Skvělá výstava čínského umění v Národním muzeu

Je neděle 16. 11. 2025 a my stojíme před vchodem do Nové budovy Národního muzea v Praze. Za chvíli se otevřou brány na cestě za poznáním a my máme pro dnešek jediný cíl. Tím je výstava 100 pokladů, 100 příběhů. Ve srovnání s dlouhým hadem dychtivých návštěvníků na schodech před vedlejší Historickou budovou je nás tady jen malá skupinka. Pokud máte čas a chuť, můžete vyrazit s námi.

Před několika měsíci jsem dostal skvělou příležitost odborně posoudit publikaci, která tuto expozici doprovází. Byla to velice zajímavá příležitost zúročit moje bohaté zkušenosti z různých recenzních řízení knih a sborníků. Při práci jsem se dozvěděl spoustu nových informací a teď jsem byl zvědavý na samotné předměty. Bylo to tedy přesně naopak, jak se k celé věci staví návštěvník s hlubším zájmem o konkrétní problematiku. Ten si prohlédne nejprve výstavu a pak se příležitostně vrátí k obrázkům a textům katalogu apod.

Prošli jsme chodbou propojující obě budovy Národního muzea a už její výzdoba se mi moc líbila. Věci jsme si dali do prosklených skříněk v suterénu a opět proběhl náš oblíbený rituál. Pokaždé totiž nejméně jedné české rodině nebo skupině turistů vysvětlujeme, jak se box uzavře za pomoci vložené mince. Podobný systém jsem viděl všude možně v muzejních institucích, ale prostě někteří z návštěvníků na to nejsou úplně zvyklí.

Pak už jsme vyrazili směr expozice 100 pokladů, 100 příběhů. Výstava byla zahrnuta ve vstupence, takže jsme už později nemuseli pracovníkům muzea nic dokládat. Trochu jsem se proto obával množství zájemců o čínské historické umění, ale početné skupiny se krásně rozptýlily po celé budově. Případně jsem chvíli počkal, když jsem si chtěl něco blíže prohlédnout. U vstupu nás vítaly rozměrné obrazy čínských císařů a také dvojice pestrobarevných lvíčků.

Z vstupního prostoru pokračujte hned vpravo do vedlejšího sálu. Za dveřmi začněte svou prohlídku po směru hodinových ručiček. Nevšiml jsem si nějakého vizuálního systému, který by návštěvníky přesněji navigoval. Takže se mi jako obvykle neomylně podařilo projít si tuto část výstavy naopak. Celá expozice je rozdělená do deseti tematických celků, které vám postupně představí život v Číně především za dynastie Čching. Určitě vás zaujme pestrobarevné řešení celého prostoru, které ale v kombinaci se střídmým osvětlením neruší.

Doporučuji si udělat čas na krásné malby i zajímavé drobné předměty. Například lahvičky na tabák si zaslouží vaši pozornost. Jako religionista jsem byl nadšený z příběhů o nadpřirozených bytostech, které jsou v krátkosti převyprávěny na přehledných panelech. Již v této místnosti máte příležitost doslova vstoupit do děje. Výstava je totiž skvěle doplněna interaktivními prvky a moderními technologiemi. Na některých místech to působí jako zajímavý doplněk tradičních prezentací, v poslední místnosti je to ale podle mého názoru dechberoucí zážitek.

Stále jsme ale ve vedlejším sálu a chvíli tady ještě zůstaneme. Nachází se tu dvojice svitků s úctyhodnou délkou 14 a 12 metrů. Nejprve je to na jedné straně soubor na sebe navazujících vyobrazení s názvem Vznešené zábavy ve stínu stromů ze 16. století. Postupně se před vámi odkryjí scény ze života učence žijícího v určitém odstupu od hektického města. Bylo to pro mě trochu překvapivé. Literáti museli skládat náročné a nákladné zkoušky pro získání významného postu v rámci císařské byrokracie. Tady se ale ukazují radosti každodenního života v poklidném ústraní.

Na druhé straně se před vámi objeví radosti i starosti obyvatel staré Číny vyobrazené na svitku Cesta po řece o svátku čistoty a jasu. Rytmicky vás bude doprovázet na putování z venkovské periferie do pulzujícího srdce města. Můžete si tam najít nespočet běžných situací přibližujících různorodé společenské třídy. Zajímavé je sledovat také proměňující se architekturu okolo rušného přístavu na řece. V navzájem propojených uličkách se můžete jednoduše ztratit. Proto je svitek doplněn o několik panelů, na kterých vás autoři výstavy upozorní na zajímavé detaily. Pokud chcete do všeho přidat trochu života, stačí se na chvíli zastavit a nechat okolo sebe proudit různé postavy za pomoci moderních technologií.

Ve třetí místnosti bych vás rád upozornil na nefritové disky a kabinet kuriozit. O jejich oblibě a významu jsem se dočetl mnohé právě během práce na výsledné podobě doprovodné publikace. Určitě se zastavte u dvoupatrové skříňky z červeného santalu s porcelánovými deskami. I v této části expozice na vás čeká ten správný poměr informací na pestrobarevných panelech a vystavených předmětů. Myslím si, že vaše pozornost nebude zahlcena zbytečnými detaily nebo množstvím artefaktů. Blížíme se totiž k samotnému vrcholu naší cesty za poznáním.

Celou dobu jsem se těšil na předmět, na který se zaměřily reklamní plakáty. Nakonec jsem měl příležitost si ho prohlédnout v posledním sálu. Jednalo se o dvaceticentimetrovou hlávku zelí, která byla vyřezána z jednoho kusu přirozeně dvojbarevného jadeitu. Opět doporučuji obrnit se mírně trpělivostí a na chvíli se zastavit. Odměnou vám bude nález kobylky s dlouhými tykadly a sarančete, které se ukrývají v listech. Proč právě tento hmyz? V slavné Knize písní z 11.–6. století př. n. l. reprezentují hojnost dětí a vnuků. Předmět je to opravdu úchvatný a do celého kontextu literárního díla vás vtáhne zmiňovaná velkoplošná animace.

Byli jste se v poslední době podívat do Národního muzea? Která dočasná výstava nebo stálá expozice se vám líbila? Děkuji za vaše komentáře pod mým blogem a přeji prima den.

Zdroj:

Popisky v rámci výstavy.

Prezentace na stránkách Národního muzea v Praze.