Rozhovor: Zuzana Strachotová a Tomáš Košek o novém HEXu, inspiraci i kritice

Zuzana Strachotová patří mezi nejvýraznější autorky současné české fantastiky. Největší ohlas zaznamenal její román Vypůjčený čas, který klade zásadní otázku: Co dělá člověka člověkem? Hlavní hrdinkou je Sofie Adlerová – žena, jež se z původně plánovaných šesti měsíců v kryospánku probudí až po více než 160 letech. Ocitá se ve světě technologicky vyspělém, avšak zcela odlišném od toho, který kdysi znala.

Tomáš Košek, manžel Zuzany, je herní vývojář a pracuje v jednom z největších tuzemských herních studií. Společně se pustili do LitRPG série Hex, jejíž první díl s podtitulem Bažina si u čtenářů vysloužil nadšené ohlasy. Brzy se dočkáme pokračování — 20. října totiž vychází u nakladatelství FANTOM Print druhý díl nazvaný HEX: Mazekeen. I proto jsem autory vyzpovídal a zeptal se jich mimo jiné na to, jak funguje psaní v manželském tandemu, co je přivedlo právě k LitRPG žánru a jaké hry spolu hrají.

Pamatujete si na úplně první okamžik, kdy vás napadlo, že chcete psát vlastní příběhy?

Zuzana: Ano. Obvykle v souvislosti s první knihou zmiňuji návštěvu kina, ale ten úplně první okamžik se váže k Heroes of Might and Magic IV a misi Elvin a Shaera. Po jejím dohrání jsem si začala vytvářet vlastní mapu a k tomu psala patřičně romantický fantasy příběh. Nikdy jsem ho nedopsala. Ale když se k němu teď z nostalgie vrátím a kus mapy si projdu, jsem překvapená, co jsem už ve čtrnácti dokázala napsat.

Je šance, že to někdy dopíšete?

Zuzana: Dost o tom pochybuji. Snažila jsem se v minulosti a nikdy to nedopadlo.

Co byla vaše největší inspirace v začátcích – knihy, filmy, hry, nebo třeba hudba?

Zuzana: U Devíti dní to bylo děsivé béčko Battle Los Angeles. Líbil se mi tam totiž jeden voják :D. U Vypůjčeného času pak anime Appleseed. To byly startovače na nápad. Jinak je to u Devíti dní třeba ještě Equilibrium a uVypůjčeného času zas Demolition Man a Psycho-pass. Z hudby miluji soundtracky ke hrám a filmům, nechybí ale ani anime. Je toho mraky, byl by tu jen souvislý text.

Jak se od té doby změnil váš styl psaní a přístup k tvorbě?

Zuzana: Jsem určitě vypsanější a dokážu psát skoro okamžitě. Samozřejmě nejcennější pasáže jsou ty, kdy píšu ve flow. Ale kvůli dítěti jsem se prostě musela naučit využít každou píď času. Pustím hudbu klidně do hodinové smyčky a jedu. Pořád ale platí, že píšu pomalu a souvisle. Každý příběh má svůj „storyboard.“ Prakticky nikdy nic nepřepisuju (krom nějakých stylistických zásahů) a text jsem vystřihla tak dvakrát v životě. Naposledy to byla scéna v Mazekeenu, kdy měla Leona strávit Vánoce u rodičů. Bylo to tam ale jak pěst na oko, a tak jsem zvolila jinou cestu. Co ale postrádám, je lehkost. Když jsem psala Devět dní a vlastně i kus Devíti nocí, nenapadlo mě, že by se to mohlo někomu nelíbit nebo by to dokonce někdo hejtil. S každou další knížkou je větší tlak, vyšší laťka, a já se přistihnu u toho, že přemýšlím, co si asi čtenář o pasáži řekne a zda bych to tam měla dávat… Ten chce tohle, ten nechce tamto, tohle se tam nehodí, tohle to litrpg přece nepatří… Takže se teď učím vrátit se k začátkům. A pořád si opakuju Threshovu ultimátku :D „Můj dům, můj hrad.“

To mě vede k otázce: Jak se vyrovnáváte s kritikou?

