Článek
V čele týmu spolupracovníků z Institutu pro islámská teologická studia Vídeňské univerzity totiž stojí prof. Ednan Aslan. Na první pohled mohly bouřlivé reakce ze strany organizovaných muslimů a některý politických uskupení působit srozumitelně. Dne 2.11. 2020 přece proběhl ve Vídni teroristický útok. Islamismus je jedním z témat rakouské vnitropolitické diskuze. Celý problém má ale hlubší kořeny a navíc se podle mě může stát impulzem pro religionistiku.
První verze Islam-Landkarte vznikla v roce 2012 a její spuštění zaznamenali především odborníci na muslimské komunity ve střední Evropě. Zdála se jako důležitý hlas v dlouhotrvající diskuzi o odhadovaném počtu míst modlitby vyznavačů islámu v Rakousku. V různých statistikách se totiž opakovaně spojoval s číslem dvě stě. To ale odpovídalo maximálně součtu sdružení registrovaných v Islamische Glaubensgemeinschaft in Österreich (IGGIÖ). Na počátku července 2015 databáze obsahovala již 409 položek. Vedoucí týmu později k třem stům registrovaným spolkům předpokládal další dvě stovky především neregistrovaných míst modlitby. Současná verze eviduje přes šest set dvacet údajů. Ty jsou postupně doplňovány nejen o další lokality, ale především o verifikované a relevantní informace o stávajících spolcích.
Vídeňské Islámské centrum je navštěvováno především arabskou komunitou.
Původní databáze byla z technických a finančních důvodů po určitou dobu mimo provoz. Podle dostupných informací se počítalo s jejím znovu zprovozněním a rozšířením. Tuto skutečnost univerzitní studenti a badatelé jistě uvítali. V posledních desetiletí jsou však muslimské komunity v Evropě problematikou, o kterou se nezajímají pouze akademici. Islám byl v mediálním prostoru primárně spojován s násilnými aktivitami různorodých jedinců a uskupení. Pozornost byla věnovaná vstupu organizovaných muslimů do veřejného prostoru nejen v podobě modliteben a novostaveb mešit. V roce 2015 navíc vrcholila tzv. uprchlická krize, která ovlivnila obecně politiku v Evropě i veřejné mínění přímo v Rakousku.
Všechny tyto skutečnosti se promítly do vnitrostátní diskuze, která kulminovala v březnu 2015 novelizací tzv. Islámského zákona. Pokud se sleduje problematika zřizování spolků, provozu modliteben a výstavby mešit v Rakousku, pak počet dokončených projektů jistě ovlivní § č. 6. Finanční prostředky pro „běžnou činnost“ směřující k uspokojování náboženských potřeb věřících má náboženská společnost i její členové získávat z domácích zdrojů a omezit tak dosavadní toky peněz ze zahraničí. Postup dopadl nejen na případné projekty financované určitými skupinami ze Saúdské Arábie. Zásadně ovlivnil místní komunity podporované přímo tureckou vládou (Türkisch-Islamische Union für kulturelle und soziale Zusammenarbeit in Österreich, ATIB).
Skleněná stěna v modlitebně vídeňské centrály ATIBu.
Posledním bodem v tomto vývoji bylo na konci roku 2020 zřízení Rakouského fondu pro dokumentaci nábožensky motivovaného politického extremismu (Dokumentační centrum pro politický islám). V čele reprezentativně sestavené vědecké rady nadace stojí známý liberální pedagog dr. Mouhanad Khorchide (Univerzita v Münsteru). Pro výše zmiňované téma je důležité, že právě tento fond představil ve spolupráci s prof. Ednanem Aslanem novou verzi Islam-Landkarte. Databáze byla na jednu stranu vyzdvihována svými odbornými tvůrci a politickými zastánci (Lidovci) jako zdroj informací o šíření „politického islámu“. Na druhou stranu se od muslimských organizací (IGGIÖ) a politických hnutí (Zelení, Sociální demokracie) ozývaly hlasy obviňující celý projekt ze stigmatizace vyznavačů islámu a rasismu. S ohledem na výše uvedené nepřekvapí, že se proti databázi vyslovil i turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Opakují se zde kontroverze z minulých desetiletí, které proběhly v jiných západoevropských státech. Kde je hranice veřejného zájmu a ochrany soukromí občanů? Jakou roli mají hrát náboženské instituce ve veřejném prostoru? Jaká je v této oblasti úloha státu?
Den otevřených dveří ve vídeňském Islámském centru.
Kontroverze okolo databáze Islam-Landkarte si bude s odstupem času zasluhovat hlubší reflexi. Na jednu stranu může být jen dalším článkem vnitřních společenských a politických polemik. Současnost tomu podle mě odpovídá. Na druhou stranu může odkazovat na něco obecnějšího. Tím je stále trvající diskuze nad otázkou, jaká je společenská role badatelů z humanitních věd. Jakým způsobem mají být používány výsledky jejich bádání. Zda měla databáze zůstat jen popisem části náboženského spektra Rakouska, nebo se stát nástrojem ke zdolání „politického islámu“.
Jednalo se o ožehavou otázku, která v posledních měsících tak trochu vychladla. Dokládá to skutečnost, že z webu databáze bylo na žádost vedení Vídeňské univerzity na nějakou dobu odstraněno její logo. Nyní je již zpátky na svém místě. I když je současná situace společensky závažná, nelze ji chápat jako zcela výjimečnou. Téma tzv. nových náboženských hnutí stavělo v minulých desetiletích odborníky před podobná dilemata. Pouze popisovat vývoj ve společnosti, nebo se zapojit do boje proti tzv. „sektám“?
