Článek
Počasí letošních prázdnin umí docela překvapit. Podobně to bylo v minulém srpnovém týdnu, který začínal se zataženou oblohou a končil horkými dny. I když má naše učitelská domácnost oficiálně volno, stejně se našla spousta pracovních věcí k vyřízení. Pak už jsme si řekli, že to chce vyrazit na výlet.
Někdy zvolíme oblíbenou trasu, jindy vyrážíme na nové lokality. Bylo pošmourné pondělí a teploty tak akorát na šestnácti kilometrovou cestu po svých. Nejdříve jsme se ale museli přesunout autobusem z Českých Budějovic do Netolic. Stále ještě nemáme auto, takže při našich toulkách kombinujeme veřejnou dopravu.
Radnice v Netolicích. Fotka je důkazem, že se nad námi už zde stahovala mračna.
Vystoupili jsme v Netolicích na náměstí a udělali jsme prvních pár fotek. Protože jsme měli pro ten den docela pestrý program, nechali jsme si centrum města na „někdy příště“. Našli jsme modrou turistickou značku a ta nám dělala společnost až do našeho cíle. Hned jsem to ocenil, protože při popisech podobných tras musím dávat pozor, abych svoje čtenáře upozornil na případné změny značení.
Po Bavorovské ulici jsme vyrazili směr Petrův Dvůr. Chtěli jsme se na to hospodářské zázemí podívat, ale upřímně řečeno to nebylo potřeba. Měli jsme se na tomto místě vydat raději rovnou po cyklostezce směr zámek Kratochvíle. Pozorný čtenář mého blogu jistě zpozorněl. Nebylo už dříve napsáno, že tam jeli v pondělí? Ale to bývají historické památky často zavřené!
Naše cesta vedla okolo zámku Kratochvíle.
Bylo to přesně tak. Na naší cestě jsme prakticky nikoho nepotkávali, parkoviště u restaurace před krásným komplexem Kratochvíle bylo prázdné. Tento výlet byl především o krajině, i když jsme narazili na několik zajímavých dokladů církevní i světské architektury. Pokračovali jsme okolo Kratochvilského rybníka a za chvíli jsme vstoupili do lesa. Bylo to právě včas, neboť nad našimi hlavami se zrovna procházela první přeháňka.
Moc se mi na té modré turistické trase líbilo, že nebyla vůbec jednotvárná. Okolo nás byl příjemný les, ve kterém byla spousta ostružin a objevovaly se různé houby. My jsme je zatím nechávali na místě, protože většinou vyrážíme s košíkem na naše oblíbená místa až během zářijových víkendů. Je to pro mě ideální způsob naplnění volného času.
Krajina byla protknuta menšími sakralními stavbami.
Dalším bodem na naší cestě byla obec Krtely a my jsme se procházeli středem rozsáhlých jabloňových sadů. I tady bylo vidět, že by letošní úroda mohla být moc dobrá. Nad vesnicí se stezka opět zanořila do zalesněné stráně. Pomalu jsme se blížili k jednomu z vrcholů našeho výletu, kterým bylo mariánské poutní místo Lomec.
Profesí jsem historik náboženství, takže jsem už několikrát slyšel studentský referát o Lomečku. Jaká je tam zajímavá barokní architektura, které historické osobnosti byly důležité pro vznik této lokality nebo co se tam děje v současnosti. To je všechno moc pěkné, ale nakonec je potřeba se zvednout a vyrazit na cestu. Doporučuji, určitě to stojí za to.
Prostě Lomeček. Co k tomu dodat.
Zase se nad námi objevila přeháňka, takže jsme to měli s tím „správným“ přivítáním. Dveře kostela byly otevřené, tak jsme vklouzli dovnitř. Našli jsme si čas na krátkou zastávku, vždyť i ta je přece důležitá. Není to jen o tom, jak se co nejrychleji a nejjednodušeji přesunout z bodu A do bodu B. Obdivovali jsme krásný centrální oltář, s poděkováním zapálili svíčku a z košíčku si vybrali krátké moudro pro náš den.
Už jsem byl v minulosti na Lomci několikrát. Ale to jsme pokaždé přijeli autem, prošli se po poutním areálu nebo měli program u sester v přilehlém klášteře. Pak jsme se vraceli stejnou cestou zpátky do Českých Budějovic. V to pondělí to bylo ale jiné. Byli jsme tam pěšky, a navíc jsme pokračovali dál směrem na Vodňany. Já jsem podle mapy věděl, že následující část naší trasy bude rovná jako pravítko a dlouhá jako čtrnáct dní před výplatou.
Dějiny Nového zámku v Libějovicích jsou jak napínavý román.
Tak jsem tedy udělal první krok na cestě z Lomce, kterou jsem předtím ještě nikdy nešel. Nad hlavou nám probíhala pro ten den poslední přeháňka a po obou stranách nás tak trochu svíraly vzrostlé stromy. Poutní místo se nám za zády postupně vzdalovalo, a naopak před námi se za nějakou chvíli vyloupla nedostupná fasáda Nového zámku v Libějovicích. Ten jsme museli sice obejít, ale hned za ním jsme se vrátili zpátky na původní přímou linku.
Cesta může na někoho působit díky hustým stromům stísněně nebo jednotvárně. My jsme si užívali pestrobarevné kytky podél naší trasy, a hlavně výhledy do krajiny na křižovatkách. Před námi se objevila budova s malebným názvem Na Lázni, ke které ta naše dlouhá přímka směřovala. Kousek dál na nás čekala kaple sv. Máří Magdalény s moc pěkně upraveným okolím. Díky tomu, že jsem nebyl líný si celou stavbu obejít, jsem našel otevřené dveře a přes mříž mohl nahlédnout do interiéru.
Kaple sv. Máří Magdalény stojí kousek od Chelčic.
Pak už na nás pomyslně mávala cestička směřující k Vodňanům. Ve stínu ztepilých stromů jsme si užívali poslední část našeho putování, pohled zpět přes obilí k Chelčicím byl milou odměnou. Mám moc rád podobné trasy, které propojují nějaké jihočeské město s blízkou sakrální stavbou. Například Trhové Sviny s kostelem Nejsvětější Trojice nebo Soběslav s kaplí Panny Marie Bolestné na Svákově. Těch příkladů bude jistě více.
Vodňany jsme si nechali na „někdy příště“. Autobus nás hodil na železniční stanici do nedalekých Číčenic a pak už nás jen čekala cesta vlakem zpátky do Českých Budějovic. Všechno na sebe pěkně navazovalo, což jsme po té naší pouti jihočeskou krajinou ocenili.
Navštívili jste už zámek Kratochvíle? Byli jste se někdy podívat na Lomci? Díky za vaše komentáře pod mým blogem.
