Článek
Sedmatřicet není kulaté číslo. To je neoddiskutovatelný matematický fakt. Proto letošní oslavy 17. listopadu nemohou dostat milion korun z příslušného dotačního programu ministerstva kultury. Důvod je to směšný. Hodnotit význam kulturní události podle kulatosti výročí je argument, který kulhá na obě nohy.
Osmatřicet nebude o nic kulatější. Devětatřicet rovněž ne. Až čtyřicítka by snad mohla být pro úředníky přijatelná.
Zatímco matematika má tedy jasno, historie se ocitla v poněkud choulostivém postavení. Ale nezoufejme, třeba oslavy budou příští rok, pěkné kulaté, taky listopadové a to přímo sto desáté výročí výstřelu z Aurory.
Olda, totiž usoudil, že podmínky dotační výzvy jsou podmínky dotační výzvy.
Proti tomu se vlastně nedá nic namítat.
Zajímavější je však ministrova výhrada vůči těm, kteří podle jeho slov udělali z připomínky listopadu soukromý a napůl dotační byznys.
Člověk si při takovém výroku bezděčně vzpomene, že v naší zemi bývaly časy, kdy se i obyčejná informace o přátelích dala proměnit ve finančně oceněnou službu státu.
Ale nechme minulost minulostí. Ostatně právě to se u nás v posledních letech docela osvědčuje.
Organizátoři oznámili, že oslavy přesto proběhnou. V plném rozsahu. Se 160 body programu.
Oldovi navzdory.
Možná je v tom nakonec víc listopadu 1989, než si uvědomujeme. 17. listopad nebyl oslavou státní přízně, nýbrž koncem doby, kdy stát rozhodoval, co smíme oslavovat.
Tehdy také nikdo nežádal komunistickou moc o dotaci na její vlastní konec.
Svoboda totiž není dotační titul. A už vůbec ne položka, kterou lze po sedmatřiceti letech vyškrtnout z rozpočtu dějin.
Vlastní text
