Článek
Slušelo by se asi napsat něco smutného. Několik důstojných vět o odchodu významného spisovatele, o prázdném místě v české literatuře a nenahraditelné ztrátě.
Jenže pokaždé, když si vzpomenu na některý z Vašich fejetonů, přistihnu se, že se usmívám.
Možná za to může zvláštní dar, který jste měl. Uměl jste vidět věci, na které jsme se všichni dívali, ale málokdo z nás je skutečně spatřil. Obyčejné předměty, slova, drobné lidské slabosti. Ve Vašich rukou se měnily v malé objevy.
Kdysi jste o sobě řekl: „Jsem stoupencem dětského pohledu.“
Možná právě to vysvětluje, proč Vaše fejetony dokázaly oslovovat tolik lidí. Dospělý člověk totiž postupně získává zvláštní schopnost nedivit se ničemu. Zvykne si na nesmysly, přijme absurdity a mnohdy přestane pochybovat i o věcech, které by dítěti připadaly naprosto nepochopitelné.
Vy jste si ten dětský údiv uchoval.
A co je ještě vzácnější, dokázal jste ho předávat ostatním.
Nebyl jste ovšem jen laskavým pozorovatelem lidských pošetilostí. Za Vašimi fejetony byla také fortelná novinářská práce. Nedá se s Vámi nic jiného než souhlasit že: „Čtenář i rozhlasový posluchač si zaslouží, aby nedostávali polotovar.“
Jistě i ředitel drůbežárny v Xaverově a astrofyzik pan Jiří Grygar léta vzpomínali, jak jste pro svůj pověstný fejeton, zjišťoval jak dlouhý je slepičí krok. To je možná jeden z nejhezčích příkladů Vaší autorské poctivosti.
Možná právě v tom je rozdíl mezi člověkem, který umí psát, a skutečným mistrem. Ten první už všechno ví. Ten druhý nepřestává být zvědavý.
Jiný by po druhé krádeži auta nejspíš propadl zoufalství, nebo přinejmenším pořádně nadával. Vy jste však dokázal objevit překvapivě mnoho výhod. Ušetřené peníze za benzin, konec starostí s parkováním, možnost dát si s manželkou na návštěvě skleničku vína, aniž byste museli losovat řidiče. A také uklidňující vědomí, že auto, které už nemáte, Vám nikdo znovu neukradne.
Nejde zapomenout Vaše věta: „Ano, o to všechno zmíněné bych přišel, kdybych o nic nepřišel.“
Váš humor uměl být ironický, občas i pěkně jízlivý. Přesto mu zůstávala zvláštní laskavost. Dokázal jste se pousmát nad lidskou pošetilostí, aniž byste člověka ponížil. Váš humor totiž nepotřeboval poraženého.
A myslím, že právě to je jedna z nejcennějších věcí, které po Vás zůstávají. Nejen tisíce napsaných řádků, ale i připomínka, že laskavost nemusí být na překážku bystrosti a že člověk může vidět lidskou směšnost, aniž by přestal mít lidi rád.
Možná jste nám svými fejetony připomínal ještě něco důležitějšího. Že se nemusíme brát tak smrtelně vážně. Že naše drobné slabosti, omyly a pošetilosti nejsou vždy důvodem k rozčilování. Někdy se nad nimi můžeme prostě pousmát. A snad právě v té chvíli jsme o něco lidštější.
A tak mi, Mistře, prosím, odpusťte, že při vzpomínce na Vás mám slzu v oku, přesto úsměv na rtech.
Ne proto, že bych necítil smutek. Ale protože jste nám zanechal něco, co se nedá uložit do knihovny, vystavit za sklo ani spočítat na vydané svazky.
Naučil jste nás nacházet úsměv tam, kde bychom ho sami ani nehledali.
A to je obrovský dar. Zvlášť pro nás, docela obyčejné lidi, kteří občas potřebujeme připomenout, že život se neskládá jen z velkých událostí, ale především z tisíce drobností, kolem kterých každý den procházíme.
Děkujeme, pane Křesťane. Za všechno, kolem čeho bychom bez Vás prošli, aniž bychom se zastavili.
Budete nám chybět…
Zdroje: https://www.novinky.cz/clanek/kultura-zemrel-novinar-a-fejetonista-rudolf-krestan-40602894
Fejeton Rudolf Křesťan: Pozitivní myšlení
https://www.denik.cz/magazin/rudolf-krestan-moje-zena-vlastne-ilustruje-i-me/
