Článek
Chorvatsko jsem navštívil už v roce 2021. Tehdy měla země ještě svou vlastní měnu a svět prožíval poslední rok covidu. Cestovní ruch byl výrazně omezen.
Letos to bylo jiné. Covid už nás neděsí a v Chorvatsku se platí pevnou evropskou měnou.
Ubytování jsme měli zajištěné v pobřežní vesničce Vrsi, která leží asi 20 km od Zadaru. Vesnice se nachází na okraji Ninského zálivu a nabízí základní služby, jako jsou obchody, restaurace, pizzerie, plážové bary, a dokonce i lékárnu. Tu jsme museli využít, protože můj bratr po příjezdu, kdy bylo jasno a teploty dosahovaly téměř 40 stupňů, vyrazil na pláž s opalovacím krémem s faktorem 20 a spálil se jako buřtík na ohni. Jako by byl na Jadranu poprvé. Panthenol jsme samozřejmě měli, ale druhý den mu opuchly rty jako botoxovým celebritám, a na to už jsme připraveni nebyli. Využili jsme místní lékárnu, kde nám lékárnice se slovy „Au, au…“ prodala mastičku za 10 euro. Mastička pomohla a otec druhé části rodiny byl rád, že může po večerech pít ožujsko a karlovačko, které jste v místních obchodech pořídili většinou okolo 1 eura za půl litr v plechu. Samozřejmě si jako správný Čech vezl zásobu excelentů. Což mu samozřejmě dlouho nevydrželo, a než aby si kupoval české pivo v chorvatských obchodech za ceny okolo 5 eur, prohlásil, že radši bude pít ty chorvatské břečky. Já osobně nejsem pivař, rozdíl v chuti jsem moc neviděl.
Navštívit Plitvická jezera je snad povinnost. Vybavit si místa která jsme tak obdivovali ve filmu Poklad na stříbrném jezeře. Vstupenky jsme kupovali online za 40 euro pro dospělé ,15 euro pro děti 7-18 let a mladší 7 let zdarma. Parkování je dostatečně veliké a nachází se v lese. Hodně mi to připomnělo parkoviště u Děčínské ZOO.
Na Plitvických jezerech si můžete vybrat z několika tras. My jsme si, vzhledem k tomu, že jsme měli pětiletého sviště, vybrali nejkratší trasu. Osobně doporučuji zvolit jednu z delších tras. Nejkratší trasa není příliš dobrodružná a je opravdu určená pro malé děti nebo nejlínější turisty. Od hotelu Plitvice vás odveze něco jako autobusovláček k malému jezeru Milanovas, zde uvidíte malý vodopád a uchvátí vás tyrkysově modrá barva vody. Od tohoto místa jsme se vydali k molu lodiček na jezeře Kozjak. Zde je veliké místo kde se dá občerstvit, nakoupit suvenýry, popřípadě použít toalety. Jezero je největším a nejhlubším v národním parku ,jako jediné má ostrov a provoz turistických lodiček.
Plitvická jezera
Turistická loďka na jezeru Kozjak
Plavba je zahrnuta v ceně vstupenky, která zároveň slouží jako lodní lístek a jízdenka na autobusovláček. Plavba přes jezero má své kouzlo, doporučuji si sednout na kraj, aby byl zážitek ještě intenzivnější. Na konci plavby končí i nejkratší trasa. Pokud se sem někdy vrátím, určitě zvolím delší trasu, protože věřím, že jedině tak plně využiji potenciál tohoto místa. Plitvická jezera jsou sice dražší, ale myslím, že při volbě některé z delších tras to za tu cenu stojí. Cenový šok jsem zažil na občerstvení u vstupu, kde mě hamburger přišel na 7,50 euro. Ale když má člověk hlad…
Vodopády na jezeru Kozjak
Národní park Paklenica byl pro mě jedním z nejlepších zážitků. Za 10 eur máte možnost procházet se místy, kde kdysi řádili filmový Apačové a skalpovali bledé tváře. NP Paklenica vám poskytne poměrnou svobodu pohybu, s podmínkou nevstupování mimo značené trasy. Vyrazili jsme tam v 8 hodin ráno, protože se říká, že odpoledne v Paklenici (Peklo) bývá nesnesitelné vedro. Po zaplacení vstupného můžete do parku vjet autem a využít jedno z přírodních parkovišť. Potkali jsme tam českou dvojici a otce s dětmi, kteří se snažili zdolat jednu z místních skalních lezeckých stěn. Nachází se zde také velký podzemní bunkr, který nechal postavit paranoický diktátor Tito. Dnes je v něm výstava o historii tohoto místa. Byli jsme nadšeni krásou místní přírody, ale počasí nám nepřálo. Přihnala se pořádná bouřka a průtrž byla tak silná, že jsme mohli sledovat vznik vodopádů přivádějících vodu z Velebitů. Obchůdek se suvenýry nám na chvíli poskytl útočiště, ale když déšť nepřestával, rozhodli jsme se utéct do aut. Od té doby vedra polevila a teploty byly příjemných 23–27 stupňů.
Paklenica
Po stopách Apačů
Velebity
Zadar je nádherné město s historickým centrem a ikonickým pobřežím s mořskými varhanami. Na druhou stranu je zde znát drahota, o které se často mluví v různých diskuzích. Nelze to srovnávat s chorvatským venkovem – tady si za luxus a služby zkrátka připlatíte. Některé věci ale stále umí překvapit. Na pobřeží se procházel kluk se sovou na ruce, a každý se s ní chtěl fotit. Zkusili jsme to také, dokud jsme neuslyšeli: „One photo - ten euro, large photo - twenty euro.“ Řekli jsme si, že to za to nestojí, a kluka jsme nepodpořili. Jemu to ale moc nevadilo, hned si našel jiné platící zákazníky. V menších městech Nin a Vir, která jsme také navštívili, byly ceny mnohem přívětivější.
Pláž u vesnice Vrsi je oblázková s pozvolným vstupem do moře. Zmrzlina stojí 2 eura, což mi přijde v pohodě vzhledem k obrovské porci, kterou za to dostanete. Šlapadlo pro 4 osoby je za 15 euro na hodinu, slunečník se dvěma lehátky za 15 euro na den – na to si každý musí udělat názor sám. Ubytování v prázdninovém domě (2× apartmán 2+1) s klimatizací, sociálním zařízením, kuchyní, wifi, zahradou, zahradním krbem, houpačkami pro děti, venkovní terasou, soukromým parkováním, 200 metrů od pláže vyjde na 51 tisíc Kč. Když si k tomu připočítám veškeré okolní náklady, tak já a dítě jsme tam za přibližně 30 tisíc Kč. Ano, za tu cenu mám Bulharsko All inclusive, ale i tak si myslím, že Chorvatsko mimo velká letoviska nabízí slušný komfort. Rozhodně dražší než před 4 lety, ale určitě ne tak drahé, jak se povídá…
Zadar
Vir
