Článek
Byla středa ráno a my jsme byli opravdu uprostřed našeho pobytu v lázních. Už jsme si zvykli na všechny ty drobnosti, které doprovázejí ubytování v hotelu. Postupně se měnilo osazenstvo, což se projevilo nejen během snídaní a večeří. Den jsme si rozdělili na dopoledne pro zdraví a odpoledne pro umění. Pokud máte čas a chuť, můžete vyrazit s námi. Za chvíli nás čeká první procedura.
Dnes je to vcelku jednoduché. Veškeré úkony mají dvě podstatné věci společné. V první řadě jsou všechny pěkně pohromadě v suterénu hotelu. Není potřeba tedy řešit případné přesuny. Zadruhé každá z procedur je vlastně o relaxaci, i když jsou mezi sebou výrazně odlišné.
První z nich jsme vyzkoušeli už při našem loňském pobytu. To se na rozpisu objevilo zajímavě znějící slovo parafango. Když jsem to četl poprvé, napadly mě hned dvě asociace nebo možnosti. Znělo to jak jméno nějaké italské pohádkové bytosti. Kdepak, to byla přece princezna Fantaghiro. Nebo mi to připomíná nějaký neznámý druh pečení chleba. No s teplotou se při tom pracuje.
Letošní výzdoba byla stále ještě zimní.
Jedná se totiž o parafínový zábal s přídavkem mořského bahna. V našem hotelu se to používá za pomoci předehřátých plátů, které vám sestra připraví na lůžko. S ohledem na moje obvyklé problémy se zády volím aplikaci na jejich spodní část. Ze začátku může teplota trochu překvapit, ale není to nic nepříjemného. Postupně se vše uvolňuje a vy můžete relaxovat.
„Pane Klapetek, nechoďte nikam daleko, pěkně se tady u nás posaďte. Za chvíli budeme pokračovat“. A teď jinde jsme, je to jiná procesura. Jak už jsem to naznačil, všechny úkony byly v jednotlivých místnostech kousek od sebe. Druhá položka na dnešním seznamu je suchá uhličitá koupel.
To bude nějaký omyl. Jak může být suchá koupel? Opravdu to tak je. Jedná se vlastně o vak naplněný oxidem uhličitým. Oproti vaně, o které jsem už psal v jednom ze svých textů, by zde měl plyn pronikat do pokožky s větší intenzitou. Cílem je zlepšit činnost tkání a orgánů. Sestra měla celý postup v malíčku a za chvíli jsem byl doslova v pytli. Připadal jsem si v tu chvíli jako Obelix, jen ty moje pomyslné kalhoty byly kompletně modré bez bílých pruhů. Na začátku cítíte chladný plyn a po chvíli se začíná tělem rozlévat teplo. Opět jsem měl čas na relaxaci a pěkně jsem si to užil.
Dopoledne bylo za námi a čekal nás oběd v naší oblíbené restauraci. Nachází se už mimo lázeňskou oblast, takže jsou tam sympatické ceny a prostředí více odpovídá krajskému městu než jen turistické destinaci. Co budeme dělat odpoledne? Vymysleli jsme si program, ale jak už to bývá, dopadlo to jinak.
Grandhotel Pupp nemusím představovat.
Chtěli jsme si totiž zopakovat návštěvu rozhledny Diana, kterou jsme podnikli v roce 2022. Prošli jsme se pěkně centrem města až ke Grandhotelu Pupp a vklouzli do uličky vedoucí k dolní stanici lanovky. Až tam jsme zjistili (podobně jako spousta dalších turistů), že v době našeho pobytu je lanovka mimo provoz.
Lanovkou na Dianu prostě někdy příště.
Měli jsme spoustu možností a před námi se výrazněji rýsovaly dvě. Buď vyrazíme po svých do stráně vstříc krásným výhledům do okolí, nebo půjdeme procházkou po rovině proti proudu říčky Teplé. Kdo už mě trochu zná, tak s potutelným úsměvem tuší, jak to celé dopadlo.
Druhá varianta byla ta správná. Pomalu se totiž začala ozývat únava a tělo si žádalo delší odpočinek. Tak jsme zvolili naši oblíbenou procházku po Goethově stezce. Cílem byla Galerie umění, kterou jsme navštívili už při našem pobytu v minulém roce. Moc se mi ta část města líbí se všemi těmi památníky, vyhlídkami a dokonce tam najdete kamennou japonskou zahradu.
Výběr z autorovy starší tvorby.
Protože jsme stálé expozice už předtím viděli, prošli jsme si jen výstavu v přízemí mé oblíbené budovy. V obou křídlech to byly rozsáhlé malby a intimnější kresby Václava Balšána. Zpáteční cesta nás zavedla do naší oblíbené kavárny, bez toho by to prostě nešlo.
Budova karlovarského divadla.
To ale nebylo zdaleka všechno. Po večeři jsme se vrátili zpátky, protože nás čekalo divadelní představení. Budovu divadla jsme během našich pobytů míjeli neustále. Dovnitř jsme se ale podívali poprvé. Exteriér se nám moc líbil a interiér zrovna tak. Koupili jsme si lístky na představení Bez obřadu (Divadelní společnost Háta) a moc jsme si tu francouzskou komedii užili.
Sadový pramen.
Zpáteční cesta na hotel osvětleným lázeňským centrem Karlových Varů byla příjemnou tečkou za pestrým dnem. Líbily se nám fasády domů, na kterých se měnily barvy. Bylo to pro nás něco nového. Upřímně řečeno, nejsme totiž žádní flamendři. Naše šviháctví s projevuje velice umírněně a vždy za denního světla. Nashledanou Karlovy Vary. Za rok touto dobou jsme tu zase.
Mlýnská kolonáda.
Máte rádi pobyty v lázních? Kde se vám nejvíce líbilo? Děkuji za vaše tipy pod mých textem. Rád se nechám inspirovat vašimi zkušenostmi.
P.S. Případným odborníkům z řad čtenářů mého blogu se omlouvám, pokud popisuji procedury příliš laicky. Je to především o zážitek.
