Článek
Ve své odborné činnosti se věnuji především výzkumu organizovaného islámu v Evropě. To jistě není novinka pro pravidelné čtenáře mého blogu. Přesto to nebylo první téma, které mě jako studenta zaujalo. Tím totiž byly tzv. menší sakrální stavby a později také poutnictví. Kaple a boží muka z mého rodného města jsem zkoumal v rámci bakalářské práce. Moderní dějiny Svaté Hory u Příbrami a Svatého Hostýna mě zaměstnávaly zase na navazujícím magisterském studiu. Oba náměty mi pak zůstaly jako celoživotní láska.
Socha sv. Jana Nepomuckého ve Valašském muzeu v přírodě.
Pokud se u nás plánuje trasa na víkendový výlet, musí se počítat s několika důležitými věcmi. Zaprvé je to volba nejvhodnější dopravy. Pokud je to možné, preferujeme cestování vlakem. Takže se hledá ta správná železniční stanice, která bude výchozím bodem pro další pěší putování. Má to svoje očividné výhody i nevýhody. Nemusíte řešit parkování auta a všechny záležitosti spojené s jeho provozem. Musíte se ale podřídit rytmu a nástrahám hromadné dopravy.
Zadruhé je to kombinace různých částí cesty v jeden celek. Když se to povede, je to prostě skvělé. Silničky mezi vesnicemi se střídají s turistickými trasami po odlehlejších lesích. Výběr cíle je také samozřejmě důležitý. Někdy jím může být zajímavá sakrální stavba. Pokud jsou dveře turistům otevřeny, rád se podívám dovnitř. Nebo je důvodem pro cestu rozhledna na posledním kopci. Pak s díky zůstanu na úpatí stavby s kelímkem malinovky či piva.
Kříž na rozcestí kousek od jihočeské obce Věžovatá Pláně.
Někdy je ale cesta zajímavější než samotný cíl. Občas je místo pro zastavení stejně důležité jako krajina, kterou jste za sebou nechali při pochodu. Rád proto věnuji pozornost různým menším sakrálním stavbám na okrajích vesnic i na křižovatkách lesních cest. Ať jsou to kapličky, boží muka, kříže nebo sochy světců. Pokud takový doklad lidské zručnosti zahlédnu, musím si ho vyfotografovat. Nejde jen o samotný objekt, mnohdy je zajímavé i jeho bezprostřední okolí. Výsadba okrasných stromů, lavička pro kolemjdoucí nebo studánka s čistou vodou.
Menší sakrální stavby však pro mě nejsou pouze dokladem doby, ve které vznikly. Nezajímá mě jen ladnost barokních kaplí nebo řemeslné zpracování křížů z předminulého století. Svou současnou podobou vypovídají mnohé o místních dějinách. O obdobích pravidelné péče sousedů, které se střídaly s časy nezájmu o stav konkrétní památky.
Kaple Panny Marie na okraji jihočeské obce Sedlice.
V neposlední řadě jsem vždy zvědavý na různorodé doplňkové předměty. Malé obrázky a sošky v nikách naznačují zasvěcení kaple. Nápisy na podstavcích křížů zaznamenávají jména donátorů. Sice se s těmi lidmi osobně nepotkáme, ale přesto se o nich obvykle něco zajímavého dozvím.
Nebo je podobné zastavení příležitostí zjistit i něco sám o sobě. Nemusí to být hned existenciální otázka po tom, odkud přicházím a kam směřuje můj život. Klidně stačí jen zamyšlení nad tím, proč jsem se na ten sedmnáctikilometrový výlet vydal, když mi to už tak rychle nejde. Chvíle pro odpočinek skončila a jde se zase dál.
Zastavujete se na svých toulkách u menších sakrálních staveb? Nebo je míjíte bez povšimnutí? Díky za váš názor v komentářích.
