Článek
Občas můžeme mít pocit, že něco už dobře známe. Například někteří zahraniční turisté si myslí, že po návštěvě Prahy znají Česko. Vždycky jsem se takové představě divil. Na přelomu června a července 2023 jsem ale zjistil, že v tom nejsem zase až tak jiný. V mém případě to byla Vídeň a velká města Horního a Dolního Rakouska. Takže už přece našeho jižního souseda znám. Pak jsem přijel do Klagenfurtu a moje jednoduchá představa se rozplynula.
Samotná cesta vlakem z Vídně byla příjemný zážitek. Stačí říci Semmering a milovníci zimních sportů i letní turistiky dobře vědí. Dorazil jsem do Klagenfurtu a Nádražní ulicí vyrazil do města. Bydlel jsem v malém hotelu kousek od centra. Naproti byla nemocnice sester alžbětinek s kostelem, jehož hodiny mi na pár následujících dnů odměřovaly čas. Bylo nedělní odpoledne a já jsem si prošel liduprázdné město. Pro někoho to může být tak trochu nuda, pro mě je to ideální čas na poznání nové lokality.
Sv. Florián. I výzdoba kruhového objezdu může být na špičkové úrovni.
Začal jsem na Heuplatz u krásné sochy sv. Floriána. Menší sakrální stavby jsou jednou z mých vášní už od vysoké školy. Hned vedle stojí farní kostel sv. Jiljí s vysokou věží. Okolo něj jsem se dostal na Staré náměstí s historickými fasádami paláců, první radnicí a velmi zajímavým sloupem Nejsvětější Trojice. Všude byly kavárny a cukrárny, prostě ten pravý čas na odpočinek.
Staré náměstí se sloupem Nejsvětější Trojice.
Za zády jsem měl místní Zemský dům (Landhaus), který měl hned dvě tváře. Směrem do nádvoří vidíte renesanční fasádu. Směrem na Náměstí Ducha Svatého se zase obrací barokní přestavba. Je to naprosto klíčový komunikační uzel. Já na výzkumu vždycky používám městskou hromadnou dopravu, takže jsem tu přesedal mnohokrát. Určitě si nechte chvilku na krásnou kašnu uprostřed malého parku. Kousek dál je už rozlehlé Nové náměstí s druhou radnicí, slavnou fontánou s drakem a sochou císařovny Marie Terezie. Přesunul jsem se na nedaleký Benediktinerplatz, na kterém se nachází trh. Ten ale v neděli nefungoval, takže pro pochoutky od místních farmářů je potřeba vyrazil ve všední dny. Svoji religionistickou vycházku jsem skončil v katedrále sv. Petra a Pavla. Původně to byl protestantský kostel a je to stále poznat na vnitřním členění vstupního prostoru.
Nové náměstí. Vpravo Dračí fontána a vlevo sochy Marie Terezie. Mytologie a historie pěkně vedle sebe.
Centrum města je kompaktní a procházka je moc příjemná. Klagenfurt však nabízí mimo jiné i skvělý bonus, kterým je nedaleké jezero Wörthersee. Stáhl jsem si do mobilu aplikaci místní hromadné dopravy. Takže jsem měl mapku s nejbližšími zastávkami, čísly autobusových linek, jízdními řády a taky jsem si mohl rovnou online koupit lístek. Autobus mě před univerzitní kampus přivezl až na promenádu. Velkou část zabírá placená městská plovárna, která byla stále plná návštěvníků. Prošel jsem se po břehu okolo stánků se zmrzlinou, barů a mola pro lodní dopravu. Okolo byla krásná příroda, voda byla čistá se spoustou ryb. Klagenfurt je hlavní město spolkové země Korutany ležící nedaleko hranic se Slovinskem a Itálií. Je to ale zároveň oblíbená turistická destinace. Lidé okolo vás proto mluví různými jazyky a určitě je to jiný zážitek než kosmopolitní Vídeň.
Okolní příroda je krásná, jezero osvěžující a všude příležitost pro odpočinek.
Čtenáři mého blogu vědí, že jsem po Rakousku cestoval pracovně. Zkoumal jsem muslimské hroby na komunálních hřbitovech. Mým prvním cílem byl rozlehlý Zentralfriedhof Annabichl. Po příjezdu vás hned zaujme pravoslavné mauzoleum. Jeho výstavba byla dosti komplikovaná, protože vůbec nezapadá do celkového pojetí pohřebiště. Ale nakonec se ruskému podnikateli jeho záměr podařil uskutečnit. Jako obvykle jsem se prošel po okrajových odděleních. Našel jsem vojenskou část s pietním místem. Viděl jsem zajímavé urnové stély, které jsou v poslední době v Rakousku velmi populární. Ve vrcholku hlavní cesty se sice nachází kříž, ale okolo něho jsou desky se jmény pohřbených u stromových hrobů. Podle mého názoru je to velmi nezvyklá kombinace tradičního a moderního.
Vlevo kříž a desky se jmény. Vpravo stromy, u kterých jsou pozůstatky uloženy.
Následně jsem se autobusem přesunul na menší Hřbitov sv. Petra. Přijel jsem na moderní zastávku u komplexu budov evangelické Diakonie. Po cestě jsem potkával sociální pracovníky, dobrovolníky i klienty. Byl sice horký den, ale atmosféra byla uvolněná. Nafotil jsem oddělení pro muslimy, smuteční síň i kolumbária. Na oběd jsem si zašel do bistra Diakonie, kde obsluhovali mimo jiné i klienti. A jídlo bylo prostě vynikající.
Smuteční síň na Hřbitově sv. Petra je sice jednoduchá, ale působivá. Vpravo vzadu jsou již vidět hroby na oddělení pro muslimy.
Byl jsem v Klagenfurtu pracovně a jen na skok. Zcela jistě vím, že se vrátím na delší dobu a hlavně chci poznat přírodu a památky v nejbližším okolí. Máte pro mě nějaký tip? Díky za něj v komentářích.
