Článek
První známý přístroj pro detekci zemětřesení, takzvaný seismoskop, vznikl už v roce 132 našeho letopočtu. Jeho autorem byl čínský učenec a dvorní astronom Čang Cheng (Zhang Heng), který jej sestrojil za vlády dynastie Chan. Přístroj měl podobu velké bronzové nádoby, kolem níž bylo rozmístěno osm dračích hlav, mířících do všech hlavních světových stran. V jejich tlamách se nacházely kovové kuličky, pod nimiž „číhaly“ žáby s otevřenou tlamičkou. Když země zaznamenala otřes, uvnitř nádoby se vychýlilo kyvadlo, které spustilo mechanismus uvolňující jednu z kuliček. Ta následně spadla do žabí tlamičky — a vydala slyšitelný signál o probíhajícím zemětřesení. Směr, ze kterého kulička vypadla, zároveň napovídal, odkud otřes přichází. Podle dobových záznamů byl přístroj tak citlivý, že zaznamenal i zemětřesení vzdálená stovky kilometrů. Tento technický zázrak dávných časů připomíná, jak dlouhá a fascinující je lidská snaha porozumět silám ukrytým pod zemským povrchem.
Záznamy o úplně nejstarších zemětřeseních na našem území jsou strohé a ne vždy spolehlivé. Mnohdy se zachovaly jako opisy ze starších zdrojů a ne vždy autor uvedl, z čeho čerpal. Nejstarší zápisy uvádí kronikář Hájek z Libočan ve své kronice české, ale je známo, že jeho informace jsou mnohdy zkreslené. Rád si vymýšlel a historické skutečnosti doplňoval svými smyšlenkami:
„Léta 819. V knížectví Českém na rozličných místech bylo veliké blýskání, hromobití škodlivé a zemětřesení, skrze to hrůza veliká na lidech, kteráž od toho času, jakž kníže Čech vešel do země, nebyla, takže se lidé do lochův utíkali a pod zemí se schovávali, a to trvalo za dvacet a osm dní.“ Jak se zdá, zemětřesení zřejmě netrvalo celých osmadvacet dní, ale v daném období mohlo proběhnout souběžně s jinými mimořádnými událostmi. Zajímavá je i otázka, proč by se lidé tehdy skutečně utíkali schovávat do podzemí. Druhý Hájkův zápis už má navíc oporu i v dalších písemných zmínkách.
„Léta 998. Roku toho také okolo města Slavošova jinak Berouna hrozné bylo zemětřesení, tak že lidé někteří na svých nohách státi nemohli. A na některých místech se stavení bořilo. A to trvalo osm dni a osm nocí. Biskup ctný, jakž o tom uslyšel, povolav kněží nábožnějších, vešel s nimi do modlitebnice a tu spolu s nimi slzavé modlitby Pánu Bohu obětoval, prose, aby svůj hněv ukrotiti ráčil. A tak se stalo.“ Roku 998 se píše i o zemětřesení ve Slezském Jeseníku, ale těžko mohlo být tak rozsáhlé. Hájek ještě píše o několika dalších zemětřeseních, ale vždy v souvislosti s bouřemi, vichřicí, nebo jinou tragickou událostí.
Jan Beckovský zachycuje v roce 1879 tento starší opis zemětřesení, ale neuvádí původní zdroj: Léta Páně 1036, měsíce listopadu, veliké zemětřesení v Čechách bylo, které pořád tři dni a tři noci trvalo. Severus, biskup, lidem půst uložil a sám, na zem padna, horlivě se Pánu Bohu modlil, nic nejeda ani nepije, dokud Pán Bůh svůj hněv ukrotiti neráčil. Tím velkým zemětřesením padla velmi vysoká věž, kterou Neklaň, kníže, nad branou Vyšehradskou dal postaviti a která také až do toho času jmenovala se Neklanka.
Prvním opravdu potvrzeným zemětřesením zachyceným v našich kronikách je z roku 1328: Prudké zemětřesení v Brně, Jihlavě a Žďáru. Ve Zbraslavské kronice čteme:
„Téhož roku, na den svatého Dominika (4. srpna), když jsem byl v Brně, pocítil jsem tam v první hodině denní (šestá hodina ráno) silné zemětřesení. Stalo se to za deštivého počasí, kterému však předcházelo mimořádné horko a sucho, škodlivé všemu lidem a rostlinám.“ Petr Žitavský, v té době již Zbraslavský opat, byl v té době v Brně a byl to jeho osobní zážitek. Další otřes přišel následující den a Steinbach zaznamenává dle starého rukopisu archivu žďárského, že doly u Žďáru roku 1328 dne 4. a 5. srpna většinou poškozeny byly podzemním zemětřesením, které nejvíce kol Brna, Jihlavy a Žďáru pocítěno bylo. Že otřesy země téhož roku i v Olomouci pozorovány byly, toho dokladem je zpráva Fischerova v Dějinách města Olomouce.
