Článek
Když se řekne dystopie či antiutopie, většině z vás se jako první vybaví Orwellův román 1984. Jenže už o několik desítek let dříve, konkrétně v roce 1920, dokončil Jevgenij Zamjatin své dílo My. To však kvůli cenzuře nemohlo vyjít v Sovětském svazu, a proto se první vydání objevilo v zahraničí: roku 1924 v Praze v českém překladu Karla Vančury, o rok později v angličtině v New Yorku a poté i ve francouzštině. V rodném Rusku se román dočkal oficiálního vydání až v roce 1987, tedy během období perestrojky.
Vše v zájmu Jednotného státu
Kniha vypráví o Jednotném státě, přísně organizovaném společenství, kde je řízena každá vteřina lidského života. Svoboda je zcela potlačena a každý jedinec je absolutně podřízen státní moci. To vše je prezentováno jako daň za absolutní štěstí. Na první pohled jde o naprosto dokonalou společnost, které nic nechybí. Nebo přece jen ano?
Hlavním hrdinou je matematik D-503, který pracuje na stavbě vesmírné lodi „Integrál“. Zpočátku věří v dokonalost systému, ale když se zamiluje do rebelky I-330, začne poznávat sílu citů, touhy a svobody. Tato zkušenost ho přivede k pochybnostem o režimu, ovšem nakonec je podroben „Velké operaci“, která mu odstraní schopnost fantazie a odporu, čímž se vrací zpět do role poslušného občana Jednotného státu.
Kritika nastupující totality
Do knihy jsem se pouštěl už několikrát a pokaždé to byl silný zážitek, který ve mně ještě dlouho po dočtení dozníval. Vyprávění plyne klidným tempem, nikam nechvátá, ale zároveň je úsporné a bez zbytečné vaty. Neustále na čtenáře doléhá neobyčejně znepokojující a tísnivá atmosféra. Fascinující je sledovat hlavního hrdinu, který nejprve s nadšením popisuje přísně organizovaný život, ale postupně procitá a začíná si uvědomovat, že možná žil v omylu.
Román My odráží obavy z nastupující totality a v mnohém předznamenává realitu Sovětského svazu. Jednotný stát potlačuje individualitu a klade kolektiv nad jednotlivce, lidé ztrácejí jména a stávají se čísly, jejich život je přísně plánován a pod neustálým dohledem. Režim tvrdí, že tím obyvatelům zajišťuje štěstí, ovšem za cenu naprosté ztráty svobody a schopnosti samostatně myslet. Tyto motivy jasně rezonují s atmosférou raného SSSR, kde se rodil systém postavený na kontrole, propagandě a potlačení osobních práv.
Pro lepší zážitek
Tentokrát jsem se do románu My pustil ve zvukové podobě a zvolil audioknihu od nakladatelství Tympanum. Příběh namluvil herec Pavel Batěk, jehož přednes je sice jasný a srozumitelný, ale místy bych ocenil trochu více emocí a nuance, aby naplno vystihl napětí a znepokojivou atmosféru románu. Přesto je audiokniha v mnoha ohledech lepší volbou než papírové vydání – text je psaný v roce 1920 a jazykově i stylisticky může být pro dnešního čtenáře náročnější, navíc čtení vyžaduje větší soustředění. Audiokniha umožňuje proniknout do příběhu snadněji a nechat na sebe působit napětí, atmosféru a postupné odhalování myšlení hlavního hrdiny. Každopádně rozhodně doporučuji se do My pustit, protože jde o impozantní, do jisté míry nadčasové dílo, které nabízí hluboký pohled na lidskou psychiku, svobodu a cenu absolutní kontroly. Je to kniha, která ve vás zanechá dlouhotrvající dojem a přiměje k zamyšlení nad společností i vlastním životem.
