Článek
Povoláním jsem historik náboženství a na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích pracuji již dvě desetiletí. Díky bohatým kontaktům s kolegyněmi a kolegy z Polska jsem měl příležitost navštívit několik měst a alespoň trochu poznat jejich zajímavou kulturu. Jednou z důležitých zastávek na mé cestě po našem severním sousedu byl právě Krakov. Pokud máte čas a chuť se na chvíli projít po jedné z mnoha tras v širším historickém centru, můžete se ke mně přidat na následujících řádcích.
Konec srpna je jedním z ideálních období pro pořádání velkých vědeckých konferencí. Podobně tomu bylo i letos, kdy proběhl XXIII. celosvětový kongres Mezinárodní asociace pro dějiny náboženství. Podobná akce probíhá jednou za pět let, a navíc minulé setkání na Novém Zélandu bylo zrušeno s ohledem na covidovou pandemii. Když jsem zjistil, že nejbližší sjezd budou pořádat kousek od našich hranic, neváhal jsem s přihláškou ani minutu. Zpětně musím konstatovat, že se to všechno skvěle povedlo, ale o tom bude jiné vyprávění.
Mariánský kostel na hlavním náměstí je dominantou města.
Velké přednášky slavných jmen současné religionistiky se střídaly s nespočetnými paralelními sekcemi. Účastníci si mohli vybírat z nepřeberného množství témat a přístupů. Bylo to opravdu intenzivní, ale zároveň dosti vysilující. Asi si to dovedete představit. Protože kongres probíhal od neděle do soboty, oficiální program naštěstí nabízel na středu volný den. Organizátoři doporučili hned několik výletů za architektonickými krásami a pohnutou historií vzdálenějšího okolí města. Protože jsem si chtěl trochu odpočinou od pracovního shonu, ale zároveň si připomenout některá místa přímo v Krakově, vytýčil jsem si vlastní trasu.
Hlavní náměstí v Krakově s radniční věží a historickou tržnicí.
Předem vás ale musím před něčím varovat. Je konce srpna a budeme se procházet po velice populárních turistických památkách. Občas to nebude jednoduché vyhnout se všem těm davům, i když zážitky z přeplněného krakovského hlavního nádraží to pořád ještě nepřekoná. Historické centrum Krakova s Hlavním náměstím, radniční věží, tržnicí v renesančním stylu a velkolepým mariánským chrámem zná každý návštěvník. Je to ideální začátek na procházky po Starém městě, které nabízí krásné domy a paláce, výstavné kostely různých řeholních řádů i budovy slavné Jagellonské univerzity. Najdete tam i spoustu příležitostí ochutnat polskou kuchyni co týče tradičních pokrmů i populárních nápojů. Já jsem třeba nadšený z výborných pirohů plněných například vepřovým masem.
Součástí opevnění města byl i slavný barbakán.
Naprostá většina hradeb obklopujících tento prostor byla stržena a na jejich místě vznikly široké ulice s automobilovou a tramvajovou dopravou. Do přilehlé parkové úpravy byly vysázeny dlouhé aleje, které procházejícím nabízejí tolik žádaný stín. Potkáte tam rodiny s dětmi, nadšené turisty, zamilované páry, spěchající cyklisty, ale také různorodé postavičky, které raději minete v uctivém odstupu. Podobně jako v jiných historických městech střední Evropy tak vznikl okolo centra okruh, na kterém byly vystavěny velké budovy s opravdu velkými nájemnými byty. V nich byly později vybudovány apartmány nabízející turistům krátkodobé i dlouhodobé ubytování. Podobně jsem to měl i já. Krásný výhled na hlavní budou univerzity koupající se ve slunečních paprscích a zeleni stromů mi rušily jen tramvaje.
Novogotické Collegium novum je jedním ze sídel Jagellonské univerzity.