Zuzana: Rozeznávám dvě formy. Do té první spadají tvrdé rozbory, validní připomínky nebo nesouhlas či nelibost podaná normálním způsobem. S tím jsem v pohodě, maximálně mě zamrzí, že jsem třeba něco přehlédla, špatně rozepsala nebo zkrátka že to nemělo ten zamýšlený efekt. S tou druhou formou mám ale problém. Jsou to různé formy útočných komentářů, které mají za cíl ublížit, nalézt za každou cenu nějaký problém nebo knihu degradovat na nějaký průměr. Nerada do toho zatahuju genderismus, ale už jsem se fakt několikrát setkala s tím, že má někdo problém, že jsem žena – autorka. Potažmo Češka. Co jiným projde, mně ne. To je asi to nejhorší. Když vám někdo vyčte něco, co buď zkrátka není pravda anebo mu to jinde nevadí, a ještě to tam blahořečí. To si pak říkám: Kámo, o co ti jde. Pomsta komentáře a hodnocení jsou pak kategorie sama pro sebe. Ale to zná každý český autor.

Máte nějaký psací rituál nebo prostředí, bez kterého se vám těžko tvoří?

Zuzana: Rituál asi ne. Ráda si dám u psaní čaj. Ale hlavně hudba. Ta je klíčová. U Vypůjčeného času mi v mém herním koutku visely různé concept arty a obrázky světa. Scény a kapitoly taky dost často vymýšlím na procházce. Vyhovuje mi u spřádání příběhu chodit, což se pak bohužel vylučuje s psaním. Už se mi stalo, že jsem otočila kočárek, hodila dítě Tomovi do náruče a řekla jsem, že musím nutně něco napsat. Bylo z toho dvacet pět stran z posledního dílu HEXu.

Zmiňujete hudbu. Co nejraději posloucháte? Máte svoje oblíbence, které si pouštíte stále dokola?

Hodně poslouchám soundtracky z her a seriálů — Fairy Tail, Psycho-passu, Baldur’s Gate, Deus Ex, Stranger Things a dalších. Poslouchám ale i jednotlivé singly, například New Moon Walker od Blow (to miluju) nebo můj nový objev Strange od NightCrawl. Celkově mám ráda synth-wave a synth-pop.

Vy jste na konci minulého roku společně s vaším manželem vydala knihu HEX: Bažina. Co vás přivedlo k nápadu pustit se do LitRPG žánru?

Zuzana: FANTOM Print mě o to požádal. Už měli zkušenost s mým psaním, a navíc jsem gamer a měla jsem i něco načteno. Docela mě to lákalo a přišlo mi to jako nevyhnutelný osud. Moje zkušenost s jiným LitRPG je ale v dnešní době už dost mizerná. Vždycky jen bezmocně rozhodím rukama, když mi někdo vyčte, jak je něco konkrétního z HEXu v tomhle nebo v tomhle. Já ale Osadčuka ani nepřečetla a z Atamanova mám první díl Sektoru a Bylinkáře a bohužel se mi jeho psaní ani nelíbí. A jestli někdo v Mazekeenu uvidí podobnost s osmým dílem Mahaněnka (což jen hádám z náznaků recenzí), tak jsem ho ani nepřečetla. Píšu prostě to, co chci sama psát. A Leona hraje tak, jak bych hrála já. Tady jdu s kůží na trh. Jsem ten typ hráček, kterými Chuck opovrhuje :D

Tomáš: Než jsem poznal Zuzku, tak jsem o žánru LitRPG ani neslyšel. Když tedy přišla s tím, že budeme společně litko psát, tak jsem si nejdřív přečetl první díl Cesty Šamana a Temného Bylinkáře, abych měl nějakou představu. Cesta Šamana se mě líbila hodně, takže možnost vytvořit vlastní knihu mě nadchla.

HEX je projekt, na kterém spolupracujete jako manželská dvojice. Jak vaše autorské partnerství funguje?

