Článek
Byla sobota na začátku srpna 2024 a před námi stála klasická otázka. Kam se vydáme na výlet? Předpověď počasí vypadala alespoň na první polovinu dne obstojně, kdo by zůstával doma. Nakonec jsme díky bezproblémové dostupnosti vlakem zvolili Chýnov. Pokud máte čas a chuť, můžete vyrazit s námi.
Cesta z Českých Budějovic po železnici do Tábora byla v pohodě. Vybrali jsme si ranní expres, takže jsme měli při přestupu čas na dobrou kávu. Jsou prostě věci, ze kterých během cestování neslevím. Dále jsme pokračovali malebnou krajinou motorákem, ve kterém se z neznámého důvodu intenzivně topilo. V prosinci je to zcela jistě příjemné, ale jen pro jistotu připomínám, že byl slunečný srpen. Naštěstí jsme za chvíli vystupovali na zastávce Chýnov.
Zastřešenou část nádraží jsme odpoledne nadšeně využili. Jedna přeháňka šla za druhou.
Dopředu jsme si naplánovali základní body naší trasy a taky její směr. Proto jsme od nádražní budovy vyrazili po modré turistické značce a na první křižovatce zabočili doleva. Město je ale na opačnou stranu! Správně, naší první zastávkou totiž byla Chýnovská jeskyně. Prošli jsme se okolo domů a dále byla naštěstí vedle silnice pohodlná cestička pro pěší. Později podle turistické mapy odbočuje prudce doprava až k Chýnovskému potoku.
Tam jsme se napojili na Chýnovskou naučnou stezku a dále pokračovali mezi poli i loukami. Počasí bylo pořád moc pěkné a cestou jsme potkali minimum dalších poutníků. Ale díky jednomu z nich jsme si na kraji lesa naštěstí všimli, že modrá odbočuje doleva a směřuje vzhůru. Trochu nás to překvapilo, protože jsme nikde neviděli „volavku“. Nemusíte se bát, nestali se z nás ornitologové. To je totiž rozměrnější turistická značka, která by vás měla navigovat na větší vzdálenosti v prostoru bez stromů. Prostě občas je dobré se mrknout do online map, když se neradi vracíte na správnou cestu.
Vpravo je pokladna Chýnovské jeskyně a vlevo prudce začínají schody.
Za chvíli se před námi objevila malebná budova expozice a kousek od ní i pokladna Chýnovské jeskyně. Na tomto místě bych rád zdůraznil to, co se píše na jejich webových stránkách. Návštěva je fyzicky náročná díky spoustě prudkých schodů. Podle mého názoru byla naše skupina docela početná s ohledem na stísněnost míst pro zastávky. Nejsem nadšeným obdivovatelem úzkých prostor, a přesto se rád chodím podívat do jeskyní nebo městských podzemí. Podobně mám docela slušnou závrať a stejně mě kostelní věže lákají jako sirény.
Viadukt je moc zajímavou technickou památkou.
Vraceli jsme kousek stejnou cestou k Chýnovskému potoku, ale tam jsme naši trasu změnili. Šli jsme proti směru Chýnovské naučné stezky a bylo to moc fajn. Počasí bylo pořád v pohodě, les krásně voněl a zase jsme skoro nikoho nepotkali. Čím jsme se více blížili k městu, cesta se postupně měnila na volnočasový prostor se sportovištěm. Objevily se lavičky a tabule naučné stezky byly bohužel počmárané. Pohled na kamenný železniční viadukt vysoko nad vámi ale mile překvapí.
Rozměry sochy „Modlitba nad hroby“ mě ohromily.
Pak už to byl jen kousek na další naši plánovanou zastávku, kterou byl hřbitov v Chýnově. Přijeli jsme totiž nejen za krásami přírody, ale také za dílem všestranného umělce Františka Bílka. Osobně mě překvapilo, jak je socha „Modlitba nad hroby“ monumentální. Prošli jsme si starší část areálu a díky mapce jsme se nažili najít všechny dochované památky. Pokud vás funerální umění zajímá, určitě vás osloví také sochy Karla Gabriela. Mimochodem později jsem neodolal a koupil si průvodce, kterého vydalo město v roce 2022.
Vedle kostela najdete tělocvičnu a za ním v zámku domov pro seniory.
Pak už jsme se vydali do centra Chýnova kolem krásných domů ve Vančurově ulici až na Gabrielovo náměstí. Musím se přiznat, že mě střed města příjemně překvapil. Okolo Pomníku obětem světových válek jsme pokračovali až k budově římskokatolického děkanství a baroknímu kostelu Nejsvětější Trojice. Dveře byly otevřeny a mohli jsme tedy obdivovat velkolepou výzdobu interiéru. Toho historika náboženství prostě v sobě nemohu zapřít ani o dovolené. V nedalekém zámku sídlí domov pro seniory, proto jsme se vydali dál na naši poslední zastávku.
Největší prostor v Bílkově vile. Mistr si snad jen na chvíli odskočil.
Během naší návštěvy byla Bílkova ulice pod kopcem přerušena. Když vám cedule píše, že za 150 metrů chodník končí, věřte ji. Ulicí Slavníkovců jsme obloukem obešli koupaliště, které mělo v tu dobu jen pár návštěvníků. Byla sobota odpoledne a nebe se zatáhlo. Jedna přeháňka stíhala druhou. My jsme ale včas Údolní ulicí dorazili až k Bílkově vile. Uvnitř na nás čekaly mistrovy sochy v rozsáhlém ateliéru, útulné pokoje v patře s originálně zdobeným nábytkem, a především sympatická paní pokladní střežená chrtem. Když budete mít čas, projděte si expozici i nejbližší okolí stavby. Doporučuji všemi deseti.
Výlet do Chýnova v sobě snoubil přírodu i umění. Pro mě je to naprosto ideální kombinace, když to navíc mohu sdílet s někým blízkým. Ať se vám u nás v jižních Čechách líbí.
