Článek
Fanouškům hororu asi netřeba jméno Václava Votruby představovat. Vždyť kdo by neznal jeho bájného Šumavského Děsa? Zatím posledním počinem, v němž se tato bytost objevila, je kniha Šumavský Děs: Paměti prastaré, která přináší výběr těch nejlepších příběhů z prvních dvou knih, jež jsou dnes již prakticky nedostupné. Jednotlivé texty navíc prošly drobnými úpravami a autor je tak čtenářům předkládá v lehce upravené podobě.
Zapadlé kouty Šumavy
V knize na vás čeká devatenáct sice krátkých, ale zatraceně strašidelných příběhů z nejrůznějších koutů Šumavy. A právě v tom tkví jedno z největších kouzel celé knihy. Votruba se nesnaží budovat jeden rozsáhlý příběh, ale servíruje čtenáři celou řadu samostatných historek, které spojuje především prostředí Šumavy a její tajemná atmosféra. Budete při nich nejenom trnout hrůzou, ale občas se i pousmějete. Horor totiž autor podává s nadhledem a nechybí mu ani smysl pro černý humor.
V jednotlivých povídkách se můžete setkat například s Klekánicí, Moranou nebo upírem Ludvíkem, ale samozřejmě také s dalšími podivnými bytostmi a postavami, které se k tajemné Šumavě dokonale hodí. Autor při výběru sáhl po tom nejlepším z prvních dvou knih a výsledkem je pestrá sbírka příběhů, která se jen málokdy začne opakovat.
Jednotlivé povídky jsou opravdu na dobré úrovni. Některé jsou děsivější, jiné více staví na atmosféře a další zase dokážou pobavit. Přestože mohou na první pohled působit poněkud neuceleně, v konečném důsledku právě jejich různorodost funguje velmi dobře. Kniha tak působí jako zábavný mix nejrůznějších šumavských legend, pověstí a hororových historek, který vás dokáže poměrně snadno pohltit.
Velkou výhodou je také rozsah. Kniha nemá ani tři sta stran, takže se nejedná o žádnou bichli, u které budete přemýšlet, kdy se konečně dostanete na poslední stránku. Šumavský Děs: Paměti prastaré je naopak příjemnou jednohubkou, kterou můžete bez problémů zvládnout během několika volnějších večerů nebo třeba během jednoho deštivého odpoledne u vody. Krátké povídky navíc umožňují knihu kdykoliv odložit a později se k ní zase vrátit.
Zmínit je třeba také skvělou vizuální stránku. Na první pohled vás zaujme povedená obálka od Jiřího Miňovského, která k podobně laděné knize dokonale sedí. To pravé ořechové však na čtenáře čeká až uvnitř. Opravdu vydařené fotografie Romana Petrů doprovázejí jednotlivé texty a výrazně přispívají k celkové atmosféře knihy.
Skvělý výběr
Co říct na závěr? Máte-li rádi strašidelné příběhy z našich luhů a hájů a dáváte přednost hororu, který se obejde bez zombíků, mimozemšťanů a krve stříkající na všechny strany, je pro vás Šumavský Děs: Paměti prastaré ideální volbou. Dostanete devatenáct krátkých příběhů plných tajemna, strašidelných bytostí, šumavských legend a občas i pořádné dávky humoru.
Já jsem si knihu náležitě užil a nebýt několika drobností, nebylo by jí takřka co vytknout. Pokud jste navíc první dvě knihy nestihli, případně je dnes marně sháníte po antikvariátech, představují Paměti prastaré skvělou příležitost, jak se k Šumavskému Děsovi konečně dostat. A kdo ví – možná si po přečtení některých povídek příště během procházky šumavským lesem raději dvakrát rozmyslíte, jestli se chcete vydat ještě o kus dál.
HODNOCENÍ: 9/10
