Chrám svatého Bartoloměje v Kolíně výjimečná památka, která uchvátí svojí jedinečností

Farní kostel sv. Bartoloměje, vystavěný v raně gotickém slohu, vznikl současně se založením královského města Kolína, které je v historických pramenech poprvé zmíněno roku 1261. Na místě dnešního chrámu se dříve rozkládalo starší raně středověké osídlení, a je možné, že zde kdysi stálo opevněné panské sídlo s románským kostelem.

Výstavba gotického chrámu, tvořeného obdélným presbytářem a trojlodní síňovou částí se dvěma štíhlými osmibokými věžemi, probíhala ve dvou etapách mezi 60. a 80. lety 13. století. Stavbu financovali kolínští měšťané, kteří přišli z oblasti středního Německa, a na díle se podíleli stavitelé ovlivnění architekturou Vestfálska, Durynska a Saska. V první polovině 14. století prošel chrám dílčími úpravami, avšak roku 1349 jej postihl ničivý požár.

K nápravě škod byl roku 1360 povolán císařský dvorní architekt Petr Parléř. Ten zamýšlel kompletní přestavbu kostela, z níž se však podařilo dokončit pouze nový presbytář s ochozem a věncem kaplí. Tato část vycházela ze soudobé katedrální architektury, ale zároveň přinesla inovativní prvky, které byly ve své době ojedinělé. Presbytář byl vysvěcen roku 1378, nicméně stavební práce pokračovaly ještě v 80. letech 14. století. Úplnému dokončení zřejmě zabránily ekonomické potíže města po požáru roku 1395. Na počátku 15. století pak byla mimo původní Parléřův plán k jižní straně trojlodí přistavěna kaple, později známá jako Kokovská. Díky těmto událostem se nám dochovala jedinečná památka, kdy jedna část se dochovala ve stylu rané gotiky a část byla přestavěna ve vrcholně gotickém stylu.

V západním průčelí se nachází hlavní portál, jehož bohatá architektonická i plastická výzdoba byla téměř zničena při požárech. Po stranách průčelí, které jsou začleněny do samotné stavby, stojí věže – nad průčelím přecházejí do osmihranu a jsou zakončeny jehlancovými střechami.

Lodě mají pět klenebních polí, z nichž nejvýchodnější je dvojnásobně dlouhé. Z vnější strany jsou podél stěn hranolové opěrné pilíře, mezi nimiž vedou oblouky tak, že pod nimi vzniká volný průchod podél zdi.

Presbytář je z vnější strany zakončen devíti stranami osmnácti úhelníku, na západní straně k němu přiléhají dvě pole rovnoběžná s lodí. Střídají se zde plné stěny a stěny s širokými čtyřdílnými okny s kružbami. Nároží jsou ozdobena fiálami a dvoj bokými pilířky, mezi nimiž je kamenné zábradlí. Tato nižší část obsahuje šest trojbokých kaplí, sakristii a dekorativně klenutý ochoz.

Místo střechy má ochoz šikmou cementovanou dlažbu. Přístup je zajištěn točitým schodištěm na severní straně, zakončeným prolamovanou korunovitou vížkou. Na zdech nižší části spočívají opěrné pilíře s oblouky, které přecházejí k bokům vysoké střední části presbytáře. Ta je zakončena čtyřmi stranami osmi úhelníku, ke kterým se na západní straně připojují dvě pole.

Všechny tyto stěny jsou prolomeny širokými šestidílnými okny s bohatými kružbami. Celá stavba je kryta břidlicovou střechou a interiér je zaklenut žebrovými křížovými klenbami. Výška klenby starší části dosahuje téměř 15 metrů, novější část má 23 metrů,

Pod původním presbytářem se kdysi nacházela krypta s oltářem svatého Ducha. U tohoto oltáře roku 1368zřídili František Keser, tehdejší purkmistr, a Ondráček pláteník (Endrlin Leinwander), konšel a vykonavatel závěti zemřelého Jana z Malína, nadaci pro zvláštního kněze s ročním příjmem šesti kop grošů. Kněz byl povinen každý týden u tohoto oltáře sloužit nebo číst čtyři mše svaté. Pokud by některou z nich zanedbal, musel zaplatit pokutu jeden groš, který byl určen ve prospěch místní školy. Pokračující stavba nového presbytáře však postupně činila přístup do krypty po schodišti stále obtížnějším, a nakonec si stavební úpravy vyžádaly úplné zrušení krypty.

