Článek
Cestu po zajímavých mešitách jsme začali ve Švýcarsku a také ji tam uzavřeme. Naším cílem bude pro změnu jeden z německojazyčných kantonů. Budova Mahmud-Moschee byla slavnostně otevřena v Curychu na Forchstrasse v roce 1963. Od počátku patří k misijně aktivnímu hnutí ahmadíja, které je díky své specifické věrouce na okraji spektra islámu.
Vždyť ta mešita vypadá jako obytný dům s kupolí a minaretem!
V centru jsme nasedli do tramvaje a ta nás okolo krásné botanické zahrady vyvezla až na okraj města. Jak je vidět na pořízených fotografiích, pro terénní výzkum bylo počasí ideální. Mešita stojí na malém pozemku u frekventované křižovatky naproti evangelickému-reformovanému kostelu. Ten je díky velikosti lodi a výšce věže místní pohledovou dominantou. Co se týče parkování automobilů během pátečních modliteb, z důvodu omezeného prostoru se využívá nabídky parkoviště protilehlé farnosti. Takto se na základě otevřené komunikace úspěšně předešlo případným konfliktním situacím se sousedy z okolo stojících domů.
Věž kostela je vizuální dominantou rušné křižovatky.
Na chodník navazuje poloveřejná předzahrádka s nízkými i vzrostlými stromy. Tímto způsobem se dosáhlo plynulé komunikace mezi budovou a jejím nejbližším okolím. Novostavba mešity vznikla na základě projektu architektonické kanceláře Ernsta Göhnera a Fritze Badertschera. Svým vnitřním rozvržením odpovídá spíše obytné budově. Proto je velice jednoduchá v exteriéru i interiéru, což podtrhuje všudypřítomné použití bílé barvy. Ta je na vstupní fasádě kontrastně doplněna černou díky názvu mešity v němčině a kaligrafickému textu v arabském písmu.
Důraz na komunikaci je podtržen bannery umístěnými na plotě.
Mezi použité prvky islámské architektury patří především 18 metrů vysoký minaret s půlměsícem a malá kupole, která není z úrovně ulice dobře viditelná. Minaret nebyl v této době většinovou společností chápán jako negativní symbol. Stavba mešity měla vypovídat o liberálnosti a otevřenosti města. K těmto dvěma motivům lze připojit z budovy vystupující výklenek ukazující směr k Mekce. Ten však nemá pro běžného okolojdoucího srovnatelnou symbolickou hodnotu. Využití tradičních architektonických prvků mělo potrhnout specifických charakter stavby.
Jak to vypadá uvnitř?
Měli jsme domluvenou schůzku s mladým teologem, který se stal naším průvodce. Mešita se dohromady skládá ze dvou nadzemních a jednoho podzemního patra. V přízemí se nachází vstupní hala, kanceláře společenství a rozsáhlé konferenční místnosti s knihovnou. Modlitebna pro muže je umístěna v patře budovy. Pro páteční modlitby ji lze rozšířit o vedlejší pokoj s balkónem. Kapacitu lze podle mého názoru odhadnout na 180 míst modlitby. Bílá barva zdůrazňuje kompaktnost prostoru, ze kterého vystupuje nika mihrábu zvýrazněná použitím světle modré.
Barevná kombinace v modlitebně pro muže byla efektní.
V prvním patře se dále nalézá byt imáma, sociální zařízení s možností rituální očisty před modlitbou, kuchyňka a rozlehlá konferenční místnost. Právě zde se užší okruh aktivních laiků schází v pátek po pravidelných společných modlitbách ke sledování televizního přenosu kázání jejich duchovního vůdce z londýnského centra hnutí.
Dole se nachází portrét současného duchovního vůdce hnutí ahmadíja.
Modlitebna určená pro ženy a děti je naopak v podzemním patře. Světlo do ní vstupuje díky později přestavěným světlíkům. V šedesátých letech 20. století během studené války musely mít novostavby bezpečný úkryt s hřmotnými dveřmi. Právě tento prostor byl později přebudován na modlitebnu. V dalších pokojích na této úrovni je místo pro odpočinek, kuchyň a archiv spolku.
Modlitebna pro ženy byla sice strohá, ale přesto funkčně zařízená.
Hnutí ahmadíja je obecně známé svojí otevřeností a důrazem na misii. Vedle převážně sunnitských komunit dotváří pestrý obraz islámu v německy hovořících zemích. Otázkou zůstává, jak se jim bude dařit jejich působení v našem prostředí.
