Článek
Pro můj život je typické být na cestách. Vyrostl jsem ve „městě u tří děvuch“ na Valašsku, střední školu studoval v hanáckých Aténách a univerzitu v moravském Manchesteru. Rozklíčovali jste všechny tři lokality, které byly pro můj život opravdu důležité?
Člověk míní a Pán Bůh mění. Jak už jsem ve svých textech zmiňoval, posledních dvacet let žiji v Českých Budějovicích. Jižní Čechy jsou zcela jistě krásné, vztah jsem si k nim ale budoval postupně. Nakonec se pro mě stala nejdůležitější konkrétní městská čtvrť.
Na Novém židovském hřbitově je pohřben i Franz Kafka.
Život mě nejen pracovně zavál také do Prahy. Není to jen o kráse historických památek, příležitostech pro kulturní zážitky a pravidelné setkání s přáteli ze střední školy. Člověk město nepoužívá jen jako kulisu k práci a zábavě. Pokud si vytváříte vztahy s lidmi, poznávate jejich současnost i plány do budoucnosti.
Když se stáváte dokonce součástí nové rodiny, znamená to výzvu překonat spoustu drobných nástrah a vyslechnout mnoho příběhů. Některé se týkají nedávné minulosti a osob, se kterými se můžete stále ještě potkat. Někdy je to častěji třeba u nedělního oběda, jindy je to nárazově například během vánočních svátků.
Okolo kaple byl klid a mír.
Jiná vyprávění jdou mnohem hlouběji a vystupují v nich postavy, které už nemáte příležitost poznat osobně. Občas mi trvá, než si spojím nějaký veselý detail s konkrétním jménem na hřbitovní stéle. Prostě i po těch dlouhých letech jsem pořád učedníkem rodinné historie.
Pohřební kultura je jedním z mých oblíbených pracovních témat. Proto cesty po rodinných hrobech mi nedělají žádný problém. Často to spojíme s delší procházkou a zvědavě zjišťujeme, co je v okolí nového. Asi to tak má podobně spousta z nás.
Konečně zase spolu.
Jedním z takových míst jsou i Olšanské hřbitovy. Pracovně mě tam asi nejvíce zajímalo muslimské oddělení č.29 ve druhé hlavní časti. Je kousek od Chrámu zesnutí přesvaté Bohorodice a Nového židovského hřbitova. Před pravoslavnou kaplí nás zastavili tápající turisté s otázkou, kdepak najdou hrob Franze Kafky. Tak jsem jim jako správný učitel ochotně poradil, kam mají jít. Abrahámovská náboženství jsou tady pěkně vedle sebe.
Náš rodinný hrob se ale nachází v první části hřbitova kousek od vchodu z ulice Jana Želivského. Stačí správně odbočit doleva a jste na místě. Protože se jedná o jednoduché místo pro uložení uren doplněné docela velkou stélou, není údržba tolik náročná. A tady jsem dostal druhou otázku toho dne. Paní a mladík z Třebíče hledali hrob Václava Havla. Tak jsem jim popisoval, jak se dostanou na nedaleké Vinohradské hřbitovy.
Čest jeho památce.
Pak je čas na procházku po naší oblíbené trase. První zastávkou je vždy nápaditý pomník Jana Wericha a Jiřího Voskovce z roku 2003. Pak jdeme okolo historických kolumbárií až nahoru k Nové obřadní síni. Tam byly nedávno postaveny moderněji pojaté stavby pro uložení uren. Další zastávkou je hrob Jana Palacha od Olbrama Zoubka. Je to místo, které nikdy nevynecháme.
Mnohokrát jsem slyšel, že život je cesta. Není to jen o návštěvách blízké a vzdálené rodiny v různých částech naší vlasti. Je to i o setkání s naší minulostí díky předchozím generacím, které spí spánkem pokoje.
Přeji pěkné sváteční dny a mnoho úspěchů v novém roce.