Tomáš: Většinu času máme striktně oddělené role. Hrubé směřování příběhu a některé klíčové scény vymýšlíme spolu. Já mám na starosti technickou stránku věci (trackování všech možných věcí, hlášky, tabulky, podpůrné nástroje) a v několika případech i dokonce psaní nějaké konkrétní scény či kapitoly. Zuzka zase má na starosti drtivou většinu psaní případně korekturu těch mých částí. A pak samozřejmě všechny věci okolo, jako třeba marketing.

Zuzana: Já jsem sólista, a tak docela nelibě nesu, když mi Tom jde do příběhu mimo můj plán, i když je to společné dílo. Na druhou stranu mi několikrát pomohl, když překlenul pasáže, kde jsem se zasekla, nebo mě prostě nebavili. Já nejsem tolik na ten lore, takže si Hraničáře převzal on. V jednu chvíli jsem mu musela říkat, co bych udělala ve hře, protože on by Leonu psal jinak. :D Každopádně to se týká jen té psací části. Technický background, který vytvořil, je impozantní. Musím říct, že mít takový společný projekt je úžasné. Celé jaro a léto jsme strávili na procházkách plánováním a vymýšlením. Už asi nedokážu žít normální život.

V čem je pro vás práce na HEXu jiná než u předchozích knih, třeba Vypůjčeného času nebo Devíti dní?

Zuzana: Je to mnohem těžší. Musím říct, že vydání Mazekeenu pro mě byla zatím nejstresovější záležitost. I proto, že se hodně podílím na procesu a dost mikromanažuju. Bohužel pracovní deformace. Každopádně očekávání byla veliká a tím, jak dobré má HEX hodnocení, tak je to ještě šílenější u druhého dílu. Mám z toho větší a větší strach, i když se zároveň moc těším. Kromě základního příběhu musím pracovat s celým obloukem (trilogie), dělat příběhy v příbězích. Je to jako psát dvě knihy zároveň.

Tomáš: U předchozích knih jsem buď nebyl, nebo jsem byl v roli občasné poznámky / rady / připomínky. Kdežto HEX už je to společné dílo, takže se na věcech musíme dohadovat.

Co mohou čtenáři čekat od pokračování po dílu Bažina? Budete rozvíjet svět, postavy, nebo spíše herní mechaniky?

Tomáš: Řekl bych, že tak trošku ode všeho něco. Je potřeba ale zmínit, že se stále jedná o příběh Leony, ne toho virtuálního světa. A protože se druhý díl točí primárně kolem soutěže Mazekeen, nebude rozvíjení světa hrát tak velkou roli, protože Leona na to bude mít jen omezené množství času. Ale i tak se můžete těšit na nějakou tu stavbu vesnice, nové schopnosti, pokračování cesty hraničáře, levlování, Leoniny party kamarádů a samozřejmě pořádně náročné situace, ve které se tahle skupinka ocitne.

Zuzana: HEX je příběh Leony, kterou protýká příběh. To je rozdíl oproti jiným LitRPG, kde se ve velkém rozjíždí lore, questy jsou přes několik knih a postava spíš pluje tím světem. Někomu to asi bude vadit, ale já to prostě neumím jinak. Baví mě vztahy, baví mě cechy, baví mě politika i akce. Moje kniha nebude bezpohlavní, aby Leona jela jak robot jen to svoje a „grindila“ každý kámen, aniž by řešila i nějaké pocity. Díky tomu si ale myslím, že čtenář skutečně dostane od všeho něco a nic se neopakuje. Defacto vydáváme dvě LitRPG najednou. Protože když se podíváte na ostatní knihy, tak jsou na počet stran menší, písmena obrovská a sazba řídká.

Tomáši, vy se živíte jako herní vývojář, co vás vedlo k tomu si napsat knihu?

Tomáš: Já mám velmi rád dobré příběhy v zásadě v libovolné formě – komixy, knihy, filmy, hry. Vždycky jsem chtěl nějaký vytvořit, a protože s vlastní hrou to v nejbližší době moc dobře nevypadá, byla pro mě herní knížka jasnou volbou. Alespoň jsem pár svých herních konceptů či návrhů postav mohl použít do HEXu.

