Článek
Prodloužený víkend na konci října 2024 byl ideální příležitostí navštívit Vídeň. Vybrali jsme si několik výstav a konkrétně neděli dopoledne jsme věnovali Paulu Gauguinovi (1848-1903). Pokud máte čas a chuť, vyražte společně s námi. Za chvíli nám jede tramvaj do centra.
Vystoupili jsme na slavném Ringu a vzali to procházkou přes Hofburg. Den předtím byl státní svátek, proto i v neděli probíhaly veřejné ukázky práce a techniky rakouských ozbrojených složek. Bylo moc zajímavé sledovat různorodé prezentace ze zahraničních misí nebo boje proti kybernetickému nebezpečí.
Monumentální vstup do vídeňského Hofburgu.
Na výstavu jsme chtěli přijít hned se začátkem otvírací doby. Podobně to ale měla spousta dalších turistů, kteří netrpělivě čekali ve frontách před okolními populárními kavárnami. Taktně jsme se jim vyhnuli a dorazili do Bank Austria Kunstforum Wien. Popravdě řečeno, byl jsem v této instituci poprvé.
Lístky jsme si koupili až na místě. A hned od začátku se docela rychle zvyšoval počet návštěvníků. Šlo je rozdělit do několika kategorií. Byli to místní staršího věku, kteří si výstavu prohlíželi většinou individuálně. Pak se objevilo docela hodně turistů z nějakého zájezdu z Česka. Podle programu z webu se formovala velká skupina dětí na organizované prohlídce. V neposlední řadě dorazili dospělí, kteří měli také před sebou výklad s průvodci.
Obrnili jsme se trpělivostí a vyrazili vstříc obrazům, sochám a grafikám. Celkově to bylo 80 předmětů zapůjčených z mezinárodních muzeí a soukromých sbírek. Rakousko čekalo na příležitost znovu shlédnout jeho retrospektivu od roku 1960.
Tato dívka byla ještě z Bretaně.
První místnost nabídla průřez Gauguinovou tvorbou. Hned vedle jsme mohli obdivovat jeho rané práce. Kurátorka položila dětem otázku, co na konkrétním obrazu vidí. Jedna ze správných odpovědí zněla, že je tam podpis.
Soubor tisků vlevo byl přehledný a ucelený.
Následoval velký sál plný zajímavých tisků a několika obrazů především s bretaňskými tématy. Už tady jsme ocenili celkové pojetí výstavy. Nejen pečlivý výběr děl, ale také barevnost stěn. I když se v jedné místnosti nacházely dosti rozdílné práce, právě tento důležitý detail vše sjednocoval.
Nádherná témata a skvělá žlutá.
Stačilo se otočit a před vámi se objevila ostré žlutá stěna. Na ní tři skvělé obrazy s tématikou vzdálených ostrovů. Přesně s tímto máme většinou Gauguina spojeného. Proč ta žlutá? Byla to barva, kterou vyzdobil pařížský ateliér před prezentací svých děl. Mělo to tehdy podtrhnout dojem exotičnosti a podle mého názoru to fungovalo i nyní.
Vedle zpodobnení tahitských bohů můžete narazit i na Únos Európy.
V následujících místnostech jsme mohli obdivovat celou řadu tisků s různorodou tématikou. Často byly publikovány postupně v několika edicích a každá z nich byla tak trochu jiná. Takže vedle sebe bylo několik opakujících se reprodukcí jednoho tisku, ale pokaždé se lišily barevností nebo ostrostí.
Útěk z Národní galerie v Praze. Tedy tak se jmenuje ten obraz a z této instituce byl zapůjčen.
Poslednímu sálu vévodila malířova fotografie a velká mapa zachycující jeho životní dobrodružství. Ty byly v té spravné míře popsány na protejších stěnách. Gauguin byl docela rozporuplná osobnost a to nejen z pohledu své doby. Měli jsme o něm již nějaké informace, něco nám zdůraznilo pojetí samotné výstavy, ale podrobnější shrnutí umístěné až na závěr to všechno zarámovalo.
Zpátky ke stohům sena v Bretani.
Najednou jsem byl na konci a měl jsem chuť se k některým malbám ještě na chvíli vrátit. To se mi nestává zase tak často. Vlastně až tak nevadily ty spousty lidí okolo. Důležité byly barvy a to nejen na exotických dílech, které jsem již znal z knižních reprodukcí. Právě ty rané práce mě zaujaly nejvíce. Bylo to opravdu „neočekávané“, jak sliboval název expozice.
Máte svého oblíbeného malíře? Čím vás oslovil? Děkuji za vaše tipy pod mým blogem. Rád si rozšířím obzory. Přeji krásné podzimní dny plné barev.
P.S.: omlouvám se případným čtenářům mého textu z řad odborníků, ale nejsem historik umění. Prostě jen píšu o dojmech, které na mě díla zanechala.
