Trampský hrad Helfenburk

K Hrádku, jak se dříve zřícenině Helfenburk říkalo, vedou tři turistické trasy. Zelená z Rašovic, modrá z Úštěku nebo ze Skalky a poslední je červený okruh. Ten vás provede Hrádeckým dolem a samotnou zříceninou. Většina lidí zaparkuje na parkovišti Ostré a vydá se po červené k hradu. Parkoviště je zde celkem veliké a známé.

Rozhodl jsem se zaparkovat za obcí Rašovice a vydat se na náročnější trasu. S sebou jsem měl devítiletou dceru, která byla plná energie a potřebovala se pořádně vyřádit. :-)

Z Rašovic vede zelená trasa, která je, jak jsem později zjistil při cestě zpět, nejjednodušší. V podstatě jen obejdete pole, pak jdete asi deset minut lesem a ocitnete se u hradu.

My nepokračovali po zelené ale zamířili jsem k lesu směrem k vodojemu. Po cestě jsme minuli sochu sv. panny Marie. Protože i moje dcera se jmenuje Maruška, vyfotil jsem je společně. Cestou jsem dceři vysvětloval, proč je Panna Marie považována za svatou a co představuje svatozář.

V lese, asi 50 metrů před odpočívadlem „u vagónu“, jsme odbočili doprava. Poté jsme pokračovali přibližně kilometr lesem, stále dolů z kopce, až jsme se dostali pod skalní věž zvanou Strážce ptačího údolí. Skalní věž byla kvůli hustému zalesnění skoro neviditelná. Lesy zde byly tak hluboké, že v letním počasí poskytovaly dokonalou klimatizaci.

Ze skalní věže jsme pokračovali přibližně 1,5 km podél Hrádeckého potoka směrem k modré turistické stezce vedoucí z Úštěku. Vyrazili jsme po modré značce směrem k rozcestí s červenou. U přístřešku Ptačí důl jsme si doplnili energii jídlem a pitím a pak jsme pokračovali na poslední část cesty po modré ke zřícenině. Poslední úsek přibližně kilometrové trasy je velmi náročný, neboť vede prudce do kopce. Nicméně cesta je většinou písčitá a stabilní.

Hrádek-Helfenburk pochází ze 14.století a byl postaven rodem Ronovců. Později byl využíván pražskými arcibiskupy jako úschovna pokladů v době husitských válek. Od 15.století začíná hrad chátrat.

O hradě mi kdysi vyprávěl (teď už bývalý) tchán. Před 40-ti lety tam jezdili s partou často na čundr. Hrad byl velmi oblíbený mezi trampy. Lákal je svou rozlehlostí a pocitem svobody, které bylo tak málo. Dalo se prý i spát ve věži a ve srubu na nádvoří. Vzpomínal, že se jich tam kolikrát sešlo tolik, že chodili spát i pod pískovcové převisy, kterých se v okolí hradu nachází dostatek. Pro vodu si chodili do Hrádeckého potoka. Většina trampů z okolí si Helfenburk pamatují jako Hrádek a spousta z nich ho do dnešních dnů ani jinak nenazývá.

Dnes je hrad v dobrých rukou dobrovolníků, kteří se o něj hezky starají. Pořádají se zde různé akce historického rázu. Zřícenina je oblíbeným místem dětských táborů, skautů a různých historických spolků.

Nebyl jsem zde poprvé. Vždy se sem rád vracím. Je zde přátelské okolí, přístup volný a věž hradu přístupná s dobrovolným vstupným. Kdo si chce připomenout trampské mládí, měl by toto místo určitě navštívit.