O významu chrámu napovídá že „Papežskému desátku odváděl kolínský farář dvě kopy grošů“, z čehož lze soudit na obročí značně veliké, neboť k tak velkému platu – kromě faráře budějovického – nebyl vázán žádný venkovský farář v Čechách.

Již po přestavbě Petra Parléře vzniklo kolem kněžiště množství kaplí. Každá měla své donátory a své oltářníci. Po zrušení původní krypty byl majetek a nadace oltáře svatého Ducha přeneseny k oltáři Božího Těla a svaté Barbory, který mezitím vznikl v jedné z kaplí nového presbytáře. K tomuto oltáři darovala roku 1401 Alžběta, vdova po kolínském měšťanu Jaxonovi z Kouřimi, roční důchod deseti kop grošů.

V roce 1403 se tento oltář uváděl již pod názvem „oltář Božího Těla a svatého Ducha“. Tehdy kolínský měšťan Jan, který plnil poslední vůli svých rodičů Františka a Kateřiny z Křečhoře, odkázal tomuto oltáři roční příjem jedné kopy grošů ze svého dvora v Křečhoři, určený na věčné světlo (lampu).

Kolem roku 1370 byl v jiné kapli nového presbytáře zřízen oltář svatých Šimona a Judy, a to zásluhou bohatého měšťana Pecolda Jihlavského (Pezoldus Eylawer). Ten k oltáři založil nadaci pro kněze s ročním příjmem sedmi kop grošů a zároveň určil za prvního oltářníka Mikuláše z Osoblahy (Hoczinplotz). Po Pecoldově smrti byl Mikuláš roku 1380 na žádost jeho vdovy ve své funkci potvrzen církevní vrchností.

V roce 1386 několik kolínských měšťanů společně založilo nadaci pro kaplana u hlavního oltáře Panny Marie, s ročním příjmem osm kop grošů mínus dva groše. U tohoto oltáře se scházelo bratrstvo Panny Marie ke svým pobožnostem.

V další kapli nového presbytáře stával oltář svatého Jana Evangelisty, jehož patronem byl Tomáš (Themichin) Hass, zvaný Zajíc, z Kutné Hory.

Kromě těchto oltářů se v chrámu nacházelo i několik dalších.
U jednoho z nich, který roku 1376 nadací měšťana Hošalka obdržel roční důchod šesti kop grošů, jmenovali konšelé oltářníkem klerika Petra Hertvíkova. Jiný oltář byla nadace bohaté vdovy Anežky Šeplínky, která mu odkázala osmikopový důchod, jeho správcem byl od roku 1387 kněz Jan z Vysokého Mýta.

V roce 1382 se připomíná také kaple Ondřeje Geschreye, pozdějšího dědičného rychtáře. Další oltář měla ve své péči rodina Eisenmannova, a Hanuš Meissner byl patronem dalšího oltáře, u kterého sloužil kaplan kněz Jiřík (1390). Roku 1374 odkázal Kunrát Šmeršneider svému oltáři část výnosu ze své kovárny na věčné světlo a výživu kněze.
Také Jan, rektor škol, měšťan a sladovník, byl roku 1379 patronem jednoho z oltářů.

Kolínská měšťanka Bohuslavaprokázala duchovním zvláštní dobrodiní, když jim roku 1380 darovala svůj dům na Kouřimském předměstí, později známý jako „kaplanský dům“.

V rohu hřbitova, který obklopoval kostel a byl roku 1820 zrušen, postavil roku 1401tehdejší německý kazatel Mikuláš Keyl kapli svatého Jakuba Většího. U ní založil nadaci v hodnotě deseti kop grošů ročního příjmu pro kněze, který by zde působil jako oltářník. Prvním z nich byl od roku 1404 kněz Vavřinec, syn Duchkův z Kolína. Kaple stála ještě roku 1554.

