasická hudební výchova – Kdo s koho?!

Nejde totiž o souboj mezi „klasickou“ a „moderní“ hudbou, ale o podivuhodný proces, ve kterém se hranice hudebního nástroje, skladatele, interpreta, producenta i zvukaře postupně rozpíjejí a ve kterém může být stejně legitimním hudebním materiálem klavír, elektrická kytara, lidský hlas, syntezátor, sampler, nahrávka, ruch, šum nebo několik milisekund zvuku, které by ještě před několika desetiletími někdo jednoduše označil za technickou chybu. Hudební kultura ostatně nikdy nebyla tak stabilní, jak se nám zpětně zdá: notový zápis změnil způsob uchovávání hudby, knihtisk její šíření, fonograf oddělil hudební dílo od okamžiku živého provedení, rozhlas proměnil vztah mezi interpretem a posluchačem, elektrifikace změnila podobu koncertního zvuku a magnetofon umožnil hudbu nejen zaznamenávat, ale také stříhat, vrstvit a přetvářet. S nástupem elektronických nástrojů, samplerů a počítačové produkce se potom hudební tvorba dostala do situace, kdy jeden člověk může současně komponovat, produkovat, nahrávat, editovat, aranžovat, mixovat a výsledný zvuk také sám prezentovat. A právě do tohoto širšího kulturního vývoje zapadá olomoucké EZHZT – „Elektronické zpracování hudby a zvuková tvorba“ na ZUŠ „Žerotín“, které není pouze technologickou přílohou klasického hudebního vzdělávání, ale poměrně pozoruhodnou odpovědí na otázku, jak má hudební škola reagovat na svět, ve kterém se hudba stále méně odděluje od technologií, produkce a audiovizuální kultury! Tradiční hudební pedagogika je postavená na vztahu žáka k nástroji a existujícímu repertoáru, jenže současný hudebník může být zároveň skladatelem, producentem, zvukařem, aranžérem i interpretem vlastního díla a hudební nástroj může mít podobu mikrofonu, sampleru, syntezátoru nebo počítače. EZHZT proto pracuje nejen s technikou, ale také s hudebním sluchem, rytmem, kreativitou, zvukovou abstrakcí a představivostí; škola uvádí vlastní tvorbu, nahrávání, editaci, aranžování, studiovou práci, práci s pódiovou technikou a veřejné vystupování.

Zajímavé přitom je, že podobná práce není žádným produktem posledních několika let, přestože by se mohlo zdát, že elektronická hudba vznikla společně s prvním notebookem a první aplikací, která dokázala udělat z hlasu člověka zvuk připomínající vesmírnou velrybu. Kořeny práce se zvukem jako samostatným materiálem sahají k futurismu, musique concrète, experimentální a elektronické hudbě i studiové tvorbě, kde se postupně ukazovalo, že hudba nemusí být pouze organizací tónů, ale také organizací samotného zvuku; Pierre Schaeffer pracoval s konkrétními nahrávkami jako s hudebním materiálem, John Cage zpochybňoval hranici mezi hudbou a tichem, Karlheinz Stockhausen rozvíjel elektronickou hudbu jako svébytný kompoziční prostor a Beatles proměnili nahrávací studio v laboratorní prostředí, zatímco hip-hop udělal ze samplování jeden ze základních principů své estetiky a elektronická taneční hudba ukázala, že syntetický zvuk, opakování a práce s technologií mohou vytvořit zcela nový hudební jazyk. Když tedy dnes mladý člověk sedí u počítače, vytváří beat, pracuje se samply, upravuje nahrávku nebo skládá zvukovou strukturu, nedělá něco, co by stálo mimo dějiny hudby; pokračuje v jedné z nejvýraznějších linií hudebního vývoje 20. a 21. století. Technologie navíc sama o sobě hudebníka nevytvoří, stejně jako drahé koncertní piano automaticky nevytvoří druhého Sviatoslava Richtera a elektrická kytara z nikoho neudělá Jimiho Hendrixe; počítač je pouze nástroj a rozhodující je člověk, který ví, proč jej používá. Právě proto je důležité, že EZHZT není „kroužek na počítači“, ale propojuje technickou gramotnost s hudebním myšlením a umožňuje studentům vytvořit vlastní zvukový materiál, pracovat s ním a následně jej prezentovat. Výuka se přitom neuzavírá do sluchátek, protože studenti se zapojují do živého hraní a veřejných vystoupení, účinkují na vlastních EZHZT Sessions a také na dalších kulturních akcích, mezi nimiž škola uvádí například Olomoucký majáles, Michalský výpad nebo Rosničku. Vzniká tak zvláštní kruh, který je ve skutečnosti velmi klasický: člověk něco vymyslí, vytvoří, nahraje, upraví, připraví technicky, vystoupí s tím před lidmi a nakonec zjistí, zda jeho hudební představa funguje i mimo bezpečí počítačového monitoru. Zde se zároveň ukazuje zásadní rozdíl mezi pouhým používáním technologie a skutečnou tvorbou, protože samotné klikání myší není o nic více hudbou než bezmyšlenkovité mačkání kláves klavíru; podstatná je schopnost slyšet strukturu, rytmus, barvu, prostor, napětí a vztahy mezi jednotlivými zvuky a následně z nich vytvořit něco, co má vlastní výraz. EZHZT tak představuje poměrně zajímavý průsečík mezi hudební teorií, produkcí, zvukařinou, skladbou a performancí a zároveň reaguje na svět, ve kterém mladí lidé hudbu nejen poslouchají, ale také ji sami produkují, remixují, sdílejí, natáčejí a zveřejňují.

