Článek
Kdybych měl první díl Tristana stručně charakterizovat, vyzdvihl bych především zajímavě fungující svět a všudypřítomné intriky i politikaření. Zároveň ale nesmím zapomenout na nenaplněný potenciál, který kniha měla. Její zábavnost totiž kolísala ve velkých vlnách a tempo bylo značně nevyrovnané. Navíc jsem tehdy netušil, kam autor hodlá sérii směřovat – jestli k poctivé temné fantasy, nebo spíše k romantičtějšímu pojetí s čarodějkami a upíry. Po dočtení druhého dílu už v tom mám jasno.
Boj o moc
Druhá kniha, nazvaná Pokřtěni válkou, navazuje bezprostředně na události předchozího dílu. Tristan zjistil, kdo stojí za vyvražděním jeho milované rodiny – na svědomí to má Marcus a jeho klan. Teď však vyvstává otázka, co dál. Aby měl alespoň nějakou šanci se jim postavit, musí získat spojence. Jenže jak poznat, kdo ještě nepadl do spárů království Orient, jehož vliv se šíří rychleji než nákaza?
Zatímco Vanda žádá o pomoc své kontakty napříč kontinentem, Tristan se snaží zesílit a naučit se plně ovládat své schopnosti dříve, než bude pozdě. Alechandra a Akir mezitím hledají nové útočiště, protože Ferdinand a jeho lidé jim jsou neustále v patách a touží po Alechandřině hlavě. Království Cidentalis je kvůli rostoucí moci Marcusovy rodiny nuceno podnikat stále riskantnější kroky. Aby Kristeen s Olivií odhalily skutečné záměry východního království, musejí proniknout do myslí nepřátelských čarodějů. Pravda, kterou objeví, ovlivní osud celého kontinentu.
Jak je na tom tedy druhý díl? Nebudu lhát – ve výsledku prakticky stejně jako ten první. Největší devizou knihy je opět zajímavě vystavěný svět. Je temný, drsný a nelítostný, přičemž nejvíce mě bavila jeho politická situace a s ní spojené intriky, pletichaření a boj o moc. Nechybí ani napínavé momenty a několik povedených zvratů, které dokážou čtenáře udržet v pozoru.
Pikantní scény nejsou největší problém
V komentářích se poměrně často řešily sexuální scény, respektive jejich množství. Podle některých čtenářů je jich v knize příliš, s čímž ale nesouhlasím. Za mě je jejich počet naprosto v pořádku. Zaměřil bych se spíše na jejich zpracování, protože některé působily spíše úsměvně než vášnivě či emocionálně. Celkově mi ale nijak zvlášť nevadily a rozhodně je nepovažuji za problém knihy.
Tím je naopak její délka, respektive zbytečné natahování děje. V knize je podle mě příliš mnoho vaty – scén, které děj nijak neposouvají, rozhovorů o ničem nebo opakujících se situací. Často jsem měl pocit, že autor jen uměle navyšuje počet stran. Kvůli tomu výrazně trpí tempo vyprávění, které je stejně jako v prvním díle velmi nevyrovnané. Když už se příběh pořádně rozjede, vzápětí ho zabrzdí několik desítek stran, během nichž se vlastně nic podstatného nestane.
Postavy na jedničku
Pochválit ale musím postavy. Jsou dobře napsané, mají charakter, působí uvěřitelně a lidsky, a právě jejich vzájemné vztahy patří k nejsilnějším stránkám knihy. Ať už jde o nevraživost mezi jednotlivými postavami, jejich osobní dilemata nebo neustálé osnování intrik a kutí piklí, všechno působí přirozeně a dodává příběhu potřebnou hloubku. Velmi povedená je také atmosféra, která je oproti prvnímu dílu skutečně temná a pochmurná. Přesto bych se nebál ještě trochu přitvrdit, aby některé okamžiky měly ještě větší dopad.
Opravdu nevím
Ve výsledku jsem tedy spíše zklamaný. Pokřtěni válkou sice znovu nabídli zajímavý příběh plný intrik, napínavých momentů a nečekaných zvratů, ve kterém vystupují dobře napsané postavy, jenže to všechno je rozmělněno velkým množstvím vaty. Výsledkem je román, který rozhodně má co nabídnout, ale v záplavě kvalitní fantasy, jež u nás v posledních letech vychází, působí spíše jako lehce nadprůměrná než skutečně výjimečná záležitost.
Opravdu zvažuji, zda se pustím do dalších pokračování. Budu se opakovat, ale v celé sérii stále vidím obrovský potenciál. Záleží jen na samotném autorovi, jestli si vezme k srdci připomínky čtenářů a podaří se mu odstranit největší nedostatky, nebo je bude dál přehlížet – případně si z nich bude jen utahovat. V tuto chvíli jsem zkrátka na vážkách.
HODNOCENÍ: 6/10
