Článek
Byla sobota dopoledne a březnové počasí se tvářilo ještě docela v pohodě. Ideální čas na výlet do našeho oblíbeného Českého Krumlova. Protože předpověď naznačovala přeháňky, vybrali jsme si jako náš cíl Regionální muzeum. Už jsme kolem jeho budovy šli mnohokrát a nastal ten pravý čas vstoupit dovnitř. Probíhá tam totiž mimo jiné výstava, kterou jsem si jako religionista nemohl nechat ujít. Pokud máte čas a chuť, můžete se k nám přidat. Za chvíli nám odjíždí autobus, můžete se kochat jihočeskou krajinou.
Pro cestu z Českých Budějovic jsme si cíleně vybrali právě tento způsob dopravy. Jak už někteří z mých čtenářů vědí, automobil pořád nevlastníme a tak to bude ještě nějakou dobu trvat. Představa obnovování řidičského průkazu skoro po dvaceti letech ve mně vyvolává dosti smíšené pocity. Vlaková zastávka v Českém Krumlově je na můj vkus docela vzdálená od samotného centra města. To může být výhodou ve dnech, kdy slunečné počasí doslova zve k procházkám historickými uličkami. Tuto sobotu tomu tak ale zcela jistě nebylo. Vystoupili jsme tedy až na autobusovém nádraží a s krátkým pohledem na město vyrazili vstříc „dobrodružství“.
Naprosto souhlasím s tím, že „kafe a dort jsou nejlepší sport!“
Přiznám se dobrovolně, první zastávka byla v kavárně na náměstí. Její atmosféra je doslova autentická. Máme moc dobré zkušenosti z předchozích návštěv s kávou i dortíky. Obloha se zatahovala, do uliček se vloudila taková ta pošmourná nálada, kterou si člověk spojuje spíše s podzimem. Všechno má své plus i mínus. Pozitivem bylo to, že počty zahraničních turistů byly stále ještě snesitelné. Pak už jsme se vrátili kousek zpátky k jedné z hlavních položek na našem itineráři, tedy k Regionálnímu muzeu v Českém Krumlově.
Plakát zve kolemjdoucí na zajímavou výstavu. Přidáte se?
Najdete ho v rozsáhlé budově v Horní ulici kousek od divadla. Vedle se nachází moc příjemné vyhlídkové místo na jednotlivé části centra. Tam už jsme mnohokrát obdivovali masu druhého největšího hradního komplexu u nás, soubor klášterních institucí s hospodářským zázemím i jednotlivé domky stojící jeden vedle druhého. Počasí toho dne ale nebylo ideální na pořizování památečních fotografií z cest po krásách jižních Čech. Takže hurá dovnitř především za sakrálním umění.
Čekala na nás výstava „Ve víře“ – Sakrální umění a předměty lidové zbožnosti ze sbírky muzea. Doporučil jsem ji svým studentům a studentkám religionistiky na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. A jako správný pedagog bych tak měl udělat na základě vlastní zkušenosti. Rozumím tomu, že podobná příležitost pro smysluplné trávení volného času nemusí být pro každého. Nejsme všichni stejní a Pán Bůh zaplať za to. Mě osobně vždycky umění s náboženskými tématy bavilo a rád se zastavím na podobných místech.
Příklady mariánské úcty pěkně vedle sebe.
Hned na začátek mohu prozradit pointu, že se mi výstava moc líbila. Předně splnila moje očekávání. Byla rozsáhlá tak akorát. Nabídla velice zajímavé příklady nejen gotického i barokního umění, ale také předměty z 19. století. Nejednalo se pouze o sochy a velké obrazy dokládající význam různorodých církevních institucí. Najdete tam také zajímavé doklady lidové zbožnosti z městského i venkovského prostředí. A to je právě téma jednoho z mých současných seminářů. V několika vitrínách byly mimo jiné podmalby na skle a další různorodé artefakty rozvíjející duchovní život (devocionálie).
Gotické umění najdete v úvodní části výstavy.
Co mě mimo jiné zaujalo v první části? Zcela jistě to byl hned na začátku výstavy obraz čtrnácti svatých pomocníků. Bez nápovědy se mi podařilo určit asi polovinu z nich a tu druhou půlku jsem si připomněl díky šikovným popiskům. Zastavil jsem se například u dvojice soch sv. Kateřiny a sv. Barbory ze Svatého Tomáše, sv. Petra a sv. Pavla ze Svérázu nebo sv. Anny Samotřetí. Určitě věnujte pozornost Madoně s dítětem z Českého Krumlova, která podle informací z tiskové zprávy muzea prošla náročným restaurováním. Zcela jistě vás zaujmou oboustranně malovaná křídla oltáře v Zátoni. Upřímně řečeno, asi bych je při vystavování prohodil. Panna Maria i anděl se dívají opačným směrem, jako by spolu nechtěli mluvit.
Rád bych Ti Panno Maria něco zvěstoval, ale …
To ale není zdaleka všechno, je tu přece ještě pomyslná druhá část. K budově jezuitského semináře, ve kterém nyní sídlí Regionální muzeum, patřila do roku 1970 kaple sv. Josefa. Právě z ní podle tiskové zprávy pochází vystavované obrazy patrona kaple a klíčových jezuitských světců sv. Františka Xaverského a Františka Borgii. Vedle toho můžete obdivovat různorodé doklady mariánské úcty a tolik populárního kultu sv. Jana Nepomuckého.
Sv. Jan Nepomucký „stokrát jinak“
Těch svatých a světic bude ale nakonec daleko více. Například Markéta s typickým drakem, Vít s kohoutem, Kateřina s ostrým mečem nebo Barbora se zlatým kalichem. Může být fajn postupně zjistit, která jména jsou Vám povědomá a o kterých jste zatím mnoho neslyšeli. Znáte například sv. Teklu? Můžete si později najít, proč mají ty postavy vlastně u sebe tak roztodivné atributy. Pokud jsem Vás svým popisem zaujal, můžete na tuto expozici vyrazit do 18. 5. 2025.
Jedna z vitrín s předměty osobní zbožnosti.
Prošli jsme si i stálou výstavu mapující historii města. Zaujalo mě především druhé patro s velkým modelem města a dalšími zajímavými doklady dlouhého vývoje místního osídlení. Pak už jsme se vraceli zpátky na náměstí a kousek od něj zapadli do naší oblíbené restaurace. Překvapivě bylo plno, cinkot příborů o talíře se mísil s češtinou a maďarštinou. Nasytili jsme tedy duši i tělo.
Co se vám na Českém Krumlovu líbí? Máte nějaké oblíbené místo, které chcete doporučit ostatním? Díky za vaše tipy pod mým blogem. Rád je využiji při další návštěvě příjemného historického města.
