Z Frahelže do Veselí nad Lužnicí

Je poslední dubnová neděle dopoledne a sluníčko pěkně svítí nad našimi hlavami. Konečně máme příležitost vyrazit někam na výlet. Vybírali jsme si hned z několika možností. Kdyby bylo po mém, zvolil bych nějakou osvědčenou destinaci. Ale o čem bych pak psal svůj blog?

Takže jsem kývnul na cestu do lokality, kterou jsme ještě nenavštívili. Jako obvykle jsme použili vlak, který byl překvapivě dosti obsazený. Taky nás příští týden cesta do Prahy na výstavu do Národního muzea a na exkurzi do Sapy. O tom ale budu psát zase někdy jindy. Pokud máte čas a chuť, můžete jet s námi po krásných jižních Čechách. Za chvíli vyrážíme z Českých Budějovic směr Veselí nad Lužnicí.

V této stanici jsme měli přestoupit do osobáku směr České Velenice. Původně jsme si mysleli, že na to máme příjemných pět minut. Nakonec jsme zjistili, že máme hodinu a pět minut. Takže jsme si zašli do centra města po třídě Československé armády. Je dlouhá jak 14 dní před výplatou, tedy celkem kilometr a půl.

Naší cílovou zastávkou byla obec Frahelž. Od vlakového nádraží jsme se vydali rovnou po zelené značce. Čekal nás první rozcestník u rybníku Naděje, kde jsme odbočili na červenou. Protože jsme neřídili motorové vozidlo a nebyl to semafor, vůbec nic jsme tím rozhodnutím neporušili.

Dámy a pánové, chlapci a děvčata, napravo vidíte vodní plochu a nalevo taktéž. Nejdříve to byl Horák, pak Fišmistr, Baštýr, Pěšák a nakonec i Pražský rybník. Ale nejen to, obklopovaly nás Přírodní rezervace V luhu a Rod. Skvělá kombinace pro nedělní výlet.

Po červené značce jsme podešli vlakovou trať a čekaly nás další zastávky. Křtěný rybník nebyl v porovnání s ostatními tak rozlehlý, zato Překvapil mile překvapil. Dneska mám nějak vtipnou náladu. Ale jak ještě uvidíme, velká a malá písmena budou na dnešním výletě hodně důležitá.

U Nohavů jsme narazili na první domy a nezapomněli prudce odbočit doleva. Mohli jsme se dál kochat rovinatou krajinou, nebo se zastavit na břehu rybníka Krajina. Dál už stojí první chaty a domy Vlkova nad Lužnicí. Pozor na odbočku směrem doprava do úzké cesty mezi domy. Za chvíli se objevila budova hotelu, kde jsme se zastavili na oběd. Mimochodem, nad hlavou nám visela kůže ze žirafy.

Dále jsme pokračovali po žluté turistické značce. Naším posledním cílem totiž byla přírodní rezervace Písečný přesyp u Vlkova. Dostali jsme se zase přes vlakovou trať a na tomto místě jsme se úspěšně zamotali. Byly před námi tři cestičky a s aktuálními značkami se tak trochu šetřilo.

Pokud vyrazíte v našich stopách, mám pro vás dvě dobré rady. Podívejte se alespoň tady na přesnou trasu na Mapy.cz. Pokud se nakonec dostanete podle neaktuálního značení na velkou louku, nemusíte hned propadat trudomyslnosti. Prostě zahnete doleva a přejdete k jejímu okraji. A tady dávejte pozor. Jako všude kolem vás i zde je odvodňovací kanál. My jsme se ho pokoušeli překonat s důstojností, no podařilo se nám to s určitým zaváháním. Pak jsem s otevřenou pusou koukal na jednoduchý můstek, který stojí v rohu louky.

Pěkně to celé obejděte a nakonec se dostanete až na samotnou Dunu. Pardon, až na samotnou dunu. Jak jsem říkal, velká a malá písmena jsou důležitá. Na konci dubna bylo ještě pole bez vzrostlého obilí, takže se dalo dostat až na samotné místo.

Pak už nás čekala dlouhá cesta okolo Pískovny Vlkov I, Jezera Veselí II a I. Slunce krásně svítilo, borovice omamně voněly, rybáři spokojeně pochrupovali. Prostě nedělní odpolední idylka. Výlet s 22 000 kroky se nám moc povedl a určitě se sem někdy v létě vrátíme. Dvě věci mějte prosím na paměti. Od vody jde chlad a cyklisti jsou úplně všude.

Kampak vyrážíte v těchto dnech do přírody? Díky za vaše tipy pod mým blogem.