Na místě dnešního kolínského zámku se původně nacházel klášter dominikánů s kostelem Panny Marie a přilehlým hřbitovem, založený již za vlády krále Přemysla Otakara II. Dominikáni se těšili velké přízni obyvatel města i okolí, což dokládají četné závěti a odkazy. Podle zprávy z roku 1382 zde působilo, kromě převora a podpřevora, osm kněží a několik bratří laiků.

Když roku 1421 husitédobyli Český Brod, obsadili Kouřim a vypálili cisterciácký klášter ve Skalici, dorazili 22. dubna také ke Kolínu. Měšťané, obávající se stejného osudu, jim otevřeli brány města. Husité poté vyloupili a zapálili dominikánský klášter a šest mnichů vhodili spoutané do plamenů. Kolínského faráře Hynka z Ronova, váženého a vzdělaného muže, vyvedli před Kouřimskou bránu, posadili do vysmoleného sudu, utěsnili jej slamou a upálili. Při popravě zpívali píseň „Kdož jste Boží bojovníci a zákona jeho“.

K jižní boční lodi, k jejímu střednímu poli, přiléhá kaple Panny Marie, postavená kolem roku 1525 patrně nákladem vladyky Adama Semechovského ze Semechova. Zvenčí vystupuje do pěti stran osmiúhelníka a má paprskové žebrové klenutí. Později o kapli pečoval kolínský měšťan Valentin Kokovský; jeho manželka Alžbětazřídila při kapli mešní nadaciroku 1694. Valentin Kokovský byl v kapli roku 1701 pohřben, a proto je dodnes označována jako „Kokovská kaple“.

Na severní straně, ve druhém poli od západu, se nachází boční ozdobný portál s tympanonem, do něhož je vytesáno tabernákulové pole se dvěma anděly po stranách. Ve čtvrtém poli na téže straně je další vchod s hrotitým obloukem.

Menší stavební zásahy koncem 15. století již celkový vzhled chrámu výrazně neovlivnily. Od druhé poloviny 17. do konce 18. století byl interiér postupně doplňován bohatým barokním vybavením s řadou umělecky hodnotných děl, z nichž část se dochovala dodnes. Významnou ranou do podoby chrámu byl velký požár z 24. července 1796, který poničil velkou část města včetně kostela. Stavba byla poté pouze provizorně opravenaa na důkladnou obnovu čekala ještě několik desetiletí.

Po požáru byli postupně obnoveny i kaple obklopující presbytář jako věnec – od jihu:

1. Kaple sv. Václava, kde měl oltář kolínský literátský sbor,

2. Kaple sv. Jana Nepomuckého, jejíž oltář byl zřízen Antonínem Dominikem Jindrou z Orebthalu mezi lety 1716–1722,

3. Kaple sv. Barbory, o kterou pečoval rod Šperlinků; už roku 1694 zde postavili oltář a zřídili rodinnou kryptu, jediná přežila ničivý požár,

4. Kaple sv. Kříže, původně patřící cechu řeznickému, později (od roku 1737) o ni pečoval řezník Jan František Pábíček,

5. Kaple sladovnická (Kolovratská), s oltářem Narození Páně a náhrobním kamenem Jana Žehrovského z Kolovrat (†1473),

6. Kaple mlynářská (nebo pekařská) s oltářem sv. Filomény, který postavil roku 1670 Jiří Formandi, jenž zde zřídil rodinnou kryptu.

Rozsáhlá rekonstrukce byla zahájena až roku 1881 z podnětu kolínského děkana Jana Svobody a dalších měšťanů, kteří založili spolek „Jednota pro opravu chrámu sv. Bartoloměje“. Obnova probíhala v duchu neogotického purismu podle návrhů významného architekta Josefa Mockera. Nejvýznamnější etapa rekonstrukce se uskutečnila v letech 1904–1910, kdy chrám získal podobu, kterou si v podstatě uchoval dodnes– přestože v následujících desetiletích prošel ještě několika menšími opravami.

Zdroje: vlastní návštěva

Posvátná místa království Českého autor Antonín Podlaha 1910