Článek
Již 1. března vejde v platnost zákaz prodeje výrobků obsahujících látky HHC, HHC-O a THCP. Zcela zjevně k tomu přispěly i mnohé zpravodajské weby, které navyšovaly vzrůstající tlak veřejnosti četnými zprávami o mladistvých „předávkováných“ produkty obsahujícími právě tyto brzy zakázané deriváty mnohem známější a užívanější látky THC. Čert vem, že ve většině případů byla konzumace těchto produktů spojena s konzumací alkoholu. Ten tady není podstatný, protože alkohol je přece společensky přijatelná droga. Pivo je národní poklad, víno kulturní dědictví s nulovou spotřební daní.
Je skoro až k smíchu, když proti „zhulené“ mládeži nejvíce brojí jedinci, kteří jsou schopni se setnout i na rodinné oslavě před vlastními dětmi.
„Konečně jim to fetování zakážou!“
Mne si ruce rozhořčený otec, který u zpráv vyzunknul tři plechovky piva a před spaním dá u kriminálky ještě další tři. Spokojeně o této dobré zprávě informuje i mámu, která před chvílí polkla dva lexauriny a jde si zapálit na balkon.
Hlavně, že mají děti utrum a zase se o něco hůř dostanou k té strašné startovní droze. Škoda, že ty děti jsou už většinou dávno nastartované prvním vajglem a flaškou vína, co štíply rodičům ze sklepa. Ona mladistvá chuť zkoušet nové věci se holt zakazuje blbě.
HHC
Ač to teď bude znít divně, nejsem tady jako obhájce HHC, pro mě je nesmyslná už samotná existence téhle látky. Navíc prodávat jakékoliv drogy ve volně přístupných automatech považuji za naprostou zhovadilost prodejců a jejich zákaz měl za mě přijít mnohem dřív. Jen mi prostě připadá tenhle hon na HHC jako zakrývání neschopnosti vlády a potažmo celé společnosti postavit se k drogám trochu racionálnějším způsobem než evidentně nefunkčním plošným zákazem. Nezlobte se na mě, ale řešíme hlouposti, vedeme válku, kterou nelze vyhrát.
E-shopy mezitím rozjely slevové akce, totální výprodej produktů s HHC za zlomek peněz, než za které se prodávaly před měsícem. Kdo chce, ten se předzásobí. A kdo se nepředzásobí? Tomu to může být jedno, protože pod pulty obchodů už čekají jiné deriváty, které ještě nejsou zakázány a stát se tak může pustit do dalšího nesmyslného kolečka projednávání a zakazování. A tak pořád dokola, až do úplného zblbnutí, dokud někdo nepřijde s jiným řešením, protože tohle ve skutečnosti řešení není.
V době, kdy soused ve vsi v klidu pěstuje několik „kytek“ na zahradě. Kdy na Václaváku během hodiny seženu jakoukoliv myslitelnou drogu téměř před zraky vždy přítomných policejních hlídek. Kdy si děti strkají pod pysk pytlíky se žvýkacím tabákem. V téhle době bojujeme s gumovými medvídky napuštěnými deriváty látky, kterou si stejně děti seženou od spolužáka v podobě sušené rostliny. Vždyť je to k smíchu.
Ano, regulujme drogy, ale nebojujme s nimi unáhlenými a prakticky zbytečnými zákazy. Zkusme raději investovat do prevence, ono totiž, když učitel jednou za čas řekne žákům, že „drogy jsou špatné, áno…“, tak to úplně ten správný efekt nemá. Protože kdo chce fetovat, ten fetovat bude. Ale společnost by se v prvé řadě měla snažit, aby do toho nespadli i ti rozumnější z nás, které prostě jen strhla parta nebo touha experimentovat, přeci jen „mladí a blbí“ jsme byli téměř všichni. Zákazem HHC jsme ale nevyřešili nic.