Pokud jel vůz okolo mého ubytování po vzdálenější straně, jeho přítomnost jsem zaznamenal jen díky charakteristickému skřípotu kol a zvonění zvonků. Když to ale byla souprava směřující ke krakovskému hradu Wavel, doslova se klepal veškerý nábytek v mém pokoji nacházející se ve druhém patře. Představa, že si na to rychle zvyknu, se během pobytu ukázala jako mylná. Takto jsme se tedy dostali k výchozímu bodu naší společné procházky. Nejprve nás čeká poměrně strmý výstup k wawelské katedrále sv. Václava a sv. Stanislava. Ten druhý světec nás bude doprovázet po celou dobu. Královský hrad je krásným dokladem dlouhého historického vývoje opevnění, paláců i náboženských staveb.
Katedrála sv. Václava a sv. Stanislava je jedním ze symbolů Krakova i celého Polska.
U jednoho z hlavních vstupů se nachází první pokladny obležené turistickými výpravami. Návštěvu katedrály jsem absolvoval již v minulosti a ostatní expozice jsem si jako obvykle nechal na „někdy příště“. Hradní platforma je docela rozlehlá, takže skupiny návštěvníků se postupně rozptýlí. Procházel jsem ve stínu chrámu i dalších budov a hlavně obdivoval pestrobarevné květinové záhony. Díky této výsadbě se trochu zakryjí práce na archeologických vykopávkách, které tam opět probíhají. Nakonec jsem se zastavil na opevnění nad řekou Vislou a pozoroval život na vodě i v jejím bezprostředním okolí.
Interiér klášterního kostela sv. Stanislava na Skałce.
Pomalu jsem sešel dolů pod hradby, kde stojí socha slavného krakovského draka. Oheň zrovna nechrlil k všeobecné nevoli přihlížejících turistů a především spousty dětí. Vydal jsem se kolem řeky a marně vyhlížel stín, který by mi tu cestu zpříjemnil. Již zdálky mě vítaly věže barokního kostela sv. Michaela Archanděla a sv. Stanislava na Skałce. Podle tradice byl v roce 1074 na tomto místě zabit biskup Stanislav rukou polského krále Boleslava II. Světcovo rozřezané tělo bylo posléze vhozeno do rybníka a dodnes je na tomto místě velice zajímavá barokní úprava. Hned vedle se ale nachází moderní „Oltář tří tisíciletí“, kam každý květen míří slavné procesí z wawelské katedrály se Stanislavovými ostatky.
Barokní rybník s moderním Oltářem v pozadí.
Komplex kláštera Řádu svatého Pavla Prvního Poustevníka na Skałce je tedy velmi zajímavé místo s pestrou historií i současností. Pomalu jsem se procházel k nedaleké gotické dominantě, kterou byl kostel sv. Kateřiny Alexandrijské a sv. Markéty. Král Kazimír III. Veliký nechal chrám vystavět ve 14. století pro augustiniány eremity, kteří přišli do Krakova z Prahy. To jsou drobnosti, které mi v zahraničí vždycky udělají radost. Dějiny tohoto místa ale poznamenaly četné katastrofy, kam patřila zemětřesení, povodně, požáry a využití různými armádami jako skladovací prostory. Díky renovaci se ale stavba zachovala do našich dnů a slouží svému původnímu účelu. Pokud vás zajímá gotická sakrální architektura, doporučuji si udělat čas mimo jiné na křížovou chodbu s nádhernými freskami.
Interiér kostela sv. Kateřiny Alexandrijské.
Procházel jsem se pomalu uličkami čtvrti Kazimierz, která měla opravdu pohnutou křesťanskou a židovskou minulost. Je to jedno z mých nejoblíbenějších míst fungující původně jako samostatné město, které bylo později připojeno k sousednímu Krakovu. Měl jsem příležitost trochu poznat několik míst spojených mimo jiné se životem, smrtí a odkazem populárního sv. Stanislava. To byla ale jen jedna pomyslná strana mince. Příběhy spojené s každodenností i výjimečnými událostmi života ve zdejším ghettu jsem si nechal jako pozvánku na „někdy příště“.
Navštívili jste již Krakov, nebo se tam třeba chystáte? Jezdíte do Polska na jiná zajímavá místa? Děkuji za Vaše tipy pod mým blogem. Rád je využiji při další návštěvě.