Otázka, zda EZHZT ohrožuje tradiční hudební vzdělávání, je proto stejně zavádějící jako otázka, zda elektrická kytara zničila housle nebo fotografie zničila malířství. Nové technologie většinou staré formy jednoduše nevymažou, ale rozšíří prostor, ve kterém mohou umělci pracovat, a přesně totéž se děje zde: klavír nezmizel kvůli syntezátoru, orchestr nezmizel kvůli sampleru a koncert nezmizel kvůli streamovacím službám, pouze se k nim přidaly nové možnosti, nové profese, nové žánry a nové způsoby hudebního vyjádření. V Olomouci se tak vedle tradičních hudebních oborů objevuje prostor, ve kterém se hudba dá nejen zahrát, ale také nahrát, rozebrat, přestavět, ozvučit a znovu vytvořit; prostor, kde se mladý člověk může učit nejen tomu, jak správně interpretovat hudbu, ale také tomu, jak vůbec přijít na to, co chce říct. A možná právě proto bychom na EZHZT neměli nahlížet jako na nějakou podivnou moderní odnož ZUŠ, kde děti místo cvičení na klavír klikají do počítače, ale jako na další kapitolu dlouhého příběhu hudební tvorby, ve kterém každá nová technologie nejprve působí trochu podezřele, potom trochu nepatřičně a nakonec se stane tak běžnou, že si už nikdo nepamatuje, proč se jí vlastně kdysi bál. ZUŠ „Žerotín“ navíc uvádí EZHZT jako regulérní součást svého hudebního oboru, nikoliv jako okrajovou aktivitu, což je samo o sobě poměrně výmluvné: hudební vzdělávání zde přijímá skutečnost, že dnešní hudebník může být současně interpretem, autorem, producentem i zvukovým tvůrcem. Kdo tedy z koho? Možná nikdo. Možná právě naopak všichni, protože tradiční hudební vzdělávání přináší techniku, disciplínu, historii a hlubokou znalost hudebního jazyka, zatímco elektronická tvorba tento jazyk rozšiřuje o nové nástroje, nové pracovní postupy a nové způsoby uměleckého vyjádření. Pokud tedy v Olomouci hledáte místo, kde se hudební vzdělávání nepotkává pouze s tradicí, ale také s produkcí, zvukem, technikou, experimentem a vlastní tvorbou, možná nemusíte hledat žádný futuristický institut na druhém konci Evropy; stačí se podívat na ZUŠ „Žerotín“ a její EZHZT, protože budoucnost hudebního vzdělávání někdy nevypadá jako budoucnost, ale jako obyčejná místnost, ve které někdo právě zkouší, co všechno se dá udělat se zvukem. Všem čtenářům, kteří dočetli až do konce, moc děkuji za pozornost a budu si vážit jakékoliv interakce s mým obsahem.

Pokud vás podobné otázky baví stejně jako mě, budu rád, když zůstanete u dalších textů, protože čím více se díváme na hudbu jako na živý proces, tím méně ji musíme dělit na „starou“ a „novou“ a tím lépe můžeme pochopit, proč se hudební kultura pokaždé znovu rodí právě ve chvíli, kdy někdo dostane odvahu udělat se zvukem něco, co před ním ještě nikdo neudělal. ♥

Seznam zdrojů a pramenů (doporučuji kouknout alespoň na spot!!!):

CAGE, John. Silence: Lectures and Writings. Middletown: Wesleyan University Press, 1968. ISBN 978-0-8195-6028-1.

COLLINS, Nick, Margaret SCHEDING a Scott WILSON, eds. The Cambridge Companion to Electronic Music. 2. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2017. ISBN 978-1-107-16295-3.

EZHZT Olomouc. Ezhzt – spot 2018. Oficiální kanál projektu na YouTube. Dostupné z: https://youtu.be/uiO2jkWMi94.

EZHZT. Oficiální stránky projektu na Facebooku. Dostupné z: https://www.facebook.com/EZHZT/?locale=cs_CZ.

HOLMES, Thom. Electronic and Experimental Music: Technology, Music, and Culture. 5. vyd. New York: Routledge, 2015. ISBN 978-0-415-73762-7.

SCHAEFFER, Pierre. Traité des objets musicaux: essai interdisciplines. Paris: Éditions du Seuil, 1966.

STOCKHAUSEN, Karlheinz. Electronic and Instrumental Music. Perspectives of New Music. 1964, roč. 3, č. 1, s. 30–41.

ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA „ŽEROTÍN“ OLOMOUC. Hudební obor [online]. Olomouc: ZUŠ „Žerotín“ Olomouc. [cit. 2026-08-14]. Dostupné z: https://www.zus-zerotin.cz/hudebni-obor.html.

ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA „ŽEROTÍN“ OLOMOUC. Oddělení EZHZT – Elektronické zpracování hudby a zvuková tvorba [online]. Olomouc: ZUŠ „Žerotín“ Olomouc. [cit. 2026-08-14]. Dostupné z: https://www.zus-zerotin.cz/hudebni-obor/clanky/oddeleni-ezhzt-149.html.