O zemětřesení V Praze roku 1411 píše Václav Vladivoj Tomek v Dějepisu města Prahy: „Bylo dne 30. května, v sobotu před nedělí Svatodušní, zemětřesení v Praze a v okolí města. Bylo prý je pozorovati za chvíli, co by odříkal Otčenáš a Zdrávas.“
Ve Starých letopisech Českých je zachyceno: „Léta Božího 1443, ve středu před svatým Duchem, v Uhřích a Rakousích bylo zemětřesení veliké, takže se hrady bořily, vysoké na skalách, kostely v městech a městečkách, jako zejména hrad v kraji Převežském; v městečku Převežském kostel se obořil a roztřásl se. Potom Libec, hrad ve Zvolenském kraji, všechen zbořil, krom jednoho sklepu, a více než na 30 lidí se zasulo, a to brzy po ukazování.“ Stejné zemětřesení, nebo následný dotřes, zaznamenává Antonín Honsátko v Das Veterland: „Dne 29. května 1443 bylo v Králové Hradci pozorováno zemětřesení ve 4 hodiny ráno. Kostely, věže a jiné domy se pohybovaly a lidé na ulicích padali.“
Další kroniky zachycují toto zemětřesení taky, ale datují ho o několik dnů později a to na 5. června. Je nepravděpodobné, že by velké zemětřesení postihlo tuto oblast opakovaně během několika dnů, ale vyloučit se to nedá, může jít o historickou nepřesnost. Dle kronik otřesy byly pocítěny v Horních Uhrách, Polsku, Slezsku, Čechách i na Moravě. Nejsilněji bylo zasaženo Brno, Olomouc a jejich okolí. Ve městě Zábřeh se otřesy projevily mimořádně dramaticky – věže se kývaly jako třesoucí se proutek, ze zdí padaly cihly, a u svatého Tomáše se zřítila část kostelní klenby. Podle historika Fischera zemětřesení začalo kolem čtvrté hodiny po východu slunce a bylo natolik prudké, že mnohé velké budovy se rozkolísaly a zřítily. Tuto událost zaznamenali kromě něj také další kronikáři a letopisci, např. opat Jan Neplach z Opatovic, Lupáč z Hlaváčova, autor Schlesische Chronica a také Daniel Adam z Veleslavína.
Weichertův seismograf instalovaný v Chebu
Chebská kronika Pankráce Engelharda (2. polovina 16. století) zmiňuje zemětřesný roj v roce 1540, a to velmi živě: „V roce 1540, stejně jako v letech předtím, bylo několik zemětřesení a i zde v Chebu se otřásaly a bortily domy. Já sám měl vyřizování v Jáchymově, kde jsem pocítil otřesy na vlastní kůži. Otřesy byly tak silné, že se v jáchymovských dolech trhaly stěny štol a řítily skalní bloky.“ Tento záznam je považován za věrohodné svědectví o historickém zemětřesení v západních Čechách. Kronika bývá označována jako Egerische Chronik a je cenným pramenem pro poznání seismické aktivity v oblasti. Tato oblast je do dnes nejaktivnější naší seismickou oblastí. Roku 1872 o otřesech v okolí Aše a Chebu, se píše v regionálním tisku. Roku 1908 silný roj vyvolává paniku, nádobí padá z polic.
Zatímco většina Evropy o počátcích systematického sledování zemětřesení teprve uvažovala, v západních Čechách už se chvěla půda doslova i vědecky. V roce 1908 byl v Chebu instalován první seismograf na území dnešní České republiky, a to v reakci na opakované otřesy, které oblast tehdy sužovaly. Stanice v Chebu tak představuje nejstarší seismologické zařízení nejen v českých zemích, ale i v rámci tehdejšího Rakouska-Uherska. Přístroj byl typu Wiechert, pojmenovaný po německém geofyzikovi E. Wiechertovi, a pracoval na principu setrvačných hmot, které zaznamenávaly chvění půdy na kouřový papír. Instalace v Chebu nebyla náhodná. Tato oblast leží na tzv. Egerovém riftu, aktivní zlomové zóně, a je dodnes známa častým výskytem tzv. zemětřesných rojů — sérií slabších otřesů, které mohou trvat týdny až měsíce. Stanice v Chebu položila základy české seismologie, kterou o dvě dekády později rozvinul prof. Václav Láska v Praze stanicí v Praze na Karlově (1924), která funguje dodnes.
Dnes máme v provozu 21 širokopásmových stanic, které tvoří Českou regionální seismickou síť (CRSN). Tyto stanice jsou rozmístěny po celé republice a jejich data se v reálném čase přenášejí do výzkumných center v Praze a Brně.
Na provozu se podílí několik institucí:
- Geofyzikální ústav AV ČR – 10 stanic
- Ústav fyziky Země MU Brno – 5 stanic
- Ústav struktury a mechaniky hornin AV ČR – 3 stanice
- Ústav geoniky AV ČR Ostrava – 1 stanice
- Matematicko-fyzikální fakulta UK – 1 stanice
- VÚGTK Zdiby – 1 stanice
Speciální síť máme pro pozorování zemětřesných rojů na Chebsku: WEBNET
Západní Čechy jsou výjimečné výskytem tzv. zemětřesných rojů. Proto zde funguje lokální síť WEBNET, která má vysokou hustotu stanic a dokáže zachytit i velmi slabé otřesy (magnitudo < 1,0). Tato síť je jednou z nejlépe monitorovaných rojových oblastí v Evropě. Síť provozuje Geofyzikální ústav AV ČR ve spolupráci s Ústavem struktury a mechaniky hornin AV ČR. Výstavba začala po silném zemětřesení v letech 1985–1986, které otřáslo Chebskem. V současnosti síť tvoří 23 stanic, rozmístěných tak, aby obklopovaly ohniskovou oblast a umožnily přesnou lokalizaci otřesů.
Z knih : Zbraslavská kronika
Kronika česká
Chebská kronika
