Článek
V roce 2017 jsem poprvé uskutečnil jeden svůj nápad. Proč vlastně musím nosit v hlavě síť českých a slovenských specialistů na islám? Můžu ji přece přetavit do podoby odborné konference s mezinárodní účastí. Vyšel jsem ze svých dosavadních zkušeností a světe div se, nakonec se to povedlo uskutečnit. Uspořádat jednorázovou akci není zase až takový problém. Výzvou je postupně zavést novou tradici a pokračovat v ní v dalších letech. Jak se mi to daří?
Základem je fungující pracoviště a tím Katedra filosofie a religionistiky Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích podle mého názoru jistě je. Bez pomoci kolegyň z fakultního public relations, ekonomického, studijního a zahraničního oddělení by to ale nešlo. Ale také je důležité mít okolo sebe šikovné studentky a studenty, kteří se zapojí do pořádání konference. Moc jim všem děkuji.
Kdy začínám s přemýšlením o dalším ročníku? To je jednoduché, přece během sobotního odpoledne po posledním dni konference. Dopoledne totiž mám u nás na fakultě obvykle výuku pro kombinované studium religionistiky. Pevné rozhodnutí, že už ty nervy nemám zapotřebí, je obvykle rychle pryč. Nastoupí zadostiučinění z toho, že se to snad zase povedlo.
Prvním krokem je vytvoření akce na populární sociální síti pro nový ročník. Dlouho jsem přemýšlel, kdy vlastně budu naše setkání pořádat. Postupně se mi v kalendáři vykrystalizovala polovina listopadu jako ideální čas. Navíc některý den okolo konference mám svátek, takže bylo rozhodnuto. Počet přednášejících se v posledních ročnících ustálil okolo dvaceti. Někteří z nich jsou stálice, ale obvykle se jedna čtvrtina obmění. Takže se podařilo najít tu správnou míru mezi známými tvářemi a novými impulzy.
Dalším důležitým krokem je moje žádost o finanční podporu ze strany naší univerzity. Formulář je sice jednoduchý a už v tom mám praxi, ale stejně je to výzva. Každý rok totiž o příspěvek soutěžím s různorodými projekty napříč fakultami. O výsledku rozhodují páni profesoři v kolegiu rektora. Proč je to pro mě důležité? Chtěl jsem totiž udělat trochu specifické setkání a podpořit zájem kolegů z českých a slovenských vysokých škol.
Když se totiž podíváte na mapu našeho státu, najdete České Budějovice tak trochu bokem pomyslné linky univerzit Bratislava - Brno - Pardubice - Praha - Plzeň. Má to svoje pozitiva i negativa. Není to jen o dopravě a upřímně řečeno, Pán Bůh zaplať za železniční koridor a nové úseky dálnice. Metropole jižních Čech láká na svou bohatou historii, krásnou architekturu i kulinářské zážitky. Přesto se účastníci občas musí rozhodovat, jestli věnují svůj čas na cestu.
Proto jsem se snažil jejich zájem podpořit dvěma způsoby. Tím prvním je obecné zaměření naší islamologické konference. Řeší se současná témata a diskutují budoucí výzvy. To zní skvěle, přednášející mají přece možnost prezentovat data ze svých výzkumů. Pro mě jako pořadatele pak ale není vůbec jednoduché poskládat smysluplný program. Druhý způsobem podpory je to, že nevybíráme poplatky, zahraničním referentům zařizujeme ubytování a daří se nám získat pro účastníky i příspěvek na cestovné. Upřímně řečeno, to je hodně nadstandartní řešení.
Na jaře publikuji klasickou výzvu na zasílání anotací referátů. Další možností je prezentovat výsledky svého výzkumu pomocí posteru. Postupně se schází návrhy od teologů, religionistů, sociologů a orientalistů , které jsou klasicky hodnoceny s ohledem na tématiku konference atd. Se začátkem zimního semestru se na fakultě zamluví nejvhodnější místnosti pro sympozium. Působí to na první pohled jednoduše, ale obvykle je zatím logistická výzva. Protože je to nárazová akce, pokaždé to ovlivní pravidelnou výuku. Naštěstí kolegyně ze studijního oddělení mají nejen bohaté zkušenosti, ale i dobře nastavený počítačový program.
Některá technická řešení jsou vyzkoušená během minulých ročníků. Například nabídka cateringové firmy nebo kam půjdeme na společnou čtvrteční večeři a páteční oběd. Začínáme pokaždé indickou a končíme českou kuchyní. Jiná rozhodnutí reagují na různorodé změny. Například kde ubytuji zahraniční hosty po dobu konference a kam je pozvu na její závěrečné zhodnocení. Budějce jsou městem piva a s tím se musí při pořádání podobné akce počítat.
Pak už mě čeká vytvořit zmiňovaný dvoudenní program. Ve čtvrtek míváme úvodní přednášku, na kterou si zveme kolegy z Německa, Polska nebo Maďarska. Následuje tradičně anglofonní sekce, na které vystupovali referující původem z USA nebo Íránu. Obvykle mají něco společného s jedním z českých nebo slovenských vysokoškolských pracoviště. Páteční harmonogram už je v češtině a slovenštině. Vypadá to podle vás na první pohled jednoduše? Nenechte se mýlit! Podle mých zkušeností akce proběhne více méně podle třetí verze programu.
Poslední dny před startem bývají komunikačně nejintenzivnější. „Omlouvám se, ale zdravotních důvodů nemohu přijet.“ „Nemohl bych vystoupit online, bylo by to pro mě jednodušší?“ „Přijedu nakonec s manželkou/se psem/kolegou atd. a nevím, kde se máme zaparkovat?“ „Sraz je jako vždy v přízemí fakulty, nebo je to letos jinak?“ „Tvůj email jsem ještě nečetl, ale potřeboval bych vědět …“. Pak nastoupí čtvrteční „den D“ a jakožto religionistovi z teologické fakulty mi nezbývá než konstatovat „děj se vůle Páně“.
V americkém akčním filmu by byl na tomto místě střih. Je sobota 11. 11. 2023 odpoledne. Mimochodem mám svátek, děkuji za blahopřání. Před chvílí jsem se vrátil z výuky kombinovaného studia a obědu v mé oblíbené vietnamské restauraci. Jsem sice totálně unavený, ale taky spokojený. Co musím dneska ještě udělat? Stačí se vrátit na začátek tohoto textu. The Show Must Go On.
Máte zkušenosti s pořádáním podobných akcí? Díky za vaše tipy v komentářích.