Článek
Nová vláda nezačala reformami ani šetřením. Začala rozdáváním cizích peněz. Převzetím poplatku za podporované zdroje energie přesunula zhruba 17 miliard korun ročně ze státního rozpočtu do soukromých kapes.
Celé opatření se prodává jako sociální gesto. Jenže nízkopříjmovým domácnostem přinese pár desítek korun měsíčně, maximálně stokoruny. Rozhodně nic, co by nízkopříjmové skupině přineslo nějakou změnu jejich situace. Mnohem více peněz to přinese vysoko příjmovým domácnostem, které logicky mají mnohem větší spotřebu.
Stát tak zvolil nejdražší možnou cestu, protože pomoc není cílená, ale plošná – bez ohledu na to, kdo pomoc potřebuje a kdo ne.
A to je klíčový moment. Stát měl k dispozici jednoduché a spravedlivé řešení:
hradit poplatek pouze nízkopříjmovým domácnostem. Databáze dávek, příjmové testy, systém super dávky Ministerstva práce a sociálních věcí – všechno existuje. Pomoc mohla stát zlomek dnešních 17 miliard a skutečně by pomohla těm, kteří jsou pod tlakem a kteří pomoc opravdu potřebují.
Tohle řešení ale vláda odmítla. Místo něj zvolila plošné odpuštění, které nejvíc nahrává těm, kdo mají nejvyšší spotřebu elektřiny. A tady už nejde o domácnosti. Jde o byznys.
Firmy spojené s Andrejem Babišem patří mezi velké odběratele elektřiny v zemi. Přesun poplatku na stát pro ně nepředstavuje drobnou úlevu, ale fakticky darované veřejné peníze. Miliony až desítky milionů korun ročně, kromě dotacích další dárek státu.
A teď to nejpodstatnější: Až jednou Babišovy děti tyto firmy převezmou, zdědí spolu s nimi i tento státní dárek. Stovky milionů, které za čtyři roky tyto firmy ušetří. Zatímco děti všech ostatních ten samý dluh – i s úroky – budou splácet. A nebude to málo, za čtyři roky to bude včetně obsluhy státního dluhu 72 miliard korun. A dokud to nesplatí, bude částka se stále navyšovat. Ze 72 miliard je to už ročně další 2,5 miliardy ročně.
Tohle není solidarita.
Tohle není sociální politika.
To je přerozdělení ve prospěch bohatých, zaplacené budoucností našich dětí.
A čím déle to bude trvat, tím dražší ten „dárek“ bude.
Stát dnes rozdává miliardy, které nemá, aby ušetřil miliony těm nejbohatším, a účet s úroky zaplatí dnešní děti.
Vlastní text
