Religionistická exkurze na Vídeňský ústřední hřbitov

Konec května a začátek června je obvykle ideální čas pro vysokoškolské exkurze. Přednášky a semináře letního semestru už proběhly a nastalo zkouškové období. Slunečné počasí doslova láká někam ven, takže stačí najít nějaký zajímavý cíl a může se vyrazit.

V první polovině roku 2023 jsem působil na Katedre porovnávacej religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislave. Výuka kurzu „Islám ve veřejném prostoru“ se zaměřila na problematiku západní Evropy. Dvě klíčová témata byla výstavba mešit a zřizování oddělení pro muslimy na městských hřbitovech. Pro pravidelného čtenáře mého blogu to není žádné překvapení, o své práci mluvím rád a často. Exkurze studentů religionistiky na Vídeňský ústřední hřbitov tedy byla i pro mě příležitostí dovědět se něco nového o kontextu.

Základní informace o této lokalitě si můžete přečíst v úvodu mého textu o oddělení č. 36, které je určeno pro muslimy. V tuto chvíli nám stačí konstatovat, že se jedná o druhé největší pohřebiště v Evropě, je tzv. parkového typu a bylo otevřeno v roce 1874. Od svého založení postupně získávalo různé funkce. Stalo se místem paměti životních osudů obyčejných lidí i velkých osobností rakouské politiky či umění. Je to tedy prostor určený pro reprezentaci v malém i velkém měřítku. Proto byl chápán nejen jako místo pro zesnulé, ale také pro živé. Nejde však je o nejbližší příbuzné, kteří (ne)pravidelně přicházejí ke konkrétnímu hrobu. Podobně jako jiné parkové hřbitovy 19. století se i ten vídeňský stal díky lepší dopravní dostupnosti běžným místem pro procházky. A odtud byl jen krok k turismu a v neposlední řadě k vzdělávání.

Z centra města se sem dostanete asi nejlépe tramvají č. 71. Doporučuji vystoupit na zastávce o hlavní brány (2. Tor). Na ni navazuje příjemná kavárna, informační centrum s obchodem a hned vedle jsou zajímavé budovy dvou smutečních síní. Součástí jedné z nich je mimochodem také Pohřební muzeum. Pak už máte celý prostor před sebou a můžete si vybrat, co vlastně chcete vidět. Nebojte se, nebudete jediní zájemci o smysluplné prožití volného času, ale taky si nebudete navzájem překážet. Můžete jít pěšky, využít veřejnou dopravu minibusem nebo si pronajmout fiakr. Jsme přece ve Vídni.

U hlavní brány jsme si dali sraz s dvěma desítkami studentek a studentů bratislavské religionistiky. Naplánovali jsme si trasu většinou hřbitova a podle předchozích zkušeností nám to vycházelo přibližně na 4 hodiny. Proč tak dlouhou dobu? Prostor je opravdu rozsáhlý, chtěli jsme navštívit nejen turistická lákadla, ale především co nejvyšší počet různorodých náboženských komunit. Průběžný výklad našeho průvodce doc. Attily Kovácse doplňovaly krátké studentské referáty o místní historii, zajímavých osobnostech a náboženských zvyklostech. A co jsme tedy všechno viděli? Pojďte s námi.

Vyrazili jsme od brány hlavní cestou okolo historických arkád až do samotného srdce hřbitova. Viděli jsme známá oddělení pro hudebníky evropského významu, rakouské umělce i politiky. Důležitou zastávkou byl monumentální kostel sv. Karla Boromejského. Ve vzdušné kryptě kousek od náhrobku kontroverzního vídeňského starosty Karla Luegera zaznělo hned několik referátů. Výtah nás vyvezl do hlavní lodi opravdu pozoruhodného chrámu.

Naší další zastávkou byly hroby různých římskokatolických řeholních společenství. Nedaleko se ale již mezi stromy leskla buddhistická stúpa. Proto zazněl další referát, který nám přiblížil pohřební zvyklosti jihovýchodní Asie. Přes oddělení určené křesťanům pocházejícím z oblasti Balkánského poloostrova jsme se dostali na rozsáhlý starý židovský hřbitov. Zde jsme viděli pomníky připomínající rodiny z různých společenských vrstev i období. Doporučuji navštívit památník vojáků židovského původu, kteří padli v 1. světové válce. Je toho na vás už trochu moc? Musím uznat, že i my jsme byli unavení. A to jsme teprve v polovině naší exkurze! Takže krátký odpočinek a jdeme dál.

Naší další zastávkou bylo oddělení určené pro věřící Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů (tzv. mormoni). To už jsme se pomalu přesouvali do jihovýchodní části hřbitova. Tam jsme nejdříve navštívili hrob Johanna Hölzela. Znalci rakouské populární hudby 80. a 90. let už určitě vědí, o koho se jedná. Přes oddělní č. 27 a 36 určené pro muslimy jsme se přesunuli do rozsáhlého Parku míru a síly. Volný prostor určený pro rozjímání je doplněn jednotlivými zastaveními na cestě k očistě duše i těla. Pro religionistu velice zajímavé téma pro výzkum.

Celou exkurzi jsme uzavřeli ale v jiném duchu, protože naším cílem byl nedaleký hřbitov pro zvířata. Zazněly poslední referáty a opravdu hodně unavení jsme ukončili pracovní část našeho pobytu. Zůstalo nám několik důležitých i zajímavých oddělení, kterým budeme věnovat pozornost „někdy příště“. Mimochodem komplex historizujících budov krematoria s přilehlým parkem je pozoruhodnou lokalitou pro samostatný výlet.

Už jste byli na turistické výpravě na ústřední hřbitov ve Vídni? Co vás nejvíc zaujalo? Nebo máte nějaký jiné oblíbené evropské místo posledního odpočinku? Díky za vaše tipy v diskusi pod článkem.

Poznámka: text byl napsán díky Národnímu stipendijnímu programu Slovenské republiky. Autor upřímně děkuje za podporu.