Článek
Stovky a tisíce rozborů, recenzí a komentářů je možno najít na sítích k této knize. Není v silách pozéra a diletanta jako jsem já, k ní přinést něco nového. Ani se o to nebudu snažit. Jiní to už udělali za mě. Přesto mám neodkladný nutkání se vyjádřit, prostě musím. A protože je smysluplnější knihy číst, než o nich psát, vezmu to stručně.
Řehoř Samsa se proměnil v brouka. Proměna to sice je drastická, ne však ojedinělá. Například já se nejedno ráno ve svým mrzkým bytí probouzím s podobným rozčarováním. Stačí lehce náročnější víkend a stane se ze mě přerostlý, obtížný hmyz. Takže věřte mi, něco o tom vím. Dokážu tak najít pro Řehoře pochopení.
Nejsem však hmyzí potvora s nožičkama, jsem obyčejný bídný červ zavrtávající se hluboko do země, hluboko do hlav lidí, zvolna požírající mršinu, údy a orgány v rozkladu. Jsem červ v lidským těle a to poslední, co bych si přál, je strávit zbytek života s lidmi. Nechci strávit život s nimi, ale pouze v nich, až budou v zemi tlít.
Píšu vlastně ještě o Kafkovi nebo o sobě? Žvaním si tady pro sebe nesmysly a svou samohanou otravuju nebohý čtenáře? Tak nějak od všeho něco.
Kafka byl jedinečný spisovatel. A jak tak prolézám jeho knihou, plazím se jeho hlavou, šťourám se v ní, nejsem ohromen jeho slovy, jeho fantazií. Přesto mě něčím zasahuje. Snad touhou stát se na chvíli hmyzem, snad pocitem, že tím hmyzem se již dávno stal. Nezajímá mě Kafka, nezajímá mě Samsa. A přesto jsem z nich obou docela v háji.
Nebo spíš v tlejícím mase lidského vědomí.
