Článek
Minule jsem psal o Mešitě mučedníků, která stojí na Columbiadamm v berlínské čtvrti Neukölln. Zmínil jsem Neuer Garnisonfriedhof a jemu se chci věnovat v tomto textu. Proč se zajímat o hřbitovní kulturu náboženských menšin, není to příliš depresivní téma?
Všechno to začalo vlastně už dříve. Během svých studií religionistiky v Brně jsem potkal mnoho zajímavých lidí. Někteří se rozhodli pro antropologii či sociologii, jiní se věnovali dějinám umění nebo archeologii. A to vůbec nemluvím o medicích, se kterými jsem jeden rok bydlel na studentských kolejích. To je úplně jiný příběh! Díky prostředí filosofické fakulty jsem se tedy dostal ke spoustě různých témat. A jedním z nich bylo umění ve veřejném prostoru.
Ale pozor! Není to jen o gotických a barokních kostelech, které často bezmyšlenkovitě míjíme. Nejsou to jen sochy v parku, jejichž přítomnost si v každodenním spěchu ani neuvědomujeme. Možná na obojí budeme mít čas až v důchodu. Do veřejného prostoru mimo jiné patří architektura smutečních síní a zajímavé návrhy náhrobků. Obojí nabízel brněnský Ústřední hřbitov a někde tam začal můj zájem o poslední věci člověka.
Když jsem si později vybíral náměty pro zkoumání muslimských komunit v západní Evropě, automaticky se jedním z nich stalo pohřebnictví. Kde ale začít? Rozhodnutí bylo celkem jednoduché. Berlín je přece pro institucionalizaci islámu v Německu jednou z klíčových lokalit. V posledních sto padesáti letech prošlo město bouřlivými změnami. Součástí tohoto kosmopolitního prostředí byli také muslimové pocházející z Turecka.
Náhrobky na Muslimském hřbitově před vchodem do Mešity mučedníků.
Výběr prvního místa pro terénní výzkum byl jasný. Původní Muslimský hřbitov na ulici Columbiadamm byl totiž založen již v roce 1866 a poslední pohřeb se tam konal v roce 1989. Když vyrazíte na návštěvu do Mešity mučedníků, můžete si na nádvoří před budovou prohlédnout historické pomníky. Pro nové hroby už ale nebylo místo a hledalo se vhodné řešení. V následujících desetiletích se objevilo několik možností. Jedna z nich se nacházela hned v sousedství. Tak vznikala oddělení pro muslimy na Neuer Garnisonfriedhof. Původně to byl vojenský hřbitov používaný od poloviny 19. století až do roku 1918. Připomínkou různých válek jsou památníky stojící na křížení cest. Potom zde byli pochováváni obyvatelé z Neukölln a nakonec i muslimové z celého Berlína.
Pomník padlým vybudovaný v roce 1925 připomíná vojenskou minulost hřbitova.
Co je pro jejich hroby typické? V islámu se například klade důraz na trvalost místa posledního odpočinku. Z náboženských důvodů je navíc vyloučena kremace. Vznik nových oddělení určených pro muslimy je tak prostorově náročný. Není to ale jen o kapacitě, řeší se spousta jiných otázek. Patří sem orientace hrobových míst směrem k Mekce nebo nutnost použití rakve. Proto je pro badatele zajímavé sledovat různá expertní řešení. Co tím myslím? Provozovatel hřbitova totiž problémy často konzultuje s některou místní islámskou organizací.
Pak ale mnohdy nastává paradoxní situace. Věci spojené se smrtí se přece týkají každého muslima. Je jedno, jestli chodil pravidelně do mešity, nebo se jen občas pomodlil doma. Podobně se chová asi čtyřicet procent vyznavačů islámu v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Možná pro něj bylo náboženství jen vzdálenou vzpomínkou na původní kulturu jeho rodiny. Tak to má těch zbylých šedesát procent. Proto je zajímavé přesněji určit roli organizovaného islámu. Možná je menší, než se může na první pohled z médií zdát.
Hrob mladého muže je doplněn lavičkou určenou pro návštěvníky.
Procházka mezi jednotlivými částmi hřbitova je jako cesta do minulosti. Můžete třeba sledovat vizuální proměnu muslimských náhrobků. Z osmdesátých let 20. století se dochovaly nenápadné pomníky inspirované svým německým okolím. Maximálně vás zaujme netradičně znějící jméno a příjmení. Později zase vznikaly reprodukce tradičních tureckých vzorů. Současná situace je ještě pestřejší. Někde uvidíte strohá řešení odpovídající konzervativnímu islámu. Kousek dál zase narazíte na nákladný pomník s bohatou výzdobou. Hřbitov je zrcadlem společnosti, proto si zaslouží naši pozornost. Dobře si uvědomuji, že to nemusí být téma pro každého. Proto taky občas v žertu říkám, že můj příští výzkum bude o něčem veselejším.
Je zajímavé, že některé muslimské pomníky jsou pečlivě udržovány stejně jako hroby německých sousedů. Na první pohled vás upoutá záplava pestrobarevných trvalek. Jiná místa už asi dlouho nebyla navštívena někým z rodiny nebo přátel. Možná si svoje zemřelé připomínají jiným způsobem. Třeba je společná modlitba během pohřbu tím klíčovým momentem a později se už tolik nevrací.
Jak je to u vás? Podaří se vám zajít na hroby svých blízkých alespoň na začátku listopadu, nebo je to častěji během roku?
