Z Kožlí přes Chvojen na Konopiště

Byl první prázdninový víkend a konečně se naše učitelská domácnost odpoutala od všech pracovních povinností. Vyrazili jsme za rodinou do malebné obce kousek od Benešova u Prahy. S ohledem na předpověď počasí pro příští dny byla neděle tím ideálním dnem na výlet. Pokud máte čas a chuť, můžete se projít s námi. Musím vás ale předem varovat, budeme vyrážet už před osmou hodinou ranní.

Trochu jsme přemýšleli nad tím, jak se autobusem dostaneme na naši výchozí pozici kousek od obce Tisem. Vypadalo to na první pohled trochu komplikovaně, ale nakonec to nejjednodušší řešení bývá to nejlepší. Nebudu vás napínat, prostě nás tam odvezli rodiče autem a pokračovali dál po vlastní ose. Byla neděle ráno a provoz na E55 směrem od Prahy byl minimální. Byli jsme prostě ve správný čas na správném místě. U zastávky „Tvoršovice-bus“ se jen ozval krátký komentář, že vpravo se vinoucí cesta vede přímo na jednu z našich zastávek, kterou byl Chvojen. My jsme ale pokračovali po 114 z kopce dolů. A já jsem si v tu chvíli moc dobře uvědomoval, že za nějakou dobu ty výškové metry budu muset zase vystoupat pěkně po svých.

Naším výchozím bodem tedy byl turistický rozcestník „Serpentiny“ a po červené značce jsme se vydali směrem na zříceninu hradu Kožlí. Moc příjemným údolím okolo Janovického potoka vedla cesta, o které jsme se jako obvykle až doma z dozvěděli, že byla součástí stezky Via Czechia - centrální. Turistů i cyklistů jsme potkali minimum a všechno nám to krásně ubíhalo. Kousek od pozůstatků hradu Kožlí jsme na úplně zničeném přístřešku viděli důsledky pádů stromů. Podobných scenérií nás za ten den čekalo ještě docela dost. A hlavně na druhé straně v ohybu cesty stály nádherná boží muka!

Menší sakrální stavby jsou jednou z mých vášní a věnuji se jejich fotografování už dlouho. Musím se ale přiznat, že podobná boží muka jsem snad ještě neviděl. Byla poměrně velká, měla zajímavý tvar a výraznou střechou. Především byla pozoruhodná bohatou malovanou výzdobou. Na jedné straně jsem obdivoval Ukřižovaného se sv. Janem Evangelistou a Bolestnou Pannou Marii. Hned vedle jakoby na křídle gotického oltáře stál sv. Petr a postava světce naproti už nebyla k rozpoznání. Z druhé strany to byl oblíbený svatý donátora Františka Ferdinanda d´Este sv. Jiří doprovázený dalšími dvěma světicemi. Nakonec to byla Nejsvětější Trojice doplněná symbolickými postavami.

Upřímně řečeno výstup na zříceninu hradu Kožlí jsme si mohli odpustit, takže se tomu nebudu na tomto místě věnovat. Pokračovali jsme po červené ještě kousek po Via Czechia - centrální až k velkému a moc pěkně zrekonstruovanému vodnímu mlýnu. Odbočili jsme doprava přes Janovický potok a čekalo nás stoupání až k výstavnému chvojskému dvoru. Část naší rodiny záměr pokračovat tímto směrem komentovala podle mého názoru naprosto výstižným výrazem „krpál“.

Okolo třešňového sadu a pod pozornými pohledy místního skotu jsme už po žluté turistické značce dorazili ke kostelu sv. Jakuba a Filipa. Právě návštěva tohoto místa byla mým dlouholetým přáním, ale pokaždé nám do toho tak zvaně „něco vlezlo“. Počasí bylo nádherné a opět jsme tam byli sami. Obešli jsme si chrám dokola, podívali jsme se na historické i novodobé náhrobky a udělali spoustu fotografií nedalekých gotických božích muk. Určitě se sem někdy vrátíme, protože bychom chtěli na vlastní oči vidět pozoruhodné malby v interiéru. Velká freska Leviatana s otevřenou tlamou a geometrická kompozice znázorňující Ptolemaiovu soustavu nebeských sfér na nás musí ještě nějakou dobu počkat.

Pak už jsme pokračovali kousek zpátky ke dvoru, který v poslední době prošel zajímavou rekonstrukcí. Další boží muka nás vítala na začátku dlouhé lipové aleje. Některé stromy byly v plném květu a hučely pilnými včelami. Také díky omamné vůni jsme si mohli užívat naši cestu „všemi smysly“. Nenechte se ale ukolébat, dole pod kopcem je potřeba odbočit prudce doprava směrem do lesa až ke Konopišťskému rybníku. Pomalu jsme se procházeli okolo rozsáhlé vodní plochy a míjeli jednoho rybáře za druhým. Postupně se zvyšoval počet cyklistů a Turistického informačního centra přímo pod zámkem už to byli především klasičtí výletníci.

V tu chvíli jsme se pomyslně napojili na trasu našich tradičních návštěv Konopiště z minulých let. Nemohla chybět Růžová zahrada, která byla v plném květu. Všechny ty sochy, sloupy a obelisky jsou krásným rámcem pro pestrobarevnou scenérii. Prošli jsme se k mojí oblíbené křížové cestě. Okolo kašny Neptuna jsme pokračovali k souboru soch múz, které trpělivě stále čekají na svou obnovu. Bůh Apollón se jí už naštěstí dočkal. Před mojí milovanou zámeckou bránou vás již opustím. To je totiž zase jiný příběh.

Máte nějaké oblíbené místo v okolí Benešova u Prahy? Děkuji za vaše tipy pod mým blogem, rád je využiji během léta.

Skvělý zdroj doplňkových informací: https://www.knihovna-benesov.cz/kultura/blog-toulky/blog-toulky/toulky-s-knihovnou/toulky/chvojen-kozli