Článek
Hned se mi v hlavě popraly dvě protichůdné myšlenky. Na jednu stranu jsem byl jako správný pedagog nadšený. Každý rok bude jiný program semináře, určitě o to bude mezi studenty zájem. Na druhou stranu jsem si říkal, jestli to není prostě jen práce navíc. A to jsem tehdy o nějakém syndromu vyhoření nic nevěděl. Jak to ale udělat?
Nakonec jsem se rozhodl, že ten „filmový klub“ vyzkoušíme. A hned se objevila další otázka. Jakou bude mít podobu? Dobře jsem si uvědomoval úskalí, mezi kterými bylo potřeba najít střední cestu. Nechtěl jsem totiž pořádat jen volnočasovou aktivitu. Navíc jsem vzděláním historik a religionista, takže jsem neměl zájem předstírat seminář z filmových studií. Nejde jen o samotný výběr snímků, je nutné přemýšlet nad celkovým pojetím setkání. Kurz jsme nazvali přímočaře „Náboženství a filmy“ a během prvních pár let se vychytaly různé komplikace.
Jak to tedy funguje? Výběr je často zaměřen na různé krizové životní situace a jejich řešení. Nenechte se mýlit, primárně nejde o duchovní filmy. Normativní podoby náboženství bývají v těchto snímcích mnohdy jen okrajové. Seminář lze brát jako příležitost podívat se na témata současné kinematografie. Zda je možné o nich diskutovat z pohledu religionistiky a dalších oborů. Na podzim 2022 kurz navštěvovali studenti z teologické, pedagogické a filozofické fakulty. Takže o rozdílné názory nebyla nouze.
Dobrá diskuze je důležitá
Jako největší výzva se ukázalo moderování diskuse, která následuje po každém promítání. Někdy je skupinka malá, jindy se sejde více účastníků. Někdo bez problému hned formuluje svoje stanovisko, jiný potřebuje více času na přemýšlení. Občas nebylo jednoduché prolomit neviditelné hranice mezi posluchači z různých ročníků, oborů a fakult. Přesto bylo důležité dát všem příležitost vyjádřit se. Je to pokaždé takový „pedagogický oříšek“, ale nakonec se to už snad podařilo. Použili jsme například metodu „nedokončených vět“ nebo „myšlenkových map“. Losováním vznikly skupinky, ve kterých se měli studenti shodnout na stručném posouzení formy a obsahu filmu.
Výsledek naší reflexe filmu „Jak Bůh hledal Karla“.
Co jsme viděli během desátého ročníku? Prvním byl film „Služebníci“ (2020) vyjadřující tíhu života na počátku osmdesátých let v Československu. Druhým byl polský snímek „Corpus Christi“ (2019), který na studenty zapůsobil nejvíce. Třetím bylo provokativní dokumentární road movie „Jak Bůh hledal Karla“ (2020). Čtvrtým byl norský snímek „Disco“ (2019) popisující problémy dospívání v éře sociálních sítí. Páté promítání jsme věnovali černobílému filmu „Aferim!“ (2015), který nabídl fresku rumunské společnosti poloviny třicátých let 19. století. Nakonec to byl režisérský debut Vigga Mortensena „Ještě máme čas“ (2020) o komplikovaných rodinných vztazích.
Jak můžete sami posoudit, náš výběr jistě není reprezentativní. Pohybovali jsme se především historií i současností evropského křesťanství. Uvidíme, co nás zaujme na podzim 2023. Možná to budou jiné postavy prožívající zcela odlišná dobrodružství.
Viděli jste některý z těch filmů? Třeba nám doporučíte nějaký snímek pro podzim 2023.
