Článek
Petra Klabouchová právem patří mezi naše nejčtenější autorky. Romány U severní zdi, Ignis fatuus či Duch Pankráce si našly tisíce spokojených čtenářů. A právě posledně jmenovaný titul bude předmětem tohoto článku, neboť šlo o jeden z mých největších knižních restů. Konečně si ho můžu vyškrtnout ze svého „seznamu hanby“ a něco vám o něm povědět — protože, alespoň si myslím, existuje spousta čtenářů, kteří tento román, jenž nás zavádí do pankrácké věznice v období protektorátu, stále míjejí.
Láska v pekle
Román Duch Pankráce vznikl na motivy skutečných motáků, které psali odsouzení v celách smrti. Během emotivního a srdceryvného vyprávění sledujeme osudy mnoha lidí, kteří jsou nějakým způsobem spjati s pankráckou věznicí. Hlavní roli hrají Anna a Robert. Ti dva se nikdy nesetkali, ale stačilo jen pár letmých pohledů, aby věděli, že mezi nimi vzniklo silné pouto. Jejich jedinou možností, jak ho rozvíjet, se stává tužka a papír.
V tísnivé atmosféře vězeňských cel si prostřednictvím motáků předávají střípky sebe samých — vzpomínky, naději i něhu. Vědí, že čas se krátí, a přesto jejich slova klíčí jako plamen ve tmě. Jejich příběh doplňují i další tiší hrdinové — chodbař, který vzkazy přenáší, nebo rodina ze Strašnic, jež schovává popel popravených. Právě tyto vedlejší postavy dodávají příběhu další rozměr a ukazují, že i v těch nejtemnějších časech existují lidé ochotní riskovat pro druhé.
Silné čtení
Tahle kniha rozhodně není pro slabé povahy. Při čtení je člověku smutno. Často velmi smutno. Představy o tom, čeho je člověk schopen dopustit se na druhém, jsou mrazivé. Autorčin popis je syrový a bez příkras, přesto nepůsobí samoúčelně ani lacině šokujícím dojmem. Naopak — o to silněji zasahuje. Zároveň je však v příběhu přítomná i jistá naděje. Klabouchová ukazuje, že většina lidí v sobě nese alespoň malý kousek dobra — někdo větší, jiný sotva znatelný. I proto může kniha působit jako varování, jako odstrašující připomínka toho, kam bychom už nikdy neměli dopustit, aby svět znovu dospěl.
Pochválit musím i autorčinu práci s jazykem. Text je krásně stylizovaný, ale zároveň civilní a velmi čtivý. Já jsem si knihy Petry Klabouchové zamiloval už u Ignis fatuus a právě její práce s češtinou je jedním z hlavních důvodů. Ani zde nezklamala — naopak, znovu potvrzuje své kvality. Za zmínku stojí i tísnivá, místy až znepokojivá atmosféra, která se celým románem prolíná a nutí čtenáře zůstat ve střehu.
Povinná četba
Nebudu to zbytečně protahovat. Duch Pankráce je silný, emočně nabitý a skvěle napsaný román, který připomíná, že i v těch nejhorších časech se v lidech může objevit dobro. Je to kniha, která by podle mě neměla chybět v žádné knihovně. Doporučuji věnovat pozornost i autorčinu doslovu — nejenže potvrzuje mnohé z výše řečeného, ale zároveň upozorňuje na to, jak snadno lidstvo zapomíná a opakuje své chyby. Pokud jste s přečtením tohoto románu otáleli stejně jako já, rozhodně to napravte. Garantuji vám, že prožitek z jeho čtení ve vás bude rezonovat ještě dlouho poté, co otočíte poslední stránku.
HODNOCENÍ: 10/10
