Článek
Pevně věřím, že většina z vás se mnou bude souhlasit, když řeknu, že série Legie patří k tomu nejlepšímu, co na poli české fantastiky u nás vychází. Ono se není čemu divit, protože Legii píšou na střídačku ostřílení autoři Kristýna Sněgoňová a František Kotleta. Poprvé jsme se s Legií mohli setkat již v roce 2020, kdy vyšla Operace Thümmel. A je to neuvěřitelné, ale nyní jsme se už u desátého dílu, jehož napsání se tentokrát ujal z autorské dvojice ten druhý jmenovaný, tedy František Kotleta. Jak na tom série je po těch letech, to si povíme v následující recenzi.
Jdeme do finále
Od začátku se ví, že série ke koncipována na dvanáct dílů. Knihou Plameny války vstupujeme do poslední čtvrtiny a příběh se tedy logicky řítí do velkého finále. Pozemské legie se svými spojenci útočí proti Společenství veškerou svou silou. Strategická planeta Tara je předmostím invaze enlilů proti churitským armádám a její obsazení dostanou za úkol právě lidští vojáci. Velké válečné stroje, strategie řízené automatickými bojovými systémy, ale i boj muže proti muži. Posádku Kraksny čeká nejtvrdší zkouška ohněm války, ale kde nejsou oběti, není vítězství. Už anotace slibuje pořádnou akční jízdu. Skutečnost je však trochu odlišná.
Na vážnější notě
Ani desátý díl se moc neodklání od zaběhnutých šablon. Tedy alespoň zpočátku. Čtenáři se opět mohou těšit na nálož poctivé akce a drsného humoru. Po krátké době však kniha nabere poněkud jiný směr. Na scéně značně ubyde postav. Celé vyprávění se totiž začne točit především okolo kapitána Moravce. Ten sice narazí během svého putování na pár dalších postav, ale pokud jste se těšili na ostatní členy Kraksny, máte smůlu, neboť si jich moc neužijete. Na druhou stranu máme příležitost zažít i několik vážnějších momentů a autor se dokonce pouští i do mírného filozofování, což je za mě fajn a do příběhu to skvěle zapadá.
Aby jste se zbytečně neděsili, je třeba říct, že celkově vzato se nic zásadně nemění oproti předchozím dílům. Opět se můžete těšit na pekelně svižný děj s minimem odboček. Sice jsem psal, že příběh se hned zkraje vydá na vážnější notu, přesto se nemusíte bát, že byste přišli o humorné hlášky a vtipné momenty. Těch se v knize nachází habaděj. Problém je jinde.
Vesmírná prázdnota
Jak jsem psal už výše, děj se velké části točí kolem osoby kapitána Moravce. A i když je to pořád velká zábava a čtenář nemá nouzi jak o napínavé momenty, tak humorné chvilky, přesto mi ve výsledku chyběla přítomnost ostatních členů posádky. Především pak taková ta chemie, která mezi členy posádky Kraksny panuje. Bohužel to nezachránilo ani to, že Moravec má charisma na rozdávání. Možná je to jen můj dojem, ale celé to na mě zkrátka působilo tak trošku prázdně.
Mírně negativní dojem podpořilo i to, že i když jde celá série do finále, děj se v podstatě nikam výrazně neposunul. Abych přešel na pozitivní vlnu, pochválit musím již tradičně nákresy jednotlivých ras a bytostí. Přiznám se, že i teď po deseti dílech se mi jednotlivé rasy pletou a nákresy Danky mi značně ulehčují zorientovat se.
Snad to příště bude lepší
Celá série se řítí k velkému finále. Bohužel musím říct, že pro mě byly Plameny války mírným zklamáním. Dostal jsem spoustu akce, spoustu napětí. Nechyběla ani tradičně velká porce drsnějšího humoru. Nad to jsem se dočkal i vážnějších chvil, které měly tendenci sklouzávat až k filozofování. To všechno je super. I přesto na mě desátý díl série Legie působil tak trochu prázdně. Zda to bylo tím, že se vše točilo především kolem jedné postavy nebo něčím jiným, těžko říct.
Na druhou stranu nechci ani v nejmenším tvrdit, že Plameny války jsou špatná kniha. To určitě ne. Každopádně moje očekávání byly asi trochu jinde. A věřím, že nebudu sám. Nicméně nevidím důvod, proč se do knihy nepustit. Pokud patříte mezi fanoušky této série, je to automatika. Ale i vy ostatní se nemusíte bát do téhle knihy pustit, i když bych doporučoval načíst si předchozí díly, protože stále platí to, co jsem říkal už na začátku. Legie patří mezi to nejlepší, co může česká fantastika nabídnout.
HODNOCENÍ: 7/10
