Článek
Vážený pane Kubo,
Píšu Vám vědomě jako občanu Martinu Kubovi, i když si Vás nesmírně vážím i jako hejtmana Jihočeského kraje a politika s dlouhou exekutivní zkušeností. Právě proto, že nejste jen komentátorem dění, ale člověkem, který nese odpovědnost za reálná rozhodnutí a jejich dopady.
Současná politická situace v České republice se dostala na morální dno. Veřejný prostor zaplavují lži, vydírání, cynismus a otevřené pohrdání základními pravidly slušnosti. Poslední události, kdy jsou překračovány i elementární hranice úcty k ústavním institucím a hlavě státu, nejsou selháním jednotlivců. Jsou obrazem systému, který si z konfliktu, strachu a nenávisti udělal hlavní pracovní nástroj.
Jako občan tuto politiku odmítám. Odmítám politiku, která staví úspěch na manipulaci, vyhrožování a vědomé lži. Odmítám normalizaci chování, které by v běžném životě bylo nepřijatelné, ale v politice se mu tleská. Pokud se toto stalo standardem, pak jsme se jako společnost dostali příliš daleko.
Vaše jméno se začalo objevovat v souvislosti s úvahami o vzniku nového politického subjektu. Právě v tomto kontextu jsem zpozorněl. Ne proto, že bych čekal hotová řešení nebo nové zázraky. Ale proto, že vzniká prostor pro politiku, která se vědomě vymezí proti tomuto morálnímu úpadku.
Nečekám, a myslím, že mluvím za spoustu jiných slušných lidí, dokonalé programy ani sliby na všechno. Zázraky už vůbec ne. Čekám něco mnohem prostšího – návrat k normálnosti. Ke slušné politice, která nebude postavená na osobních útocích, rozdělování společnosti a permanentní hysterii, lžích a podvodech.
Lidé jsou unavení politikou, která připomíná nekonečnou hádku. Politikou, kde je důležitější zničit soupeře než vyřešit problém. Kde se místo práce produkují výroky, místo odpovědnosti výmluvy a místo pravdy emoce a lži
Často slyším, že „to jinak nejde“. Že politika musí být tvrdá, konfliktní a bezohledná. Jenže běžný život takhle nefunguje. V práci, v rodině ani v obcích se věci neřeší křikem a urážkami, ale dohodou, odpovědností a schopností nést následky vlastních rozhodnutí.
Upřímně: zatím nevím, jak by případný projekt kolem Vás měl přesně vypadat. Neznám jeho přesný název, ale SUPER ČESKO se mi líbí. Neznám program ani ambice. A to je v pořádku. Důležitější než hotová hesla jsou principy, na kterých by mohl stát.
Jako volič bych si přál, aby byly jasně a srozumitelně vysloveny tyto hodnoty:
slušnost v jednání a férovost vůči lidem i partnerům,
jednoznačné odmítnutí lží, manipulací a vydírání,
ochota řešit skutečné problémy, ne jen mediální obrazy,
důraz na reálné výsledky místo prázdných gest, těch už bylo dost
Ne proto, že to zní hezky, ale proto, že bez těchto základů se žádná politika dlouhodobě dělat nedá. Politika je o spolupráci, ne konfrontaci.
Slušnost není slabost. Je to náročnější cesta. Vyžaduje odvahu říkat pravdu, i když se nehodí. Vyžaduje charakter přiznat chybu. Vyžaduje respekt k občanům, když složité věci vysvětlujete místo toho, abyste je zjednodušovali do laciných sloganů.
Dnešní volby často nejsou o nadšení, ale o vzteku a strachu. Volíme „menší zlo“, protože máme pocit, že nic lepšího není na výběr. Tento stav ale není nevyhnutelný – je důsledkem politické kultury, která rezignovala na odpovědnost.
Nikdo rozumný dnes nečeká dokonalou politiku ani spasitele. Ale mnoho lidí si přeje, aby vznikl politický subjekt, jež:
nebude podceňovat občany a pracovat s nenávistí,
nebude stavět úspěch na strachu, podvodech a lžích,
nebude považovat lež za legitimní politický nástroj.
Pokud by se takový projekt vydal touto cestou, mohl by oslovit právě ty, kteří dnes stojí stranou a říkají: „Nemám koho volit.“
Tento dopis není programem ani žádostí o slib. Je vyjádřením postoje občana, který odmítá smířit se s tím, že politická kultura musí zůstat na současném morálním dně.
Pane Kubo, vím, že vstoupit do celostátní politiky v době, kdy veřejný prostor připomíná spíše žumpu než fórum demokratické debaty, je mimořádně těžké rozhodnutí. Slušnost není jednoduchá cesta.
Ale je to jediná cesta, která má dlouhodobý smysl.
S úctou Váš Martin Landa
Občan
Zdroje: Zdroje:
Vlastní text
