Článek
V čem tkví jeho unikátnost? Voda v jezírku je slabým roztokem kyseliny sírové a vysoký obsah železa způsobuje jeho načervenalou barvu. Ačkoli voda vypadá sterilní a bez života, tak zde dokáží přežít některé jednobuněčné organismy-Krásnoočka. Byly zde dokonce objeveny larvy pakomárů.
K jezírku se se nejlépe dostanete z obce Hromnice po naučné stezce Býkov-Žichlice. Tato naučná stezka vás seznámí s historií obce Hromnice a zajímavými osobnostmi místního regionu. K parkování si můžete vybrat ze dvou parkovišť. Jedno se nachází v obci vedle hřiště. Já zvolil druhou možnost a to parkoviště několik stovek metrů od jezírka.
Cesta z parkoviště k jezírku
Sousoší tří svatých
K jezírku jsem se vydal po zelené okolo sousoší tří svatých a zhruba po 200 metrech odbočil na turistickém rozcestníku doleva. Hned z počátku cesty dorazíte na první vyhlídkové místo. Výhled je zde značně omezen kvůli hustému porostu a upřímně jsem toho moc neviděl a musel se prodrat pár stromy. Nemusíte ale zoufat, po cestě dál výhledy budou o moc krásnější.
První vyhlídka za moc nestojí…
...po cestě dál je to už daleko lepší
Jezírko je památkou na těžbu břidlice, která zde probíhala již od počátku 16.století a sloužila především k výrobě kamence. Na počátku 19. století byla objevena možnost získávání vitriolu z místní břidlice, ten byl hojně využíván v chemickém průmyslu. Po velmi náročné těžbě zde zůstaly pozůstatky asi 20 metrů vysokých svahů, po kterých procházíte kolem jezírka a užíváte si výhledy. Je nutné upozornit, že svahy nejsou nijak zvlášť zabezpečené, takže z dětmi třeba procházet s velkou opatrností.
Vitriol neboli dýmavá kyselina sírová byla v té době jediným známým rozpouštědlem barviva indiga a Hromnická výroba byla jediná svého druhu na světě. Anglický a německý průmysl byl na zdejší výrobě zcela závislý a to až do konce 19. století, kdy byl objeven levnější syntetický způsob získávání olea (vitriolu). V roce 1896 zde těžba skončila.
Okolí Hromnického jezírka působí až postapokalyptickým vzhledem. Pohled na dvaceti metrové haldy obklopující jezírko z jeho netypickou barvou bere dech. Je dobře, že se v roce 1975 rozhodlo vyhlásit toto místo přírodní památkou, protože úmysly s ním byly i velice zcestné. Během 20. století se totiž několikrát uvažovalo o tom že by zde vznikla obří skládka odpadů.
20-ti metrové haldy po těžbě břidlice
Výhled na obec Hromnice
Příroda zde žije vlastním životem a na vytěžených haldách se objevují první zakrslé stromy bojující zde o nadvládu. Toto místo se vyplatí navštívit v létě, kdy obzvlášť vynikne červená barva jezírka, ale i v zimě to má své kouzlo. Jako kdybyste sem vložili kus sopečné krajiny. Okruh okolo jezírka je středně náročný co se terénu týče. Jeho délka nemá podle mého ani kilometr. Pro vlastnosti vody se rozhodně nedoporučuje v jezírku koupat. Tento biotop je unikát a to v celoevropském měřítku určitě stojí za návštěvu.
