Článek
Pro všechny čtenáře, kteří se rádi pouštějí do postapokalyptických příběhů, v nichž se hrdinové potulují po jadernou válkou zpustošené zemi, kde lidstvo rezignovalo na veškeré morální zásady, tu mám novinku z nakladatelství Bourdon — román Běsná zem, který napsal Petr Opršal.
Pustina
Kniha zavede čtenáře do poměrně nedaleké budoucnosti, do našich luhů a hájů zdecimovaných válečným konfliktem, jenž vyhladil značnou část obyvatelstva a proměnil mnohá města v trosky. Je vidět, že autor prostředí, která v knize popisuje, dobře zná. Společně s hlavním hrdinou Viksem, agentem jedné z několika korporací snažících se získat zásadní vliv na obnovu civilizace, projdeme cestu z Moravské Třebové až do Ostravy. Na této pouti na něj čekají nejen četná nebezpečí zpustošené krajiny, ale i různé radosti a strasti života v rozvráceném světě.
Podle námětu i prostředí by se mohlo zdát, že si všichni fanoušci postapokalyptických příběhů budou chrochtat blahem. Jenže právě tady přichází několik problémů.
Nevyužitý potenciál
Autorovi se sice podařilo vytvořit poměrně zajímavý svět zničený válkou — nechybí uzavřené komunity přežívající v ruinách měst, zamořené oblasti ani zmutovaná zvířata — jenže všechno to působí spíše jako načrtnutý základ než plně rozvinuté univerzum. Svět by si zasloužil více prostoru a detailnější vykreslení. Stejný problém mám i s událostmi, které katastrofě předcházely. Autor je několikrát zmíní a lehce nakousne, ale nikdy se do nich nepustí naplno. Přitom právě tohle jsou momenty, které by čtenáře dokázaly vtáhnout ještě hlouběji.
Podobně rozporuplně působí i samotné vyprávění. Autor často rozjede napínavou scénu plnou akce a vzrušení, jenže ji vzápětí náhle ukončí a děj skočí o několik hodin či dní dopředu. Výsledkem je, že příběh působí místy až příliš úsporně a stroze, což výrazně ubírá na atmosféře i emocionálním dopadu některých scén.
Z předchozích odstavců by mohlo vyznít, že Běsná zem je vyloženě špatná kniha, ale tak tomu rozhodně není. Kdybych měl román vystihnout jediným slovem, zvolil bych „nedodělaný“. Neustále jsem měl pocit, jako by autor neměl dostatek prostoru nebo času svět i příběh více rozvinout. A právě to je největší škoda celé knihy, protože potenciál je tu opravdu značný.
Příjemná kniha plná nedodělků
Přesto mě autorův styl vyprávění docela bavil. Je čtivý, svižný a dokáže čtenáře udržet v tempu. Kniha se čte velmi rychle a i přes své nedostatky nenudí. Pár slov si zaslouží také ústřední postavy. Ačkoliv by si zasloužily propracovanější charakterizaci, ve výsledku jde o sympatické hrdiny, které si člověk postupně oblíbí. Především Viksův parťák, který se k němu přidá až po nějaké době, mi přirostl k srdci. Povedly se i dialogy, které působí přirozeně a uvěřitelně.
Shrnuto a podtrženo — nemůžu říct, že bych se při čtení Běsné země nebavil. Naopak šlo o příjemně strávené odpoledne. Zároveň se ale nemohu zbavit dojmu, že kniha mohla dopadnout výrazně lépe. Potenciál tu bezpochyby byl — ať už v autorově čtivém a svižném stylu vyprávění, který však srážela přílišná strohost, nebo v zajímavě načrtnutém světě zničeném válkou, jenž by si zasloužil mnohem důkladnější rozpracování. Ve výsledku tak Běsná zem není špatná kniha, ale působí trochu prázdně a nedotaženě. A právě proto z ní zůstává lehce rozpačitý dojem.
HODNOCENÍ: 6/10