Existuje možnost, že se v budoucnu dočkáme čistě vaší knihy?

Tomáš: Nemůžu říct, že by mě taková myšlenka už párkrát nenapadla. Příběhy a světy v hlavě mám, jen nevím, jestli by byly dostatečně zajímavé a hlavně, jestli bych je dokázal dostatečně dobře dostat do knihy. Pokud bych do nějaké knihy šel, tak by to asi bylo ve spolupráci se Zuzkou, kdy by ten můj příběh zkontrolovala a pomohla ho dostat na dostatečnou úroveň (stylistika, opakování slov, vystřižení nepotřebných pasáží…). Podobně jsme to dělali u HEXu. V jedničce jsem toho psal minimum, ve dvojce už to jsou zhruba 2,5 kapitoly a u trojky to bude dohromady tak 3. Takže budu sledovat, jak se tyhle části lidem líbí, to by mohl být dobrý indikátor, jestli mám o vlastní knize uvažovat.

Na vašich stránkách jsem se dočetl, že se plánujete vrátit do světa Vypůjčeného času. Půjde o novou knihu, nebo zůstanete jen u plánované hry z tohoto světa.

Zuzana: U Vypůjčeného času se bude dít ještě hodně věcí… :) Co mohu zmínit, tak určitě budou další knihy, a to rovnou tři. Jakmile dopíšu poslední díl HEXu a dokončím dva projekty, tak se vrhnu na psaní druhého dílu Vypůjčeného času, a právě na naši vysněnou hru. Ta bude trvat dlouho a budu ráda, pokud se nám povede vydat adventuru v příštích pěti letech. Ale kdo ví. Předlohu máme, zkušenosti taky, finance se snad nějak vyřeší. Klíčový je čas. To je věc, co chybí. To a přehršel úkolů, který si na sebe jako workoholik hodím.

Tomáš: Hra je prozatím odložena, než budeme mít volnější ruce. Takže nejdříve po třetím dílu HEXu.

Pokračování ze světa Vypůjčeného času by jistě potěšilo řadu čtenářů. Jak to ale vypadá s dalšími knihami ze série HEX – pracuje se už na třetím dílu? A ví se, jak rozsáhlá celá série nakonec bude?

Tomáš: Na třetím díle se zatím nepracuje naplno, občas uděláme nějakou maličkost (např. velká část konce už je napsaná). Ale jakmile budou všechny neodkladné záležitosti hotovy, tak se do toho pustíme. Já bych měl začít už během října. Co se budoucnosti HEXu týká, tak to stále plánujeme jako trilogii. Možná to bude znamenat delší díl, ale nechceme to kouskovat na čtyři. Nicméně přemýšlíme i o dalších možnostech po zakončení trilogie. Spin-offy nebo úplně nové litko (sci-fi například). Ale to bude muset pár let počkat, po Černém trůnu (třetí díl Hexu) bude Zuzka dohánět resty – pokračování Vypůjčeného času.

Na závěr se musím zeptat – jak to vlastně máte s hrami? Po jakých titulech nejraději sáhnete?

Zuzana: Já jsem si zamilovala Baldur’s Gate 3, jinak pravidelně hraju League of Legends a Dead by Daylight. A samozřejmě Forge of Empires, to nesmí chybět. Jinak na mě udělal velký dojem i Cyberpunk 2077 a Zaklínač 3. A ve VR jedu Beat Saber už na experta! Miluju adventury, ale ty se teďka nedají ani sehnat, takže vyhlížím nového Posla smrti. Jako mnoho dalších fanoušků…

Tomáš: Řekl bych, že docela dost žánrů. Strategie, logické, střílečky, příběhové, RPG, Rogue-lite/like (oba subžánry), plošinovky, retro a v poslední době i VR. V poslední době mě napadá například Baldurs Gate 3, Cyberpunk 2077, Elden Ring, Jupiter Hell, Factorio, Leauge of Legends, Ion Fury, Half-Life: Alyx a aktuálně se prokousávám remasterem Hereticu a Hexenu.