Článek
Byli jsme v polovině našeho týdenního pobytu na ostrově Korfu. Rádi střídáme celodenní odpočinek na pláži s krátkými výlety za památkami. Nakonec jsme se podruhé vypravili do nedaleké Kerkyry, ale vůbec jsme toho nelitovali. Měli jsme pořád ještě příležitost ocenit turistická lákadla na okraji města. Pokud máte čas a chuť, můžete vyrazit s námi. Za chvíli nám odjíždí ze zastávky na hlavní silnici „modrý autobus“.
Po výborné hotelové snídani nás čekal krátký přesun na autobusovou stanici. Stejně jako v Česku i na Korfu využíváme veřejnou dopravu a je to tady docela v pohodě. Tedy po neúspěšné komunikaci s automatem na téma „prodej nám jízdenky za bankovky nebo platbu kartou“ jsme počkali na příjezd autobusu na lince číslo 7. U řidiče jsme si koupili celodenní lístky za 5 € na osobu a vyrazili směr Kerkyra.
Kerkyru jsme si už prohlédli například ze Staré pevnosti.
Jeli jsme v podobnou dobu jako v pondělí, proto už jsme byli připraveni na houstnoucí provoz v centru města. Když už jsem začal poznávat v autobusu některé tváře místních, musel jsem si jako správný humanitní vědec připomenout, že nejsem na terénním výzkumu. Pozorovat se bude jen příroda a historické památky.
Zase jsme vystoupili na konečné na mém oblíbeném náměstí Saroko. Protože jsem „velký organizátor“, podíval jsem se předem na zastávky přes Goole maps a pochopil jednu důležitou skutečnost. Autobusy často nejen v centru města jezdí jednosměrnými ulicemi. Takže jsme se kousek prošli na zastávku linky 2a s všeříkajícím názvem „U pošty“. Několik dalších turistů mělo podobný nápad, tedy dostat se na konečnou Kanoni.
Klimatizovaný vůz přijel podle online aktualizováného řádu a řidič jen kývnul hlavou nad našimi celodenními lístky. Pak už jsme vyrazili malebnými uličkami na periferii města. S každým vystoupaným výškovým metrem jsem děkoval za pohodlnou jízdu. Čekali jsme po cestě davy turistů, ale všechno bylo nakonec v pohodě.
Najdi přistávající letadlo :-)
Po cestě jsme míjeli pravoslavné chrámy a archeologické vykopávky, které jsme chtěli později v ten den navštívit. Na Kanoni je několik strategicky umístěných kaváren, z jejichž teras se nabízí pohled na dvě velká lákadla. Vpravo je to konec ranveje místního letiště. Co chvíli se od jihu přiblíží další stroj, nebo naopak směrem na sever jiný za burácení motorů vzlétne. Prostě na jednom místě sledujete počátky a závěry něčích dovolených.
Klášter je to kapesní.
Druhým lákadlem je nedaleký Myší ostrov s menší pravoslavnou kaplí, kam vás za 3 € místní rádi dopraví na člunu. My jsme ale přijeli hlavně kvůli krásnému klášteru Panny Marie Vlacherny ze 17. století, který stojí na malém ostrůvku spojeném s pobřeží. Obrázek tohoto svatostánku najdete snad na všech možných prospektech o Korfu. Mimochodem více méně povedená reprodukce této scenérie zdobila náš hotelový pokoj. Protože jsem historik náboženství, moc jsem na tu historickou památku těšil.
Jeden z mnoha strážců.
Sestoupili jsme z kopce dolů a podívali se na malinké nádvoří před vstupem do docela velké kaple. Klášter v současnosti funguje jako kulturní památka a populární místo pro turisty. Společnost nám dělali další návštěvníci a navíc čtyři spokojeně odpočívající kočky. Zapálili jsme svíčku, obešli nevelký komplex budov a na chvíli se zastavili ve stínu. Vřele doporučuji, vyzkoušeno za vás.
Myší ostrov s lodí.
Vrátili jsme se nahoru k zastávce Kanoni, dali si opravdu výborné frappé a počkali na další spoj na lince 2a. Jezdí obvykle v intervalu 20 minut. Řidič doporučoval jedné z turistek nákup celodenní jízdenky, jak to udělal tady ten pán. Jistě jste hned pochopili, že tím myslel moji maličkost.
Dolů z kopce jsme jeli jinou trasou čtvrtí, která je trochu více autentická díky své poloze na periferii města. Naší další zastávkou byla raně křesťanská bazilika v Palaiopolis z 5. století. Dodnes se zachovalý ruiny stavby, která měla opravdu pohnutou historii. Chrám byl postaven na římském trhu blízko tehdejšího přístavu. V 11. století prošla budova rozsáhlou přestavbou a nakonec se stala katolickým klášterním kostelem. Dějiny ostrova v kostce.
Raně křesťanská bazilika v Palaiopolis. Moc se nám líbil detail, že ve zvonici zůstal zvon.
Naproti se nachází místo, kde původně stály římské lázně. Brány v plotech okolo vykopávek byly bohužel pečlivě zabezpečené, ale to nebyl vlastně až tak velký problém. Bazilika je ze silnice dobře přehledná a navíc tam najdete tabule se základními informacemi. Jen je mi líto, že jsem neměl příležitost obdivovat mozaiku v lázních. Pokud by to některého z milovníků historie zajímalo více, jistě najde dost podrobností v angličtině na internetových stránkách určených nejen pro turisty.
Tady všude kdysi byly lázně.
Naproti vykopávek se před námi objevila brána do opravdu rozlehlého parku hrdě nesoucí nápis MON REPOS. Chcete vědět, co to má společného s dalšími vykopávkami antických památek nebo s princem Filipem? Jak naše příjemná cesta do centra Kerkyry pokračovala? Na shledanou příští týden u dalšího blogu. Těším se na vás.
Už příští týden dostanete odpovědi na moje otázky.
Jezdíte do Řecka na dovolenou, nebo se sem teprve chystáte? Děkuji za vaše komentáře a tipy pod mým blogem. Třeba je využiji při následující návštěvě. Snad vám udělá radost obyčejná vzpomínka na hezké dny.
