Článek
Vysokoškolští učitelé často vyhlíží konec června s nadějí. Na jednu stranu se v tom shodují se svými kolegy (nejen) ze středních škol. Přes veškerou lásku ke svému povolání potřebují pauzu. Na druhou stranu často slýchám povzdechnutí, že konečně bude čas na práci. Tedy na studium odborné literatury, analýzu získaných dat a psaní článků do těch správných databázových periodik. Prostě skloubit tyto aktivity s výukou a administrativou během letního semestru nemusí být jednoduché.
Nakonec s tím souhlasím s obojím. Na nějakou dobu potřebuji vypnout na zahradě u chalupy ve středních Čechách, ale také nemám problém věnovat letní čas podnětné diskuzi na stránkách religionistických časopisů. Mám to podobně poslední dvě desítky let. Prostě ten čas utíká jako voda v řece. Letos jsem zaběhnutý rytmus odpočinku a kompletace textů doplnil navíc o jednu pracovní cestu. Shodou několika okolností byl začátek července 2024 ideálním časem na mobilitu do mého milovaného Sarajeva. Máte čas a chuť vyrazit se mnou? Připoutejte se, prosím. Za chvíli vyrážíme vstříc dálkám.
Sice nám změnili gate a měli jsme na odletu zpoždění, ale i tak má každá cesta svůj počátek.
Jak už pravidelní čtenáři mého blogu tuší, nejdřív nás ale bude čekat cesta vlakem. Využil jsem ho na trase z Českých Budějovic na vídeňské letiště. Jel jsem jen s kabinovým zavazadlem, takže to bylo pohodlné a cena za lístek také mile překvapila. Po předchozích zkušenostech to bylo vstřícnější řešení než letět už z Prahy s docela krátkým přestupem ve Vídni. Pokud se má na letišti opustit Schengenský prostor a najít ten vzdálený gate pro odlet do Bosny, chce to svůj čas. Já se v životě držím několika málo zásad a jednou z nich je to, že velice nerad spěchám během přestupů. Letiště ve Schwechatu sice nemá velikost frankfurtského nebo istanbulského protějšku, ale i tak je nutné mít nějako rezervu.
Hotel je architektonickou ikonou. Interiér je částečně renovovaný.
V Sarajevu jsem byl až po jedenácté hodině večer. Potřeboval jsem se rychle přesunout na ubytování v širším centru města. Pokud bych přiletěl dříve, použil bych běžnou autobusovou linku s nástupní zastávkou na rozsáhlém parkovišti před terminálem letiště. Týdenní rezervaci jsem si dělal přes populární cestovatelský server a jako vítaný doplněk byla právě doprava taxíkem zdarma. Byla to nabídka, které prostě nešlo odolat. Podle předchozích zkušeností jsem si pro pobyt vybral jednu z tradičních architektonických ikon, kterou je fotogenický Hotel Holiday. Je to místo s pohnutou historií spojenou s obdobím rozpadu Jugoslávie, ale takových je v Sarajevu nespočetně.
Zemské muzeum Bosny a Hercegoviny doporučuji všemi deseti.
Ubytování je sice trochu bokem ze samotného centra, ale přesto má svoje výhody. Chcete vyrazit až do hercegovského Mostaru, nebo blíže k tajuplným „pyramidám“ do Visoka? Na hlavní autobusové nádraží je to z hotelu jen kousek. Přijeli jste spíše za poznáním a nechce se vám cestovat dál? Nedaleko je například budova Zemského muzea Bosny a Hercegoviny, jehož architektura nese českou stopu. Opět musím konstatovat, že takových míst je tu více. Na jeho rozsáhlém nádvoří se nachází botanická zahrada doplněná o zajímavé kamenné památky a hlavně kouzelné jezírko se spoustou želv.
Budova Městské tržnice patří ke koloritu města.
Kousek dál od budovy hotelu je zase Filosofická fakulta Univerzity Sarajevo, která poskytuje mimo jiné i pestrou nabídku výuky cizích jazyků. Byla to jedna ze zastávek během předchozích pobytů se skvělými kolegyněmi z naší školy. Letos jsem ale trávil nejvíce času v oddělení pro zahraniční vztahy přímo na rektorátu. Jeho rozsáhlá budova stojí na nábřeží říčky Miljacky v části města, které již více nese rysy rakousko-uherské architektury. Je to tak trochu paradoxní a mám to na tomto městě rád. Cesta z hotelu do centra je vlastně výletem do minulosti. Od moderních nákupních center, přes socialistickou architekturu a okolo budov vystavěných po první světové válce jdete vstříc dokladům časů císaře pána až skončíte v uličkách starého osmanského bazaru.
Dřevěná fontána v tržnici Baščaršija.
Vedle konzultací s kolegy a práce v knihovně jsem měl také příležitosti pro poznávání krás města. Na začátek se po něm pohybuji pěšky, do přilehlých kopců se tak často nevydávám. S přibývajícími kilometry a ubývajícími silami využiji tramvajovou dopravu z centra až k hotelu. Některá turistická místa jsem viděl už při minulých návštěvách. Ale to je pro mě naprosto typické. Pokud se mi někde líbilo, rád se tam vracím. Jiné lokality jsem si nechal až pro tuto příležitost. Protože jsem religionista, připravím si pro vás v jednom z následujících blogů pár dojmů z místních mešit, synagog, katolických kostelů a pravoslavných chrámů.
Katolická katedrála Božského Srdce Páně se sochou sv. Jana Pavla II.
Už jste někdy navštívili Sarajevo? Na které památky rádi vzpomínáte? Děkuji za vaše komentáře pod mým blogem. Tak na shledanou zase příští týden.
